Vysvětlení, proč právě Číňané dali toaletní papír světu, je ale nečekaně jednoduché. Protože vymysleli i samotný papír. I když první písemná zmínka o toaletním papíru pochází z pera čínského kaligrafa, hudebníka a politika Jena Či-tuiho z roku 589 našeho letopočtu, tato hygienická pomůcka se musela používat ještě daleko před tímto datem.
O vyspělosti čínské kultury viděné skrze ruličku toaletního papíru svědčí i skutečnost, že v dobách, kdy na Západě vládl vrcholný středověk a kdy se lidské exkrementy jednoduše vylévaly za hradby, se v Číně vyráběly desítky milionů balení toaletního papíru. O čínských hygienických návycích dokonce už v desátém století našeho letopočtu s údivem zpravuje jiný, tentokrát arabský svědek, když říká: ?Číňané se po vykonání potřeby nemyjí vodou, ale pouze se utírají papírem.?
Ještě o mnoho století později se hygienická úroveň zbytku světa ani zdaleka nepřiblížila úrovni, jakou svým vynálezem nastolil Orient. Dokonce i starověký Řím se svými hygienickými houbičkami anebo židovská praxe používat k utírání pozadí oblázky mají do čínského standardu pěkně daleko.
Nemluvě už vůbec o historicky doložených hygienických procedurách stavějících na husím krku či dokonce mrtvé veverce. Čistotychtivý svět si musel na rozšíření toaletního papíru počkat až do konce patnáctého století. Ostatně proč se pořád ubírat do minulosti? Dokonce ani dodnes se toaletní papír nedokázal etablovat na základní hygienickou nezbytnost ve všech koutech světa. Někde stále dávají přednost tekoucí vodě, jinde zase třeba prstům. Tak pestrý je dnešní svět!
Toaletní znamená sprostý
Pokud budeme chtít sledovat osudy toaletního papíru jako průvodce západními hygienickými návyky, je třeba se na chvíli zastavit v devatenáctém století, tedy věku, který díky průmyslové revoluci ulehčil člověku život v mnoha různých ohledech. Za otce toaletního papíru jako komerční komodity je všeobecně považován Američan jménem Joseph C. Gayetty. Ten v New Yorku začal své zboží prodávat už v roce 1857.
Jak ovšem bylo této době vlastní, na výrobku ani na jeho reklamách se slovo ?toilet? samozřejmě nevyskytovalo. Gayettyho léčebné ubrousky byly ve skutečnosti vlhčené papírky navoněné aloe, které se prodávaly v lékárnách a jejichž konkrétní užití si každý mohl vyložit po svém. Velkému obchodnímu úspěchu se však tento výrobek netěšil, třebaže nesl Gayettyho jméno vytištěné na každém jediném voňavém ubrousku.
V roce 1867 začali ve Filadelfii svůj byznys jistí bratři Scottové, ti si později otevřeli celou továrnu na papírové produkty, nicméně svůj první toaletní papír, třebaže prodávaný v rolích podobných těm dnešním, neměli označený svým obchodním jménem, to aby nepoškodili jméno rodiny. Pro vznik toaletního papíru, jaký zná západní svět dnes, tedy baleného v rolích a s perforací jednotlivých listů, je důležité jméno amerického podnikatele Setha Wheelera.
Ten si už v roce 1871 nechal patentovat vynález balicího papíru stočeného do ruličky a perforovaného, v roce 1891 byl rovněž pod jeho jménem zaregistrován patent na roli teď už toaletního papíru přibližně v dnešní podobě. Po narození role toaletního papíru svět samozřejmě nečekal dlouho na vynález jejího držáku. Jenomže s jeho příchodem nastal další a vlastně dodnes nedořešený problém.
Otázka odmotávání
Rozměry, textura anebo nejrůznější barvy či vůně toaletního papíru se liší podle zvyklostí v jednotlivých zemích a rovněž podle marketingových choutek jejich výrobců či prodejců. Rozměry průměrné role toaletního papíru jsou deset centimetrů na šířku a průměr role dvanáct centimetrů, ale je velice zajímavé, že ještě před globalizací měli například Francouzi rádi menší role, Američané zase neradi tolaetní papír barevný, a třebaže se tam v minulosti vyráběl, zákazníci si ho za velkou louží nikdy moc neoblíbili.
Specifikum švýcarského toaletního papíru je jeho pevnost, je to vlastně opak toho, co se u nás dá koupit u vietnamských obchodníků. Řeč je samozřejmě o jejich neznačkovém papíru, jehož kvalita je v porovnání s globálními brandy nesrovnatelně nižší. Je zajímavé, že u Vietnamců v jejich po strop nabitých krámcích český zákazník spíš narazí na toaletní papír barevný a třeba navoněný levandulí nežli na obyčejný několikavrstvý. Tato situace nejspíš vychází z orientální estetiky jako takové a Vietnamce nelze vinit z toho, že by se nám chtěli nejak podbízet. To rozhodně ne!
Dost však s estetikou, když před člověkem stojí nepřekonatelná překážka v podobě jednoho do dnešních dnů stále nedořešeného paradoxu. Když se totiž toaletní papír pověsí na držák, jakým směrem by se měl správně odmotávat? Shora, nebo zespoda? Skeptici tuto otázku bryskně smetou ze stolu, neboť ve srovnání s globálním oteplováním, AIDS anebo žízní v Africe je vskutku malicherná, najde se však dost takových, jimž tato problematika stále vrtá hlavou. A není jich rozhodně málo!
O tom, jak je tento záchodový problém pro některé lidi důležitý, svědčí už jen nenápadná skutečnost, že problému orientace toaletního papíru visícího tam, kam i králové chodí sami, se například jen globální Wikipedia věnuje obšírněji než třeba zatmění slunce, záhadě bermudského trojúhelníku anebo pyramidám. Čím si ale toaletní papír, přesněji způsob, jakým na záchodě visí, vysloužil tak obrovskou vlnu lidského zájmu? Proč se o tuto otázku zajímají kromě obyčejných hnidopichů také sociologové, psychologové a vědci dalších oborů? Odpověď je, stejně jako správný toaletní papír, mnohovrstvá!
Problému zavěšení role toaletního papíru si ponejprve povšimli sociologové. Těm je často vyčítáno, že některé jevy, jimiž se ve svém oboru zabývají, jsou někdy až příliš triviální anebo obyčejné, než aby stály za výzkum. Mocně jim však oponuje profesor technologického institutu z novozélandského Napieru Edgar Allan Burns. Je to zároveň tentýž muž, který se záchodovému paradoxu věnoval z vědeckého hlediska dosud asi nejpodrobněji.
Ve své knize nazvané Záchodová politika: úvod do sociologického myšlení od jednoduchého ke složitějšímu obhajuje důležitost této otázky ve smyslu, že v sociologii není žádných dost triviálních témat v porovnání s těmi velkými, zdánlivě důležitějšími.
Co blb, to názor
Toaletnímu papíru se věnovali nebo dosud věnují také psychologové. Například profesor michiganské univerzity Christopher Peterson soudí, že problematika orientace toaletního papíru je spíš otázkou vkusu a osobních preferencí nežli norem anebo potřeb. Stejně jako někdo dává přednost pepsi před kokakolou, jsou jeho preference sice součástí jeho identity, ale neměl by jim být dáván větší význam, než jaký ve skutečnosti mají.
Podobně jako v otázce loupání banánu anebo uspořádání příborů v příborníku mají zastánci toho správného odmotávání přehršel vlastních argumentů. Při odvíjení papíru shora se eliminuje kontakt přečnívajícího papíru se zdí a tím možný přenos bakterií, tímto způsobem se uživateli lépe hledá volný konec papíru, způsob odvíjení shora také úklidovým firmám v hotelech dovoluje zakončit lépe konec papíru a hostovi tak dát jasně najevo, že pokoj je uklizený. Odvíjení shora také pomáhá lépe přečíst potisk od výrobce papíru anebo jiný reklamní vzkaz.
Pro odvíjení zespoda hovoří naopak argument, že volný konec papíru zůstává skryt pohledům a role tak působí nenápadněji, je to bezpečnější způsob v případě, že by za pomoci volného konce mohlo domácí zvíře či mimino odmotat celou roli, a konečně takový způsob je bezpečnější i v případě použití v obytných vozech, neboť otřesy při jízdě nezapříčiní jeho odmotání.
Tak jako se k mnoha dalším palčivým otázkám dneška, mezi něž se odvíjení toaletního papíru neodmyslitelně řadí, vyslovují celebrity, ani toto téma neuniklo jejich pozornosti.
Jeden z bývalých komorníků princezny Diany soudí, že papír by se měl správně odvíjet shora, protože v opačném případě se rád odmotává nekontrolovatelně sám. Jedním dechem však dodává, že britská královská rodina tento problém neřeší, neboť jejich papír není balen v rolích, ale po jednotlivých listech. Americká herečka Tori Spellingová je také pro odvíjení shora, neboť je to podle ní více šik.
Asi nejdál v podpoře tohoto způsobu přišel americký bavič a stand-up komik Jay Leno, o němž jsme psali v minulém čísle. V jedné ze svých televizních show se přiznal k zajímavé úchylce, že na návštěvách lidem dokonce papír přendavá tak, aby se odvíjel shora, když tedy sami nevědí, jak to má být správně. Své zastánce z řad známých osobností má samozřejmě i druhý způsob zavěšení. Kanadsko-americký herec Dean McDermott například tvrdí, že když list papíru vyčnívá zespoda, je to více zenové, zatímco když vyčnívá shora, signalizuje to naopak chaos. Jeho názor je o to zajímavější, že právě on je mužem herečky Tori Spellingové, která je naopak zastánkyní opačného způsobu.
Jednou z nejzarytějších obhájkyň spodního způsobu odvíjení je i americká sloupkařka Eppie Lederer, ta ve své úchylce došla stejně daleko jako Jay Leno. Když někde vidí, že papír někomu visí seshora, přendá ho naopak. A co si o neřešitelném problému myslí jeden ze zástupců samotných výrobců?
Erik Seidel, brand manager gigantu hygienických potřeb Kimberly Clark, připouští, že debata na toto téma se vede i u něj doma. Odvíjení zespodu vypadá podle něj čistěji a estetičtěji, ale obvyklejší je opačný způsob, takže sám není zarytým zastáncem žádné z možností. Co jiného čekat od zástupce samotného výrobce nežli diplomacii?
Článek jsme převzali z časopisu FORMEN