Pomáhali mi jen tím, že za mě platili nájem, jinak nic. To je věta za všechny prachy. KDYBY ten příběh byl pravdivý, tak by ta ženská byla neskutečná kráva. Její rodiče BY taky nebyli úplně duševně v pořádku (Irence nic nedáme...). DÍKY BOHU TO PRAVDIVÝ PŘÍBĚH NENÍ :-D
No nějak se mi ten příběh nezdá být úplně ze života.My byly 4 děti a žádné extra dělení na oblíbence nebylo.Hrdinka mi připadá jako nedospělá rozmazlená husa,která žije v nějakých svých podivných představách.Hrozí jí ovšem skutečnost,že se její vymyšlená nemoc objeví doopravdy,a co bude dělat potom???
Kdyby se rodiče nechovali jako blbové, tak se nic z toho nestalo.
Tak jistě rodič mají samozřejmě podíl na tom jak ji vychovali, ale po pravdě mnoho lidí si projde podobným i mnohem horším chováním rodičů než je toto a prostě se s tím jako dospělí nějak vyrovnají ano možná jim to nechá na duši nějaké ty šrámy třeba si méně věří a pod, ale to co vymyslela tato doufám fiktivní osoba to prostě nejde jen tak hodit na rodiče, je dospělá a ví co je dobré a co ne a odpovídá za své činy. Lhaní nejde ospravedlnit tím že člověku někdo nedává dost pozornosti.........navíc je dospělá a i když sec jí to nelíbí odpovídá za sebe sama a není povinností nikoho ani rodičů se o ni starat. Na druhou stranu za samotnou smrt otce fakticky nemůže byť to tak ona i zbytek rodiny cítí. No přišla o zbytek rodiny tak je na čase konečně převzít plně odpovědnost za sebe svůj život a svého syna a dospět, minulost nezmění ale ten kluk by si zasloužil dospělou matku a né toto zastydlé ukřivděné děcko v dospělém těle.
Nepřipadá mi, že by z popisu reakce matky na sdělení o nemoci pisatelky vycházelo, že by ji neměla ráda. Asi matce byla sestra byla bližší a otec se jí to snažil kompezovat. Chápu, že jako dítě to brala jako křivdu, ale co si budeme namlouvat rozstřihaná bunda a zničený boty něco stojí a když je toho hodně, tak trpělivost dojde i svatýmu. Už jen to že jí rodiče platili nájem, svědčí o tom že jim na ní záleželo. A jí to ještě přišlo málo. Z popisu toho co udělala, mi spiš přijde, že má problémy sama se sebou, ale vinu přenáší na ostatní. Chudák její syn, pokud zůstane jen s ní bude to pro něj těžké.
Taky jsem si tímto "rozdělením dětí" prošla. Asi to tak mělo být. Rodiče si nás rozdělili - 3 sestry.Jako sestry jsme se daly dohromady až po smrti rodičů. Jsem tomu hodně ráda. Matka nás cíleně rozdělovala celý život. Všechny tři jsme se rychle vdaly a mysleli jsme si tehdy, že tzv. útěkem z domova, něčeho docílíme. Život šel dál, měly své rodiny, děti, vnuky. Rodičům odpustily, i když to trvalo, ale dnes jsme v dobrém vztahu a snažíme se si vzájemně pomáhat. A to je důležité.
Tohle kdyby snad byla pravda, tak se s tím ani nechlubí. Vlastně zabila svého otce a ještě se lituje. Chudák její dítě které má.
Jakožto nejstarší holka jsem byla vždycky tak trochu stranou zájmu rodičů. Asi je rozdíl mít kluky a mít jenom dceru. Léta jsem byla dobrá jen na práci. Není šance to změnit, když si rodiče mohou vybírat, koho preferovat. No, přežila jsem to. Jsem samostatná a soběstačná. Bez pomoci rodičů jsem se obešla. Bez poradního hlasu či pomoci, kam po základce, koupě kočárku na vnouče, bez hlídání dětí, bez dotací při startu manželství. Najíst jsem dostala, oblečená jsem byla, do školy mě posílali. To bylo všechno. Ovšem abych si vymýšlela a přitahovala pozornost, to ne. Když jsem vážně onemocněla, otec už nežil, bylo pro matku prvořadé uvařit - jak byla zvyklá - rodinám bratrů. Že pomalu nevstanu po chemoterapii z postele - nezájem - musela jsem se prostě snažit a starat. Když u mě došlo k celkem logickému a očekávanému rozvodu, nešlo to, abych dočasně u matky v jejím velkém bytě bydlela. Bratr se ženou tam něco přes rok bydlet mohli, než dostali byt. Jeden pokoj obývák, druhý ložnice rodičů, třetí si zařídili mladí podle svého. Šlo to, všechno jde. Nemám v sobě pocit křivdy. Ale prostě tam / do bývalého domova/ chodím od osamostatnění a odstěhování minimálně. Nikdo tam na mě není zvědavý. No a když náhodou začnu o svém vnoučeti a jejím pravnoučeti, matka mě ihned přebije chválou na děti obou bratrů a ani nenechá domluvit. Jo, to je život. Chybu jsem udělala, že jsem si vzala prvního. Ovšem jak člověk, držený během studia doma u domácích prací, má poznat, že to není partner pro život. Když naprosto nemá zkušenosti. Na to jsem si jako samostatná teda měla myslet.
@SandraN: To je pěkný hnus,co jste si prožila a o vaší matce ani snad nemluvě.Nechápu,jak může někdo někoho pořád upřednostnovat v rodině,když se všichni narodili do téže.
Tento stupidní příběh mě definitivně přesvědčil, že si ty historky cucají nějak nepříliš inteligentní redaktorky z prstu ! Taková blbost !
Kdyby si nemoc kvůli pozornosti vymyslela dvanáctiletá puberťačka... no jako blbý, ale dá se to pochopit. Ale dospělá ženská? To je vcelku síla.
Obě sestry měly hroznou smůlu. Že se narodily nedospělým rodičům. A nedospělí rodiče vychovali děti k obrazu svému, tedy zase nedospělé...To vnouče má velké štěstí, že se o od něj babička s tetou odvrátily i když má smůlu na matku, která je z té rodiny, co nikdy nedospěla. Protože, kdyby na něj měly místo jedné působit celkem 3 nedospělé slepice, tak by jeho život mohl být tragický.
Chyba je jednoznačně na obou rodičích.Byli to oni kteří nezvládly výchovu svojich dětí. :/
Tereza bude evidentně psychopatickej magor. Ono to rozdělení si dětí a upřednostňování jednoho před druhým je hnus, a oba rodičové by za tohle měli dostat po papuli (to je snad jasný, že z toho nic jinýho než nenávist a nezdravá rivalita mezi sourozenci nevzejde), ale že je dospělá ženská schopná něčeho takovýho, to už je na psychiatra....
Zákon akce a reakce. Budeme-li se chovati jako zlomyslný sobecký spratek, bude s námi dle toho jednáno. Toho kluka je mi líto. Otce nemá (radši se neptám, proč s Terezou nevydržel, ale zdá se, že důvod by byl), o dědu, babičku a tetu už taky přišel, a tohleto má za matku. Ten nebude mít hezké dětství.
No, rozmazlenej sobeckej fracek, a ještě se diví. Zajímal by mne pohled matky a sestry, jestli to nadržování a příkoří nebylo jen v očích žárlivého děcka. Zmínka o tom, že za ní rodiče platili "jen nájem" a jinak jí nepomáhají, ukazuje dost.
Ano, svůj podíl viny má na tom i její matka, upřednostňování jednoho sourozence před druhým je ale asi běžná věc. Já jsem to nikdy nezažila, byli jsme tři děti, máme také každý 3 děti a naši rodiče to dělili vždy spravedlivě. To že si vymyslela nemoc aby získala pozornost, snad ji chápu, ale bohužel, v konečném důsledku se to většinou obrátí proti tomu "pachateli". A závěrem, má co si zasloužila ALE, je potřeba se zamyslet, co teď s tím, táta po smrti a matka která by měla držet rodinu pohromadě, ji vlastně rozdělila už dávno, smutné :(
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.