Vlhkost si se stavbou nerozumí, a pokud se objeví, je nutný rychlý a účinný zásah. Vnějším zdem, kde se tento problém objeví, mohou pomoci sanační omítky.
Vlhko zvenčí do zdí pronikne například netěsnou střechou nebo okapem a potřeba vysušit vnější plášť domu nastane také tehdy, když vlhkost vzlíná ze země kvůli nekvalitně provedené nebo poškozené hydroizolaci. V tomto případě navíc stavbu ohrožují minerální látky obsažené ve vodě, které se ve zdech usazují. Potíže je pak nutné urychleně vyřešit – vlhkost může být příčinou rozpadu stavebních materiálů, ale i vyšších tepelných ztrát domu a pro obyvatele domu je rizikem i z hygienického hlediska.
Prvním krokem je pochopitelně odstranění příčin potíží – oprava střechy je relativně jednoduchá, o něco komplikovanější bývá izolace spodní stavby (viz níže). Pak ale nastává otázka, jak nejrychleji vlhkou stěnu vysušit a trvale ji v takovém stavu udržet. To je moment pro použití sanační omítky.
ZEĎ VÍCE DÝCHÁ
Sanační omítky byly vyvinuty především s ohledem na to, aby zeď „dýchala“, proto mají porézní strukturu a mají vodu odpuzující vlastnosti. Jejich porézní struktura dokáže zajistit lepší odpařování vody z celého objemu zdi a hydrofobnost brání vodě, aby v konstrukci stěny vzlínala. Problematický u některých typů sanačních omítek může být časový rozsah, po který jsou dostatečně účinné, protože se jejich póry časem vyplní minerálními usazeninami. Pokud jde ale o jednorázový zásah a dodatečná izolace zamezí dalšímu vlhnutí, nemusí to vadit.
Dalším úkolem sanačních omítek je absorbovat soli a zamezit tím poškození hygroskopickou vlhkostí a krystalizací. Častým řešením, které splní tyto nároky, je dvouvrstvý omítkový systém složený z porézní jádrové omítky a vlastní sanační omítky jako omítky vrchní. Do jádrové omítky se přitom ukládají soli – vlhkost, která při odpařování prostupuje omítku, zde zanechává soli, které v ní jsou rozpuštěné. Díky hydrofobnímu účinku omítky se soli nedostanou na povrch ani v případě, že do omítky zase pronikne vlhkost.
DŮLEŽITÉ JE PROVEDENÍ
Uplatnění sanačních omítek klade vyšší nároky na kvalitu řemeslného provedení. Prvním krokem je příprava podkladu, ze kterého je nutné odstranit starou vlhkou omítku, ale i okolní omítku aspoň o tloušťku zdiva výše než úroveň viditelného zavlhnutí omítky. Je také třeba vyškrabat maltu ze spár mezi cihlami, a to do hloubky minimálně dvou centimetrů. Pokud se na zdi objeví poškození (rozpadlé cihly apod.), musí se tato místa opravit, dozdít a vyplnit hrubé nerovnosti. Pak můžeme zdivo vyčistit od prachu drátěným kartáčem, stlačeným vzduchem nebo průmyslovým vysavačem.
Na připravený povrch zdi se pak nanáší jádrová omítka v jedné vrstvě s tloušťkou dva až tři centimetry (optimální vrstva 25 mm). Platí přitom, že minimální tloušťka jádrové omítky by měla být 20 mm, aby mohla sloužit jako dostatečná vrstva pro ukládání solí. Jádrovou omítku jen stáhneme do roviny, nehladí se ani nefilcuje. Doba jejího vysychání je určena tloušťkou a platí, že na jeden milimetr je třeba počítat s jedním dnem. Sanační omítky obsahují příměsi, které musejí řádně zreagovat s vodou, proto je potřeba dodržovat dobu míchání směsi a množství záměsové vody podle údajů v technickém listě výrobku.
Štuková omítka se nanáší ručně v tloušťce asi 2,5 milimetru a povrch se upraví plátěným hladítkem. Na její povrch lze potom aplikovat nátěr, podmínkou je ale opět úplné vyzrání štukové omítky. Důležitou podmínkou pro funkčnost sanační omítky je, aby použitý nátěr nebránil difuzi vodních par (nevhodné jsou nátěry s akrylátovým pojivem!).
POZOR, ŘEŠENÍ MUSÍ BÝT KOMPLEXNÍ!
Sanační omítky mohou výrazně napomoci při odstranění vlhkosti v objektu, je ale třeba pamatovat na to, že samy o sobě nejsou řešením. Jejich systém totiž musí být vždy součástí komplexního řešení sanace celé stavby. Proto je nutné jejich využití kombinovat s dokonalou hydroizolací a odstraněním dalších příčin vlhnutí.
METODY SANACE VLHKOSTI ZDIVA:
- vkládáním hydroizolace do proříznuté spáry - metody mechanické
- napouštěním zdiva chemickými prostředky - metody chemické
- vzduchovou dutinou
- elektroosmózou
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.