To naše zdravotnictví české

To naše zdravotnictví české

Má nastávající milá, ale poněkud neurotická tchýně, musí na operaci žlučníku. Nezávidím jí to a už vůbec nepřeji.
Jak již to bývá, poslala jí její lékařka na všechna vyšetření, na konec na krev, a měla se jít přihlásit do nemocnice. Což také jako uvědomělá pacienta (si svého žlučníku) šla.
Přišla do čekárny "veřejné" nemocnice. Tam jí lidé řekli, aň se jde nejdříve přihlásit do kartotéky, že takhle přímo jí nevezmou. Pochopitelně žádná cedule, hlásající toto pravidlo, se tam nevyskytovala, takže informační systém JPP.
Paní se odebrala ke kartotéce. Před ní fronta lidí. Když se dostala k okénku, sdělili jí, že se netrefila, že musí k jinému okénku. Se skřípěním zubů vystála druhou frontu. Až se tam konečně dostala, sestra si vyžádala OP, průkazku zdravotní pojišňovny, a všechny doklady z vyšetření.
Poté, co si je se zájmem prohlédla, začala vyplňovat kartu. Otázky byly běžné: datum a místo narození, zdravotní pojišňovna atd.
Ovšem to už milá nastávající tchýně vypěnila (nezachovala bych se jinak, ač nejsem tchýně) - a po sdělení: "proč to po mně chcete diktovat, když všechny doklady máte u sebe" popadla papíry - a zdrhla.
Se sklopenýma ušima líčila tuto anabázi večer doma. Rodinná rada rozhodla, aň se druhý den dojde zeptat na totéž do soukromé nemocnice, stojící nedaleko.
Přivítala jí prázdná čekárna, milá sestra, která si od ní vše převzala, vyplnila kartu a oznámila mamince, že v pondělí ji čekají na - laparoskopii. Ve "státní" nemocnici by jí dělali invazivní zákrok, který je možná lacinější, ale pravděpodobně také dražší z hlediska následné péče. Tuto operaci hradí pojišňovna, pouze si připlatíme za pokoj. A víte, že rádi ?

Ještě trochu jinak.
Jako moderní žena (ač velmi nerada) pravidelně navštěvuji svého gynekologa. Vzhledem k tomu, že jsem změnila zaměstnání, rozhodla jsem se i pro jiného lékaře, kterého mám mnohem blíž.
Jaké bylo moje překvapení, když při první návštěvě bylo po mně vyžadován příspěvek Kč 500,--. No, co Vám mám povídat, zaplatila jsem. Zvláště poté, co jsem zjistila, že tento "dobrovolně-nedobrovolný" příspěvek chtějí i v jiných ordinacích.
Na tuto moji anabázi s (sic !) ročními příspěvky, ano, čtete dobře, jedenkrát ročně, jsem si vzpomněla před nedávnem. Konkrétně tehdy, když část lékařů chtěla od pacientů vybírat sponzorské dary. Tehdy se mnoho lékařů vyjádřilo, že nesouhlasí, je to nemorální, atd. Ale nikdo, zdůrazňuji nikdo, nepřipomenul zmíněnou praxi, provozovanou ve všech gynekologických ordinacích, o kterých vím. Je to pokrytecké, když se o této skutečnosti mlčí. A ještě ke všemu Vaši pětistovku jen strčí do šuplíčku, ani stvrzenku nenapíšou (ale do karty poznamenají).
Máme šanci se bránit ? Ano, bohužel za cenu, že např. za lůžko v soukromé nemocnici si musíme něco připlatit. Pro mne ve středním věku to není problém, já vydělávám, ale nějaký osamělý starší člověk, žijící jen z důchodu ? Ten by si to nemohl dovolit.
Zase na druhou stranu, když by i státní nemocnice vybíraly 20 Kč / den (ne víc !!!) za lůžko, alespoň částečně by to uhradilo některé náklady. Vždyň každý z nás, i ten nejštíhlejší, tu dvacku projí. A ještě jeden nápad: nevíte, proč se zrušila koruna za recept ? Vždyň i já, a to jsem dost zdravá, občas ochořím, a korunka ke korunce …, znáte to.