Doby, kdy jsme se brali s tím, že společně budeme žít až do smrti, jsou nenávratně pryč. Řada z nás prožije za svůj život více vztahů či manželství. A to je pak někdy problém.
S Jiřím jsem se seznámila před čtyřmi lety. On byl rozvedený, já také. Naše setkání byla vlastně úplná náhoda – čekali jsme na zastávce na stejný autobus a dali se do řeči. Padli jsme si do oka a začali spolu chodit.
Zpočátku, když jsme spolu jen randili, bylo všechno v pořádku. Kino, divadlo, společné večeře… Prostě vše bylo zalité sluncem. Nevídali jsme se každý den a já měla čas i na svoje kamarádky a koníčky. Po roce jsme se sestěhovali a já si začala uvědomovat, že některé jeho reakce nejsou tak úplně v pořádku.
Martina Šebestová
17. října 2021
Kdykoli jsem se zmínila, že si zajdu s kamarádkou na kafe nebo zacvičit, Jiří znejistěl a začal se chovat podrážděně. Chtěl mít neustálý přehled o tom, kde jsem, co tam dělám, kdy přijdu. Začala jsem si uvědomovat, že si na mě dělá majetnické nároky.
„A proč jdeš s kamarádkou a nejsi se mnou doma?“ zeptal se pokaždé, když jsem chtěla jít někam sama. Snažila jsem se mu vysvětlit, že spolu nemůžeme být čtyřiadvacet hodin denně. Ale nikam to nevedlo.
Jiřina Sivcová
12. října 2021
Pokaždé, když někam jdu, tváří se uraženě, jako by mi chtěl dát najevo, že dělám něco nepatřičného. Celá situace dospěla tak daleko, že mi dýchánky s kamarádkami začal zakazovat. Chtěla jsem tomu přijít na kloub, zjistit, proč je takový. Nakonec to z něj vypadlo.
Manželce totiž dával takovou volnost, že se nakonec na jedné akci, kam se s kamarádkami vypravila, seznámila s jiným mužem a mému Jiříkovi nasadila parohy. Prý se touto zkušeností natolik poučil, že nechce udělat stejnou chybu dvakrát. Proto je mu nepříjemné, když jdu někam bez něho. Má totiž panickou hrůzu, že udělám to samé, co jeho bývalka.
Laura Poláková
10. října 2021
Snažila jsem se mu mnohokrát vysvětlit, že opravdu nemám v úmyslu balit jiné muže, ale nikam to nevede. Jeho paranoia dospěla tak daleko, že mě sledoval, jestli skutečně trávím odpoledne s přítelkyní v kavárně. To mě samozřejmě uráží, protože důvěru ve vztahu považuji za alfu a omegu.
A tak se náš vztah rozklížil jako nekvalitní nábytek. Muž, se kterým jsem byla naladěná doslova na jednu strunu – poslouchali jsme stejnou hudbu, četli podobné knihy, měli společné koníčky – je najednou protiva, který, když jen řeknu, že se po práci zastavím po obchodech, vylítne jako čertík z krabičky.
I když jsem původně proti jeho bývalce nic neměla, dnes ji začínám nenávidět. Kvůli tomu, že ho zklamala, přestal můj přítel věřit ženám a odnáší to náš vztah.