Tamara chtěla svým dvěma dcerám udělat co nejkrásnější Vánoce, a tak vyrazila na nákupy dárků do Vídně. Nečekala ale, že ji ve spletitých uličkách někdo okrade a ona se bude domů vracet s prázdnýma rukama. Naštěstí se ještě najdou dobří lidé…
Měla jsem za sebou hodně náročný rok. Bylo to přesně čtrnáct měsíců, co jsem si prošla rozvodem a zůstala sama se dvěma dcerami. Manžel jim věnoval přesně tu pozornost, kterou mu vyhradil soud, víc ani ťuk.
Já se ale snažila ze všech sil, aby dcery rozpad rodiny příliš nepocítily. A taky jsem poctivě šetřila, aby naše další Vánoce byly opravdu bohaté a krásné. Několik dárků už jsem koupených měla, ale chtěla jsem je potěšit něčím, co nebudou čekat.
Laura Poláková
11. prosince 2018
Seděla jsem nad seznamem a marně přemýšlela, jaké dárky by mohly moje holčičky šokovat. Napadlo mě zkusit adventní zájezd do Vídně - tam určitě objevím něco zajímavého, co bych doma nekoupila.
Rychle jsem šla zájezd objednat a zaplatit a cestou jsem si rovnou vyměnila peníze. Začala jsem se na výlet těšit, na vánočních trzích v zahraničí jsem ještě nikdy nebyla, takže jsem měla radost, že poznám něco nového.
Laura Poláková
22. listopadu 2018
Autobus uháněl, cesta byla klidná, počasí skoro jarní… Po dvou hodinách jízdy jsme vystoupili a rozprchli se do uliček vedoucích k centru města. Procházela jsem obchody i stánky a prohlížela si všechno možné.
Nakonec jsem vybrala dcerám krásné čepice se šálou a řadu dalších drobností a šla jsem zaplatit. Sáhnu do tašky… A polil mě studený pot. Peněženka nikde! Prohledala jsem všechny kapsy, vysypala celou kabelku, ale bylo jasné, že mi ji někdo v malých uličkách ukradl. Sedla jsem si na schody a rozplakala se. Celý výlet za nákupy byl úplně zbytečný, a ještě jsem bez peněz!
Laura Poláková
20. listopadu 2018
Odpoledne měla celá výprava sraz u autobusu a čekala nás cesta domů. Byla jsem tam první, jediná bez nákupů. Spolucestující postupně přicházeli obtěžkáni taškami a jeden pán mě požádal, abych mu ty jeho pohlídala, že jde naproti své ženě.
Kývla jsem, a když se oba vrátili a poděkovali mi, všimli si mých opuchlých očí. Vyprávěla jsem jim, jak mě okradli a že žádné dárky nevezu. Postupně přicházeli i ostatní lidé, aby si vyposlechli můj příběh.
Laura Poláková
29. listopadu 2018
Pán, kterému jsem hlídala tašky, mě chytil za ruku a řekl: „Jdeme tu čepici a šálu koupit.“ To jsem opravdu nečekala! Dojetím mi bylo do pláče. Byl to úplně cizí člověk, a rozhodl se mi pomoct! Z toho by si ten zloděj, co mě okradl, měl vzít příklad!
Když jsme se vrátili s nákupem zpátky, lidé mi nabízeli sladkosti, dokonce mi dávali i některé ze svých drobných dárků. Byl už večer, štípal mráz, ale lidská srdce nevychladla. Dodnes mě hřeje pocit lidské solidarity a pochopení.
Laura Poláková
15. listopadu 2018
Tento příběh navíc dcerám každoročně vyprávím u vánočního stromečku. Chci, aby si uvědomily, že peníze a drahé dárky nejsou všechno a že je nejdůležitější, že se rok co rok můžeme ve zdraví sejít u štědrovečerní večeře a užívat si společných chvil.