Panička prý zpívá, jako když vyje pes. Já výt umím a jde mi to moc hezky. Tak to bude asi pochvala. Nevím, jestli je taky pochvala, když babička poslouchá rádio a tvrdí, že je rozbitý.
Pijeme čajík a jíme dort a babičce na poličce za zády hraje rádio. Nejradši bych ho kousla, protože to zní, jako když tahá kočku za ocas. Lidi taky říkají, že jako zaseknutá deska. A pořád dokola. Panička si toho nevšímá, Kačenka taky ne. Jen babička se tak nějak ošívá.
„Co je, babi?“ stará se Kačenka.
„Ale to rádio je nějaký rozbitý, asi se to zaseklo,“ klepe hlavou babička.
„To není rozbitý, to je moderní muzika.“
Babička se zaposlouchá a její hudební sluch velí mrsknout lžičkou o talířek a vrhnout se na rádio. Začne točit čudlíky a mačkat tlačítka, zatímco rádio si vede pořád svou.
„Ale to rádio už prošlo. Už mi na něj neplatí to zaručení,“ tiše zoufá.
„No, to ti sice neplatí, ale to babi fakt není rozbitý,“ ujišťuje ji Kačenka.
Babička s výrazem dirigenta filharmonie zvedá ruce do taktu, moc to neladí. Nakonec kývne: „Máte pravdu, vono to není zaseklý a pokračuje to. Ale stejně to zní, jako by to bylo rozbitý. Moderní muzika, říkáš? Kdepak, tak to teda nechci být moderní.“
A pustí si z cédéčka Abbu. Abba není moderní? Nevím. Nevím, kam ji zařadit, ale vím, že u té se mi střihá ouškama moc dobře a že mě ta její muzika hladí po mojí psí dušice. Jsem celá panička.
Babička není žádná zvláštní příznivkyně dechovky, takového toho umtata umtata a poslechne si ráda i svižné techno, když tedy nezní jako zaseknutá deska. Ale co je moc, to je příliš. No, jenže i to se někomu líbí, jinak by to nehráli. Prostě proti gustu….znáte to, ne?
Vaše
Eni
ČTĚTE TAKÉ:
Hledat brejle bez brejlí