Málokdy se manželé rozejdou zcela v dobrém. Většinou jeden z nich je zraněnější než ten druhý a rozchod cítí jako nespravedlivou křivdu. A pak může přijít ke slovu msta.
Včera ráno jsem přijela do práce a hned mi bylo jasné, že něco je divně. Kolegyně v práci se tak zvláštně usmívaly a občas jsem zachytila, jak si něco špitají a při tom na mě vrhají významné pohledy. Samozřejmě jen když si myslely, že je nevidím.
Šla jsem se na záchod zkontrolovat do zrcadla a pak jsem si říkala, že jsem jak malá holka, že kdybych měla někde na sobě nějaký flek, tak by mi to řekly. A cedulky s rádoby vtipnými nápisy si už přece na záda nelepíme.
Tak jsem hned napsala esemesku Marice, kolegyni, se kterou se nejvíc kamarádím, co se proboha děje. A odpověď mě vykolejila. Můj bývalý muž se včera potkal s naší kolegyní Věrkou v hobymarketu a po úvodním povídaní o kytičkách jí vylíčil, jaká jsem nevěrnice, že jsem si to postupně rozdala s půlkou naší firmy, samozřejmě tou mužskou.
A zahrnul ji tolika detaily, že si mé kolegyně řekly, že i kdyby jen půlka z toho byla pravda, tak je to dost šílené.
Najednou mé loňské povýšení braly jako důkaz toho, že jsem spala se šéfem. To že jsem byla na služebce v Anglii znamenalo jediné – šéf si to tam se mnou chtěl užívat. Nikdo už neřešil, že umím u nás nejlíp anglicky.
Myslela jsem, že je to přejde, ale ono ne, začaly mi závidět, sledovat mě. Nikdo už se se mnou doopravdy nepřátelil. Došlo to tak daleko, že jsem začala hledat jinou práci.
Samozřejmě jsem hned volala Jirkovi, svému bývalému, a začala jsem na něj do telefonu křičet, že se zbláznil. Jen se smál a říkal, že si může říkat, komu chce, co chce.
Jenže to nebylo jediné, když se vydal za mou vzdálenou tetou na Moravu a tam jí líčil, jak zanedbávám děti, bylo mi to sice líto, štvalo mě to, ale zase tak moc mi to neublížilo. Teta sice volala mojí mamce, co jsem to proboha za matku, ale moje máma ví, že se o děti zodpovědně starám, tak jí vše vysvětlila a bylo.
Jenže když si Jirka počkal tu na třídní našich dětí, tu na družinářku, aby se zeptal na prospěch a pak vyjádřil obavy, jak děti zvládají školu, když já nejsem skoro nikdy večer doma, ublížilo mi to mnohem víc.
Obě třídní se mnou na třídních schůzkách zavedly nenápadný rozhovor na téma, jak je to těžké být s dětmi sama, a pak mi nenápadně začaly vysvětlovat, že dětem je třeba se věnovat a trávit s nimi čas. Nic nepomohlo, když jsem jim říkala, že po práci jdu v podstatě každý den hned domů. Z očí jim koukaly jasné pochybnosti.
A Jirka si nedal pokoj. Už během rozvodu jsem přišla o některé přátele, protože ti se museli rozhodnout, zda se budou dál vídat s Jirkou nebo se mnou, málokdo ustál to, že se dál přátelí s námi oběma. Jenže Jirka se snažil proti mně poštvat i moje vysloveně holčičí kamarádky. I když zůstaly stát při mně, je to strašně nepříjemné.
Nechápu, proč to dělá. Snažila jsem se mu při rozvodu neublížit. I když jsem s návrhem na rozvod přišla já, nakonec souhlasil s tím, že má také pocit, že jsme se jeden druhému příliš vzdálili. Jenže asi to přece jen nějak ranilo jeho mužskou ješitnost a on se mi teď mstí.
Cítím se naprosto bezmocně a nevím, co mám dělat. Proti pomluvám se jen těžko bojuje. Nevím, co si na mě zase vymyslí. Cítím se zranitelná a začínám se bát chodit mezi lidi. Tak jsem začala řešit, zda se můžu nějak bránit. Jde to považovat za stalking? Budu si to muset zjistit.