Také vás Facebook sráží na kolena?

Také vás Facebook sráží na kolena?

Otvíráte Facebook ve chvílích nudy či frustrace s nadějí, že vám novinky přátel zvednou náladu, nebo dokonce uleví? Podle vědeckých studií si tím ve skutečnosti zaděláváte na ještě větší depresi, než ve které se právě nacházíte. Sociální sítě postavené na principu „second life“ přitom nejsou ani tak příčinou, jako spíš symptomem přetlaku moderní doby.

Při sledování příspěvků virtuálních přátel o tom, co měli toho dne k obědu, kolik uběhli kilometrů nebo jak nemožná je povaha opačného pohlaví (což obvykle spustí lavinu útěšných komentářů), se těžko ubráníte vzpomínce na zpovykaná školní léta, kdy se v kolektivu hrálo na nejoblíbenějšího borce, šedé stádo přizvukovatelů a totální losery.

Nejrozšířenější sociální síť, k níž se na celém světě připojí více než půl miliardy lidí denně, je skvělým prostředkem pro naplnění lidské potřeby sdílení a pěstování vztahů. Pro mnohé ale zároveň představuje prostor pro „second life“, v němž se díky stylizaci na vlastním profilu mohou svému okolí jevit přesně tak, jak chtějí. O tom, že je nebaví práce, štve partner a zlobí děti, často nepadne ani slovo – a zmíní-li se o tom někdo z přátel, bleskovým smazáním příspěvku nasadí opět dokonalou virtuální tvář.

Tyhle a další strategie uživatelů sítě samozřejmě neušly pozornosti vědců. Už proto, že stále jde o poměrně nový fenomén, jehož důsledky na lidskou psychiku dosud nejsou zcela známy. Ostatně i samotné závěry řady renomovaných výzkumů si značně odporují: podle jedné skupiny nás Facebook dělá šťastnými a spokojenými, druhá nás naopak varuje před jeho ničivostí, jež uživatelům způsobuje stres, depresi, závist či pocity odcizení. Jak si s tím poradit?

SDÍLENÍ JAKO ODMĚNA

Zkusme nejdřív zalistovat ve studiích. Podle výzkumu z roku 2009 nás Facebook vyloženě obšťastňuje a kromě toho rozvíjí sociální empatii a angažovanost, včetně té politické. Na síti se svoláváme na demonstrace i zajímavé projekty. Což možná souvisí s tím, že rozšíření sociálních sítí změnilo způsob našeho, dosud pasivního, čtení.

„Při konzumaci virtuálního obsahu už rovnou myslíme na to, jak a s kým jej budeme sdílet. A nemusí k tomu ve skutečnosti ani dojít. Aby se v našem mozku zaktivovalo centrum, které je spojené s pocitem odměny, a tím i spokojenosti, totiž stačí pouhá myšlenka na to, že váš příspěvek může někoho zaujmout,“ vysvětluje profesor psychologie na Kalifornské univerzitě Matthew Lieberman. Introvertním jedincům navíc Facebook pomáhá rozvíjet schopnost interakce, ženám na mateřské, jimž neustálé žvatlání na děti začíná lézt na mozek, zase ulevuje komunikací s dospělými.

Na druhé straně barikády se ovšem kupí řada studií, které tvrdí pravý opak. Například Ethan Kross z Michiganské univerzity, který na uživatelích Facebooku provedl experimentální test, přišel loni s tvrzením, že pocit spokojenosti a štěstí se úměrně snižuje s délkou času stráveného na sociální síti. Což ostatně potvrzuje výsledky mnohem starší studie, podle níž vede k pocitu osamělosti a depresi už samotné brouzdání na internetu.

Facebook zkrátka vytváří zdání, že víme, co dělají ostatní, takže pak nemáme potřebu je osobně kontaktovat. Další experiment obvinil Facebook z rozvracení vztahů, protože vede k vyvolávání žárlivosti, a v případě dětských uživatelů zase k rozvoji narcismu, agresivity i poruchy spánkového režimu. Nejčastějším pocitem, který nám pobyt na této sociální síti přináší, je ale podle vědců závist.

Kolikrát jste se přistihli, že příspěvky lidí, které nemáte nijak zvlášť v oblibě, notabene chlubící se zrovna úspěchy v práci, v duchu lehce shazujete? Nebo se naopak při sledování sebepropagačních příspěvků ostatních cítíte stále víc pod psa? Kolovrátek v hlavě se roztáčí: váš večírek nebude nikdy tak skvělý, váš partner vás nikdy nebude tak milovat a v práci nikdy nedosáhnete toho, co oni. Že ale ukazují malou část pravdy, vám ve chvíli sebemrskačství unikne.

AKTIVNĚ KE ŠTĚSTÍ

Příčinou těchto pocitů je přirozená tendence srovnávat se s ostatními. Facebook je v tomto měření sil o to horším „pomocníkem“, že mezi přáteli máme většinou jedince ze stejné sociální třídy, jejichž úspěchy či neúspěchy pro nás mají větší význam než životy lidí z odlišné vrstvy.

Jestli vám Facebook zhorší či naopak zlepší náladu, navíc souvisí s tím, jaký jste typ uživatele. U lidí, kteří se aktivně zapojují do přímé interakce s ostatními, například vkládáním příspěvků na „zeď“, psaním zpráv nebo „lajkováním“, se podle studie univerzity Carnegie Mellon umocňují pocity sounáležitosti a snižují pocity osamělosti. A naopak ti, kteří obsah Facebooku konzumují hlavně pasivně, se cítí hůře.

Důvod? Podle studie Johna Eastwooda z univerzity v Yorku to souvisí s nudou, jež se prakticky rovná nespokojenosti. Pokud svou pozornost zapojujeme aktivně, nuda mizí. Moderní společnost nás přitom nutí zabývat se hned několika věcmi současně – pozornost se rozmělňuje a nespokojenost roste. A jak známo, roztěkaná mysl je mysl slabá a ovladatelná.

Zkuste si do téhle rovnice dosadit Facebook, který na nás valí stále nové příspěvky, a vyjde vám, že aktivní zapojení do diskusí je zkrátka čím dál obtížnější. Co s tím? Stejně jako jinde tu platí pravidlo – všeho s mírou. A pokud už vás při pohledu na dokonalé životy ostatních přepadne pocit zmaru, řiďte se následujícími tipy:

1. OBRŇTE SE PROTI SROVNÁVÁNÍ

Jakmile ucítíte osten sebekritiky, vypněte aplikaci. Začnete-li brouzdat na síti v negativním rozpoložení, nečekejte, že vás z něj vytrhnou optimistické příspěvky ostatních. Naopak – ve své depresi se ještě vykoupete. Od věci není ani „schovat“ příspěvky přátel, kteří by se facebookovou exhibicí mohli živit. Případně si Facebook vymažte ze života úplně, k čemuž se ostatně odhodlává stále víc lidí.

2. HLÍDEJTE SI, KDO UVIDÍ VAŠE FOTKY

Vystavujete-li na síti příliš fotografií, riskujete tím podle jisté britské studie poškození svých přátelských a partnerských vztahů v reálném životě. „Je to proto, že lidé, s výjimkou velmi blízkých přátel a příbuzných, se nedívají moc vstřícně na ty, kteří neustále ukazují fotografie sebe samých,“ uvedl autor studie David Houghton. To se ovšem týká i sdílených informací. Na což myslete, když si hledáte nové zaměstnání. Personalisté se obvykle s životopisem nespokojí.

3. UVĚDOMTE SI REALITU

Spousta uživatelů Facebooku se snaží, aby jejich příspěvky vyzněly co nejméně negativně, což v důsledku znamená hromadnou „pozitivní autocenzuru“. Neberte proto vážně vše, co o sobě druzí říkají. A především si to uvědomte ve chvíli, kdy se začnete odsuzovat za to, že v porovnání s nimi jste tak trochu nuly. Ostatně proč byste občas nemohli dát „lajk“ i sami sobě?

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Doporučujeme

Články odjinud