TÁŇA (39): Nechci přistoupit na střídavou péči o děti a nevím, jestli dělám dobře | Foto: iStock

Foto: iStock

TÁŇA (39): Nechci přistoupit na střídavou péči o děti a nevím, jestli dělám dobře

Urovnat po rozvodu vztahy mezi bývalými manželi nebývá úplně jednoduché. Táňa má v poslední době jednu starost – jak se zachovat k manželovu návrhu na střídavou péči o děti.

Po desetiletém manželství jsme se před více než třemi roky s manželem rozvedli. Rozvod proběhl v klidu, žádné tahanice o majetek, žádné tahanice o děti, ani praní špinavého prádla před soudem. Děti (tehdy čtyři a šest let) byly svěřeny do mé péče a my, jako rodiče, jsme se i bez nařízení soudu dohodli, jak se budou děti s otcem stýkat.

Aby byla nějaká pravidelnost, dohodli jsme se, že každé dva týdny budou děti trávit víkend u táty. Polovinu letních prázdnin mohl mít děti u sebe, i když třeba ne v jednom kuse, a jarní a ostatní větší volno jsme si také prostřídávali. Vánoční svátky mají děti jeden rok se mnou a mojí rodinou, další rok jsou u manžela.

Takhle nám to bez problémů fungovalo až do té doby, než si manžel pořídil místo garsonky větší byt a po kratší známosti se oženil. Po čase přišel s návrhem, že bychom mohli zkusit střídavou, čtrnáctidenní péči – tedy že by děti byly dva týdny u něj a dva týdny doma. Dost mě jeho návrh zaskočil, a ani nevím, je-li z jeho hlavy, nebo mu radila jeho manželka.

Oba naši potomci už jsou školou povinní, znají se i s novou tetou a víkendové či prázdninové pobyty jim nepřijdou jiné. Já si vzala čas na rozmyšlenou, ale stále nevím, jak se k manželovu návrhu postavit. Podle mě by měly mít děti u táty zázemí – svůj pokojík, měly by mít oblečení a úložné prostory na svoje věci, a hlavně by měl být předem vyřešen problém s docházkou do školy.

Manžel bydlí v nedalekém, šest kilometrů vzdáleném městě, a to se mi zdá jako největší problém. Ne pro tu vzdálenost, ale nevím, jak by se děti  dostávaly každý den do školy. Buď by je musel manžel, nebo jeho paní, každý den ráno vozit do školy, kam chodí, nebo by musely do školy v místě otcova bydliště. Ta představa, jak jsou každé dva týdny v jiné škole, se mi vůbec nelíbí.

Vím, že snad někde střídavá péče funguje, já osobně ji znám tak z televizních seriálů, kde se rozesmáté rodiny starají o potomky a děti jsou spokojené, ale ve skutečnosti neznám žádnou rodinu, kde by to fungovalo. V případě, že některé z dětí onemocní v době pobytu u otce, kdo bude ošetřujícím lékařem, kdo se postará o nemocné dítě v noci? Manžel má náročnou práci a těžko by mohl ponocovat s marodem. A jak by byla nadšená jeho paní, taky nemám představu. Navíc většinou chce být nemocné dítě s mámou.

Prostě se mi střídavé uspořádání nelíbí: aby se děti neustále stěhovaly z místa na místo, aby měnily školu, kamarády a po dvou týdnech se zas vracely, to mi přijde nedobré. Děti mají mít podle mě jeden domov, jedno zázemí a nějakou jistotu. Vidět je, jak se každé dva týdny stěhují s kufry svršků, školních potřeb a hraček mi nepřijde normální. Možná někdo řekne, že se přesunují na víkendové pobyty taky, že to vidím špatně a něco si namlouvám.

Zatím není rozhodnuto, bývalý manžel se už sice zmínil, že pokud se nedohodneme, požádá o svěření do střídavé péče soudně. Prý by se to dětem určitě líbilo, o čemž mám pochybnosti. Samy se rozhodnout neumí, myslím, že o tom nemají představu a že jsou ještě příliš malé, aby si ji udělaly.

Moji rodiče nejsou také nadšeni, mají strach, že by vlastně přišli o vnoučata, že by je vídali ještě méně než teď. Neměl by to být takový problém, ve dvou týdnech, kdy by byly děti doma, by se mohly s mými rodiči vídat jako dosud. Opravdu jsem daleka nějakého rozhodnutí, představa střídavého žití mých dětí se mi nelíbí, a neznám nikoho, kdo by mi poradil, nebo ukázal rodinu, kde střídavá péče funguje.

Doporučujeme

Články odjinud