Terapie hlazením

Terapie hlazením

Jejda, když mě panička hladí, to je ale bašta! Neznám snad nikoho, kdo by se nehladil rád. A víte o tom, že doteky umí prý i zahánět choroby?

Tuhle si panička s Kačenkou povídaly, že postrádají hladící salon. Ti jejich chlapi je sice sem tam pohladí, ale připomíná to prý spíš nucené práce. Protože když už mají hladit, tak ať to má nějaký výsledek a ať skončí čtyři bosé nohy pod peřinou. Ale hladit jen tak, jaksi bez odměny…to je nebaví. No a podle toho to taky vypadá.

Tak dumaly, kde by je někdo pěkně pohladil. Všelijakých masážních salonů je fůra. Ať už pro masáže zdravotní, relaxační, nebo dokonce erotické. Ale salony hladící, ty nejsou. Alespoň o tom holky neví. Zřejmě se všeobecně nějak spoléhá na to, že to má každý doma. A přitom třeba takové hlazení po zádech, nebo hlazení chodidel, jééééé, to je žůžo. Alespoň si myslím, že tak, jako my pejsci, to musí mít i lidi. Pořád paničku slyším, jak páníčkovi říká, že by dala království za hlazení zad. Prý je potom jako nová! No, možná na to občas páníčka nachytá. Nová panička – kterému chlapovi by se to nelíbilo. Kdyby ale tak panička viděla, jak se u toho páníček tváří, to by nenabízela královstí, ale hladomornu. Sleduju to ze svého pelíšku a řeknu vám, že zkraje jsem páníčka podezírala, jestli on neutírá z paničky prach. Dost se u toho nasměju. Kdyby byl útrpný výraz v páníčkově tváři placený, tak nemusí chodit ani do práce. To by se korunky jen sypaly.

Představte si takový hladící salon. Ženy by chodily ke své hladící paní stejně, jako chodí ke své kadeřnici, manikérce, pedikérce. A stejně jako u nich by si s hladící paní pěkně popovídaly. Příjemná paní by předložila nabídkový list: Hlazení jemné, střední, mírné drbání zad, škrabání….hlazení plosek nohou, mačkání prstů, šimrání paty….jééé, já jsem lechtivá, to by nebylo nic pro mě.

Mě když panička zašimrá mezi polštářky na pacičce, roztáhnu ji do vějířku a tlamičku mám od ucha k uchu. Někteří lidé jsou také lechtiví, ale další si nadmíru libují. Takže to by bylo hlazení. A k tomu by bylo zdarma popovídání. Takové to pěkné, chytré, humorné. Takové, které potěší a zlepší náladu. Ach…

Jen aby nám tehle nápad nevyfoukli človíčci, kteří ve velkém provozují takové ty neosobní provozovny, kterých je všude pořád víc. Boxík jeden vedle druhého, drobný človíček s maskou na ústech a nose vám tam obrousí drápky či kopýtka, moc si s ním ale nepopovídáte, protože rozumíte leda tak :“Byden, cheskaruka, cetedlouchynechet?“

Ono k tomu hlazení je zapotřebí přeci jen víc, než manuální zručnost. A není nad to, spojit příjemné s……příjemným.

Vaše

Eni

Doporučujeme

Články odjinud