Terezie (45): Rakovinu jsem dostala kvůli komplikovanému vztahu s otcem | Foto: iStock

Foto: iStock

Terezie (45): Rakovinu jsem dostala kvůli komplikovanému vztahu s otcem

Když se dlouhodobě trápíme a žijeme v problematických vztazích, trpí nejenom naše duše, ale i tělo. Můžeme i onemocnět. Terezie je přesvědčená, že přesně to stálo za její závažnou nemocí. Její názor potvrzuje i lékařka.

Táta chtěl kluka

Terezie je jedináček, dnes dospělá žena, celý život si ale dává za vinu, že se vůbec narodila. Že se narodila otci, který si přál syna. „Maminka mi vyprávěla, že táta toužil po synovi, a když jsem se narodila, tři dny nepřišel domů. Ne, že by mě oslavoval, opil se ze smutku,“ vypráví Terezie. Jejich vztah byl komplikovaný natolik, že spolu téměř nemluvili. „Představte si, že žijete pod jednou střechou s někým, koho milujete a toužíte, aby on miloval vás, jenže dotyčný vás ignoruje, odpovídá vám jednoduchými větami, na jakýkoliv fyzický kontakt reaguje odtažitě, nedává najevo žádné emoce, dokonce ani tu nenávist. Kdo by tohle vydržel,“ ptá se Terezie.

Jak snížit riziko rakoviny? Podívejte se na video: 

Pokračování 2 / 4

Toužila po otcově lásce

Celý život se tatínkovi chtěla zavděčit, chtěla si s ním povídat, mazlit se s ním, znát jeho názor. Ničeho z toho se jí nedostalo. Dokonce ani po letech, když už byla dospělá a otec vážně onemocněl. „Když vidím, jak se ve filmu vždycky všichni usmiřují na smrtelné posteli, tiše závidím. Přesně to jsem si přála, i když odpustit bych měla spíš já tátovi. To jsem ale tehdy v sobě potlačovala, tak jako veškeré své další emoce. Odkoukala jsem to zřejmě od něj. Brečívala jsem večer do polštáře, mámy jsem se bála zeptat, proč mě táta nebere, a i když už naši druhé dítě neměli, protože mamince se nedařilo znovu otěhotnět, přála jsem si, aby byl v naší rodině ještě jeden člen, který by tu šílenou situaci a dusivou atmosféru konečně zastavil.“ Tehdy Terezii nenapadlo vyhledat psychologa, nesvěřila se dokonce ani nejlepší kamarádce.

Pokračování 3 / 4

Nemoc ji změnila

Když jí bylo jednačtyřicet, nahmatala si ve sprše v prsu bouli velkou jako pingpongový míček. Diagnóza byla jasná. Následovala chemoterapická léčba a série ozařování. Terezie přežila, nádor nebyl naštěstí zhoubný. „Přežít mi pomáhala maminka, táta v té době už nebyl a já žila sama. Můj komplikovaný vztah s otcem pokládám za příčinu toho, že jsem nebyla schopná mít dlouhodobý vztah s mužem. Stres a nevyřčené pocity byly pro mé tělo, ale vlastně i duši, zásadní.“ Terezii hodně pomohla četba duchovní literatury, a jak sama říká, během léčby u ní došlo k záhadné transformaci. „Neumím si to vysvětlit. Hodně jsem meditovala, mluvila v duchu sama se sebou a najednou jsem dostala odněkud shora odpověď. „Přežiješ. Ale musíš odpustit otci, sama sobě a jít dál.“ Jasně, že je to dřina a nestal se ze mě hned Dalajláma, ale intuitivně cítím, že mě ta nemoc posunula a teď už bude jen dobře,“ říká Terezie.

Pokračování 4 / 4

Co si myslí Miroslava Skovajsová, lékařka a pedagožka, která v České republice založila mamografický screening: 
 
„Žít s neřešeným problémem, se zahlcujícím strachem nebo s chronickou lží je žití s batohem na zádech, který každým rokem těžkne více a více, rozlaďuje mysl a zasahuje centrum emocí. Čeština je krásná řeč, a tak mnozí známe úsloví: „Nezdravé emoce přinášejí nemoci“. Těmi nezdravými emocemi se myslí potlačený vztek, strach, ale hlavně smutek. V současné společnosti není přijatelné projevovat smutek, nepláče se…. A to je velká chyba.“

Doporučujeme

Články odjinud