Ještě donedávna normální, milý a usměvavý Marek se téměř přes noc změnil v apatického sobce. Jeho zvláštní chování jsem nejdříve připisovala náročné práci a stresu. Všechno bylo ale jinak!
Marek byl vždy mojí oporou a projevoval se jako „hlava rodiny“, zvlášť když nás jeho otec opustil a odstěhoval se za mladší partnerkou. Doma pomáhal bez řečí, přitom studoval a snažil se domácí rozpočet vylepšit nějakou tou korunou z brigády. Občas si vyšel s kamarády, ale domů chodil vždy v pořádku. Prostě byl to takový obyčejný mladý kluk plný života. Po studiích si našel dobrou práci a náš život se změnil k lepšímu.
Vše fungovalo - až donedávna. Marek začal chodit z práce stále později. Tvrdil, že mají v odpoledních hodinách kurzy angličtiny a po nich musí ještě dodělávat zameškané věci. Po příchodu domů se zavřel v pokoji a četl si. Často byl duchem nepřítomný a dokonce jsem měla pocit, že ani neví, co má na talíři. Začínala jsem být přesvědčená, že je zamilovaný. Inu proč ne, věk už na to má.
Jednou jsem se osmělila a zeptala se ho "Kdy mě seznámíš se svým novým děvčetem?“ Marek se jen ušklíbl, podíval na mě pohledem plným opovržení a odešel do svého pokoje. Přepadlo mě zoufalství. "Co se s Markem děje? Kam zmizel jeho šibalský úsměv, vtipné poznámky na adresu mladšího brášky a jeho oblíbené rčení “Ty jsi moje matka Tereza “, když si mne dobíral pro moji starostlivost.
Jednoho dne mi zavolal náš společný přítel a Markův kolega z práce, jestli netuším, co se s ním děje. Prý již delší dobu podává slabší pracovní výkon, přestal chodit s ostatními kolegy na obědy a od kolektivu se distancuje. Kolega Marka podezírá, že chodí do nějaké sekty, protože ho párkrát viděl s divnými lidmi a zastihl ho, jak si na internetu prohlíží nějaké stránky s náboženskou tématikou. Vždyť my nejsme věřící! To nemůže být pravda, možná si jen něco četl ze zvědavosti, ale že by sekta? Taková myšlenka mne nenapadla ani ve snu.
Chci vědět pravdu!
Když přišel Marek domů, přímo jsem se ho zeptala na podivné společenství lidí, se kterými se stýká. Řekl mi, že začal chodit na meditační cvičení, protože stres v práci začínal být neúnosný a tamní lidé mu nesmírně pomohli. Vytkl mi, že žiji nezdravě, jsem nervózní a jako matka jdu špatným příkladem mladšímu bratrovi. Pohoršoval se nad zbytečně drahými věcmi v naší domácnosti, několikrát zdůraznil, že šťastní jsou pouze lidé žijící v skromnosti. Nevěřila jsem vlastním uším. Pak mě požádal, abych na jedno z těch sezení šla s ním, protože se nutně potřebuji očistit a jen tak spolu dokážeme opět navázat komunikaci.
Rozhodla jsem se, že jeho požadavku vyhovím. Přece jen, byl mou velkou oporou, a mě skutečně zajímalo, KDO mi syna takto změnil. Po příjezdu na inkriminované setkání jsem oněměla. Ve velké místnosti seděla skupina lidí. V elegantním outfitu k davu řečnil prošedivělý, sympatický muž. Všichni lidé působili navenek tak šťastně, až to bylo k neuvěření. Souhlasně hlavami přikyvovali na každé slovo, které jejich "guru" řekl, tleskali, skandovali jeho jméno, byli jako zhypnotizovaní. Včetně mého syna.
Záchrana? Neexistuje!
Rozhodla jsem se, že svého syna zachráním ze spárů sekty, dokud je čas. Nevěděla jsem jak. Bohužel, na jakoukoliv záchranu či pomoc bylo již pozdě. Ani ne za týden po „sezení“ v sektě jsem po příchodu z práce našla v kuchyni lísteček se vzkazem. „Nechci žít v rodině, která mi nerozumí“.
V ten den ráno jsem syna viděla naposledy. Vzal si z domova jen pár svršků, osobní doklady a dal okamžitou výpověď v dobře placené práci. Později jsem se od jeho kolegy dozvěděla, že se odstěhoval do jiného města, kde má jeho sekta hlavní sídlo. Zkoušela jsem se s ním několikrát spojit, dokonce jsem za ním přijela. Odmítl se se mnou i bavit. Kvůli životu v sektě zahodil slibnou kariéru, zavrhl rodinu.
Nejhorší je, že já nemůžu dělat nic, Nezbývá mi, než čekat a doufat, že mu dojde, že je zmanipulovaný, že ho někdo jen využívá. Každý den čekám, že se otevřou dveře a Marek se v nich objeví. Nepřestávám doufat, že se mi zase vrátí domů a že všechno bude zase jako dřív.
Tereza, 51 let