Tomáš Hanák (50) o sobě s úsměvem říká, že je charismatický, krásný, bohatý. Vyléčil se z alkoholismu a jde z role do role. Od včerejška 27. září ho můžeme vidět v novém českém filmu režiséra Tomáše Vorla Gympl. Hraje v něm velmi tvrdého, přísného otce dospívající dcery, studentky gymnázia.
"V tom filmu jsem přímo psychický terorista a zasloužil bych si trest smrti ušmiknutím mozku motorovou pilou v přímém přenosu. Když se film natáčel, tak jsem doufal, že se ta moje role zlého táty zjemní, že tam bude nějaká nadsázka, ale nestalo se. Je to nejhorší postava, jakou jsem kdy hrál. Je pro mne přímo ohavná. Protože moje filmová dcera nevydrží tlak otce a okolního světa a všechny problémy řeší sebepoškozováním. Přitom já jsem ve skutečnosti hodný tatínek. Moje dvě dcery ani syn se mnou podobné zkušenosti nemají. Já sice občas zařvu nebo jim jednu střelím, ale nejsem zlý a děti se snažím pochopit. Přitom vím, že jsou lidé mezi čtyřicítkou a padesátkou, kteří svou blbou náladu ventilují tím, že jsou tvrdí na své děti. Nebo žijí s ukřivděným pocitem, že potomci nedosahují jejich kvalit. Ale když ty děti jsou pak vystaveny takovému psychickému teroru, pak to na nich zanechá stopy," vypráví Tomáš Hanák.
Na svou dceru jednou velmi zařval
Své děti miluje a snaží se rozumět si s nimi.
"Je pravda, že mi nervy taky někdy ujedou. Jednou jsem velmi zařval na svou nejstarší dceru. A pak jsem slyšel, co na moji adresu ona zakřičela. Tak jsem jí potom řekl, jsme si kvit a bylo zase všechno dobré. Teď mám starost se svou mladší dcerou, které je šestnáct a půl. Rozhodla se naučit angličtinu v Americe a chce žít v jedné rodině v zapadlé americké díře, která má jen pět set padesát obyvatel. A ona bude na farmě ještě patnáct mil od tohoto městečka. Přitom o ní vím, že je milovnicí města a městského života, tak se toho děsím. Ale vybrala si to, tak se jen budu modlit, aby všechno dobře dopadlo," povzdychne si trochu.
Graffiti jako revoltu neuznává
Ve filmu Gympl se parta studentů seberealizuje malováním graffiti po zdech. Tomáš Hanák tomuto protestu mladých rozhodně nefandí.
"Považuji to za dost bezohlednou formu seberealizace," říká. "Koupit si sprej dokáže každý pošuk a tím, že v noci postříká někomu barák, jeho obyvatelům jen ztrpčí život. Jako nějakou generační revoltu graffiti prostě neberu."