No nemám já to kliku? Mám hladké krátké chloupky a vůbec netoužím po tom, abych na nich měla nějaké kudrdlinky. Koneckonců jsem samoudržovací čivava, tak proč bych si přidělávala práci nějakým kadeřením. Takže já jsem se svým účesem spokojená a nehodlám nic měnit. Ne tak babička.
„Nebudu chodit jako stará bába,“ tloukla hůlkou, když jí už zase odrostla trvalá a víc než pěknou babičku připomínala zarytého hippiesáka. Protože ke kadeřnici už chodit nemůže, byla domluvena kadeřnice ve stylu „donáška do domu“. Když nemůže Mohamed k hoře….
Paní kadeřnice je holka šikovná a umí vyrobit trvalou nepřipomínající karfiol. Trvalá ve stylu karfiol nám totiž nesmí přes práh. Karfiol babička odmítá, ten prý jenom smažený. Přeje si mít jemné vlnky, jako by byly od přírody.
Jak si přála, tak se také stalo. Vlnky byly decentní. Umyla si vlasy, dokonce sama, a pořád se nějak ošívala.
„Co je?“ ptala se panička.
„Ta trvalá je nějaká divná. Sakryš, pořád mi to elektrizuje, pořád to lítá, já už mám hlavu vyhřebelcovanou jako ta naše kobyla zadek a není to lepší.“
„Dala sis kondicionér?“
„Pořád o tom mluvíš, to víš, že dala. Copak jsem nějaká popleta?“
Babička účesem stále připomínala Einsteina. Uplynul týden, přišlo další mytí.
„A fakt si dej ten kondicionér! Pak ti to nebude lítat. Musíš to tam chvíli nechat!“
Babička sedí v kuchyni, vlasy tvoří svatozář.
„No tak se na to podívej. Udělala jsem všechno jak jsem měla a stejně vypadám jako blbec.“
Paničce to hlava nebrala. Pak jí něco napadlo.
„Kde máš ten kondicionér?“
„No kde, jako vždycky. Za dveřma v koupelně. Na poličce.“
Panička kouká na poličku za dveřma, ale kondicionér nevidí.
„Není tu!“ volá na babičku.
„Ale je, taková ta malá modrá flaštička!“
Panička mrkne na poličku. Modrá „flaštička“ by tam byla. Jenže to není žádný kondicionér, ale matující hydratační emulze.
„Tímhle sis to dělala?“ postavila to před babičku.
„Jo,“ přitakala babička.
Panička jí vysvětlila, že svým vlasům dopřávala sice péči, ale rozhodně ne takovou, jaká byla zapotřebí.
„Kdo se v tom má vyznat! Vždyť jsi mi to sama dala! Ale co. Sice mi vlasy praskají, ale sáhni – jsou nádherně hebké!“
Panička sice vůbec neví, kde se v příbytku matující emulze vzala a skoro to vypadá, že má nožičky a sama přiběhla, ale důležitější je to, že je v celé věci jasno. A nakonec – ty vlasy jsou přece tak nádherně hebké…
Vaše
Eni