TEREZA (30): Mám o dvacet let staršího přítele a nikdo to nechápe

TEREZA (30): Mám o dvacet let staršího přítele a nikdo to nechápe

Tereza má přítele, který se nezamlouvá ani rodičům, ani jejím přátelům. Ona je však spokojená a neví, proč jejího Radka nechce okolí přijmout.

Ano, mám o dost staršího přítele. Ale nevím, proč na nás všichni koukají skrz prsty a proč se pořád musím před někým ospravedlňovat? Když jsem byla mladší, jezdila jsem rok co rok v zimě na týden na hory s rodinou mojí nejlepší kamarádky Zuzany. Naši na sporty nikdy moc nebyli a já jsem vždycky toužila umět lyžovat a později i jezdit na prkně.

Na lyžích i na běžkách mě naučil Zuzanin táta už jako malou holku, na prkně pak jeho kamarád Radek, který s námi na hory začal jezdit, když mi bylo asi čtrnáct. Brala jsem ho jako autoritu, prostě dospěláka, kterého jsem viděla jednou za rok, když kontroloval, jaké jsem od loňska udělala pokroky.

Od Zuzky jsem věděla, že Radek je fotograf, který díky svému zaměstnání cestuje po celém světě. Ačkoliv jeho vrstevníci a kamarádi už měli pomalu dospělé děti, Radek byl volnomyšlenkář a stále s hlavou v oblacích. Vzpomínám si, jak ráda jsem ho poslouchala, když po večerech v chatě u krbu vyprávěl své zážitky z cest. Když nám se Zuzkou bylo šestnáct, tajně nám nalíval víno, aby Zuzčini rodiče nevěděli, a vůbec byl pro každou špatnost.

V duši byl zkrátka pořád dítě a díky tomu, že na rozdíl od našich rodičů, kteří byli většinu života spoutáni totalitním režimem, on mohl cestovat, měl neuvěřitelný rozhled a hlavně nadhled. Fascinovalo mě, že nás nebere jako děti, ale jako sobě rovné, a když mi bylo šestnáct a začala jsem vnímat kluky a muže, byla jsem do něj docela zblázněná.

Šlo ale o platonickou zamilovanost, vůbec jsem si nedokázala představit, že bychom my dva spolu někdy něco měli. Zuzana o mé posedlosti věděla a neustále se mi posmívala, že se mi líbí skoro dědek. Já ale Radka takhle nevnímala, byl prostě cool! Uměl na prkně, cestoval, fotil a strojil se moderně, takže vůbec nepůsobil staře.

Když mi bylo devatenáct, se Zuzkou jsme se od party jejích rodičů trhly a začaly jezdit na hory na vlastní pěst s našimi kamarády. Radka jsem tak na dlouhá léta ztratila z očí, ale až na pár občasných vzpomínek jsem se tím příliš netrápila. Prožívala jsem totiž svoji první opravdovou lásku se vším všudy a ta mi dávala slušně zabrat. Skončila samozřejmě nešťastně, tak jak už to u prvních lásek bývá. Jenže pak i druhá. A třetí i čtvrtá. A tak to pokračovalo vesele dál.

Buď byla na vině nevěra, nebo nevyzrálost mého protějšku. Celkově mi moji vrstevníci přišli pořád jako děti a ti o pár let starší – když už se mi líbili – byli většinou ve vážném vztahu nebo už dokonce měli rodiny. A tak jsem pokusy o lásku na čas dala k ledu a užívala si života. Před rokem přišel Zuzky táta s nápadem, že bychom mohli zavzpomínat na staré časy a vyrazit zase společně na hory v sestavě, v jaké jsme tam byli naposledy před deseti lety. Přišlo mi to jako skvělý nápad a obě jsme se se Zuzkou těšily. To jsem ovšem nečekala, že tam po dlouhých deseti letech potkám Radka! Byl to hrozný šok, ale také radost.

Zuzka mě před pár lety informovala, že se oženil a pořídil si dítě, také jsem ale věděla, že se brzy zase rozvedl a bývalá žena že žije v Anglii i se synem. Každopádně naše setkání bylo osudové. Teď už jsem byla dospělá žena, což Radek samozřejmě zaznamenal. Celé dny jsme si povídali, jezdili spolu na prkně, po večerech popíjeli víno a já se do něj zbláznila podruhé. Tentokrát nešlo o puberťácké poblouznění, ale o lásku. A Radek to vnímal naštěstí stejně. Věk jsme ani jeden neřešili, nebyl důvod.

Zato ho brzy začali řešit všichni kolem nás a ani po roce nepřestali. Rodiče málem omdleli, když jsem jim řekla, že mám vážnou známost, která je o dvaadvacet let starší. Upřímně se moc nedivím, protože Radek je stejný ročník jako můj táta, ale doufala jsem, že si časem zvyknou. Zatím to tak nevypadá a od té doby, co jsem zmínila, že chceme s Radkem rodinu, máma pořád omílá, že mé dítě půjde do první třídy doprovodit dědeček a maturity potomka se ani nedožije a podobně.

Ani kamarádi se nezachovali tak, jak bych čekala. Radkovi v podstatě nedali vůbec šanci, jinak by totiž zjistili, že Radek je duší stejně mladý jako my. Taky Zuzka se na můj vztah příliš netváří, ale má ráda mě i Radka, tak prostě jen mlčí a zřejmě si myslí, že nás to přejde. Já si samozřejmě uvědomuji náš věkový rozdíl a jsem smířená s tím, že jednou to možná bude problém. Ale jsem ochotná to podstoupit a mrzí mě, že rodina ani okolí nevidí, jak si s Radkem rozumíme.

Můžu se na něj spolehnout ve všem, máme stejné zájmy, spoustu nových mám právě díky němu, a také vím, že kdyby se cokoliv stalo, neuteče jak puberťák. Proč to ale nedokážou pochopit moji blízcí?

Doporučujeme

Články odjinud