Existence osudových mužů není seriálovým výmyslem. Zdá se, že každá z nás svého pana Božského jednou potká, nebo se s ním spíš srazí. A bývají to srážky tvrdé. Božský zůstává Božským často právě proto, že vztah je bouřlivý, opojný, nikoli však trvalý. Takový muž je pak naším doživotním nedostižným ideálem. Srovnáváme s ním všechny ostatní a navždy si pamatujeme jeho silné stránky a ty špatné opomíjíme.
„Dvakrát jsme se vzali, dvakrát rozvedli. Máme dospělé děti, ale pokaždé, když mi zavolá, rozbuší se mi srdce, zrudnu a někdy dokonce koktám,“ popisuje svůj osudový vztah Marie (50).
„Nedokážu si vysvětlit, proč na mě tak působí. Měla jsem i jiné muže, ale nikdy jsem s nikým nezažila nic podobného. Jsem přesvědčená, že kdyby se chtěl vrátit, zase bych ho vzala zpátky, i když mě podváděl. Zase bych mu odpustila, a to už jsem dost stará na to, abych měla rozum,“ dodává s hořkým úsměvem.
Marie je ovšem výjimka, protože se stala manželkou. Pana Božského si totiž k oltáři většinou neodvedeme. Bývá to muž charismatický, se zvláštním tajemstvím. Jako by znal řešení všech problémů našeho světa, navíc je chytrý a vtipný. Nemůžeme ho dostat z hlavy, podlamují se nám kolena, buší srdce a žaludek dělá kotrmelce. Utíkáme se k představě, jaké by to bylo, kdybychom byly navždy právě s ním.
Toužíme po dokonalé lásce a věříme, že jsme ji konečně našly. Jenže, pánové Božští bývají často také velcí sobci a žít s nimi není vůbec jednoduché. Moc dobře vědí, jak na nás působí a rádi toho zneužívají. Nemají rádi závazky a budují si oddaný harém.
Své o tom ví i Ivana (35): „Byla to láska na první pohled, bohužel pouze z mé strany,“ přiznává. „Na mnoho let jsme se stali milenci, pořád jsem na něj čekala a svým způsobem čekám dodnes. Úplně mi nedochází, že mě jen zneužíval a měl všechno, co chtěl, a já neměla nic. Nakonec jsem zůstala sama, a přesto jsem přesvědčená, že takového chlapa už nikdy nepotkám.“
A co z toho vyplývá? Pan Božský je lump. Chceme ho hlavně proto, že ho nemůžeme mít? Možná. Necháme se trápit, žárlíme, když není s námi, mučíme se představami o existenci jiných žen. Je nepolapitelný, v našich očích však dokonalý. Za každou chvilku jeho zájmu jsme neskutečně vděčné, dokáže nás pochválit, rozesmát, motivovat. Prostě to s námi umí. Stane se předmětem našich snů a plánů.
Takového muže potkala i Petra (37): „Matyáše jsem znala od střední, byl první, a nikdy na něj nezapomenu. To se samozřejmě nesmí dozvědět manžel, ranilo by ho to. Byli jsme spolu tři roky a pak mě opustil kvůli holce, kterou bych normálně vůbec nepovažovala za konkurenci. Nikdy jsem se z toho úplně nevzpamatovala. Všechny další partnery jsem s ním srovnávala, a i když jsem si časem uvědomila, že měl hodně chyb, občas mě napadne, jaké by to asi bylo, kdybychom spolu zůstali. Manžela miluju, ale v řadě věcí jsem musela slevit.“
Nemůžeme mít zkrátka všechno, a ne každý muž je Božský. Ovšem ti obyčejní, co se nebojí závazků, nemají na nás přehnané nároky a berou si nás za manželky, jsou možná nakonec „božštější“, než princové z našich snů. Teď jen takového obyčejného chlápka potkat, chytit a nepustit.
