Tři roky se marně snažím otěhotnět. Rozpadá se mi kvůli tomu manželství

Pořád dokola mě udivuje chování mladých žen. Já pořád žiju v dojmu, že dnešní děvčata jsou vychovávána k sebeúctě, isté hrdosti a tak, ale jak vidím, tak asi ne všechny. Mně můj muž takto urážet, tak už mým mužem není. Dokud nejsou děti, tak to byl byl konec manželství velce rychlý..

Musím říct, že jsem se při čtení opravdu naštvala, říct to mě, tak jeho kufry letí z okna. a vy by jste měla udělat něco podobného. Zodpovězte si otázku: Chtěla byste vůbec mít dítě s takovým sobcem? Tím si ho k sobě připoutáte navěky.

A co když nemůžete otěhotnět právě proto, že Váš manžel není ten pravý, nepodceňujte přírodu ! Ono to tedy bude spíše proto, že "pán tvorstva" se vyšetření bojí, je slaboch a na 95 % bude chyba v něm. Ale také to může být pro Vás znamení: toto není otec pro mé dítě! Hledejte jiného, žádný muž se k Vám nesmí chovat hrubě. Mateřství je spojeno s množstvím starostí a s těmi Vám tento hulvát určitě nepomůže.

Durga: to je nádhera!

Tak jsem si přečetla svůj příspěvek a zjistila, že se chlubím, jak jsme spolu dlouho, ale nenapsala jsem to. Takže letos jsme oslavili 45 let.

frakira: tahle tvoje věta, z té mě uplně mrazí: "Ja byla do manzela silene zamilovana a ackoliv se nikdy nechoval uplne hezky, byla jsem stastna, ze s nim muzu vubec byt..." Nechoval se k tobě hezky, ale ty jsi byla šťastná, že jsi s ním....to mi přijde uplně zvrácené...jak můžu mít ráda, milovat někoho, kdo se ke mě nechová hezky? To je masochismus...
Ale jestli to u vás klape, jestli jste si spolu k sobě cestu našli, tím jen líp. Přeji ti šťastný život.

frakira: nevím jak to u vás funguje, jesti se manžel opravdu tak změnil. Tak to ber všeobecně co napíšu. Pro děti není vždy lepší úplná rodina. Co dává dětem rodina, kde mezi rodiči nepanují dobré vztahy, kde je jeden nadřazen (výrazně) druhému, kde manžel nemá nejmenší úctu ke své manželce, kde je mezi rodiči chlad a nebo nedejboha nenávist? To pro ty děti není dobrá výbava do budoucnosti...

Mata69: Myslim, ze pro deti je lepsi uplna rodina, pokud neni uplne rozbita.. Navic uz to u nas neni zdaleka tak spatne - manzel zjistil, ze kdyz mu doma zustane troska, zustane na vsechno sam a ted se opravdu moc snazi.

Mata69: Naprostý souhlas. Chodila jsem s klukem, byla jsem do něj zblázněná, chodili jsme spolu 6 let a už tehdy mi dával dost často nespokojenost s tím, jaká jsem. Pravda, měla jsem nadváhu a měl výhrady k tomu, že nemám spoustu zájmů. Na druhé straně musím uznat, že když jsem měla dělat jednu zkoušku a absolutně nechápala otázku, dokázal se mnou sedět a vysvětlovat mi to /takže dodnes vím, co je to předpjatý beton/. Pochopila jsem, že pro něj NIKDY nebudu dost dobrá, protože NIKDY nebudu taková, jak si ON představoval svoji ženu. A jednoho dne jsem poznala někoho úplně jiného a poměrně rychle ukončila pětiletou známost. Snažil se to nejdřív nějak zvládnout, ale nepodařilo se. Dokonce se rozešel s tou, se kterou mě srovnával /potom se k ní vrátil, vzal si ji a nakonec se rozvedli/. Já si vzala toho, který mi píomohl zbavit se závislosti na tom prvním a ukázal mi, že vztah dvou lidí může být zcela jiný. Letos jsme spolu let. V době, kdy jsme se snažili o druhé dítě a já to už chtěla vzdát mě podporoval, abych tedy zkusila ještě to poslední, což bylo měření ranních teplot.

Betyyna: všimni si, že na začátku takových příběhů žena píše o tom, že byla šťastná, že si ten muž vybral zrovna ji a že v to vůbec nedoufala...jako kdyby on byl něco víc a ony měly být šťastné, že jsou ty "vyvolené"....

frakira: a to s ním pořád jsi jo?

Musim se pridat k nazorum ostatnich.. Ja byla do manzela silene zamilovana a ackoliv se nikdy nechoval uplne hezky, byla jsem stastna, ze s nim muzu vubec byt a bzla jsem presvedcena, ze budu naveky. Chyba lavky - po narozeni prvniho ditete nastalo peklo. Nejen, ze jsem byla na prasky z ditka, ktere porad plakalo, nestihala jsem obskakovat manzela, ktery nic nedelal, protoze "dite jsem sice chtel, ale nemyslel jsem, ze me to bude tak omezovat" a neustale mi neco vycital "ty jsi jeji matka, tak s ni konecne neco udelej, ten rev mi uz leze na nervy!"
A ja jako nekdo, kdo je presvedceny, ze kvuli detem se musi vydrzet skoro vsechno, jsem byla naprosto zoufala.Musim rict, ze po letech se nas vztah opet trosku zlepsil (zrejme si uvedomil, jak me psychicky nici a zjistil, ze se tim jeho "pohoda" doma vzdaluje jeste vic), ale dnes uz bych stejnou chybu neudelala. Chlap, ktery si vas nevazi uz ted, si vas vazit nezacne ani kdybyste mu dala ctyrcata.

Já jenom žasnu, co všechno si některé ženy (ženy bez jakékoliv hrdosti) nechají líbit!

A s tímhle omezeným sobcem chceš mít dítě???!! Proboha vezmi nohy na ramena než opravdu s ním budeš těhotná. Protože jestli se to povede, budeš pak nemožná matka, nebo nedej bože co když se narodí jiné pohlaví než které by si přál.
Tohle přeci není partner do života, takového bys chtěla otce svých dětí? On v tobě nevidí nic jiného než inkubátor na porození svého vytouženého dítěte...není v tom kapička úcty k tobě samé. A dala bych krk za to, že potíž v tom,ž e jste nepočali je na jeho straně. Idiot.

Jinak naprosto souhlasím se všemi názory, které pochybují nejen o inteligenci, ale zejména o schopnosti tvého muže být dobrým životním partnerem komukoliv.

Prchni dřív než opravdu počneš. Především - kde je psáno, že to dítě nemůžeš mít ty. On už byl na nějakém vyšetření? Je možné, že má nedostatek spermií v ejakulátu nebo je v tom i něco jiného. Pokud to budeš řešit přes lékaře, v každém případě bude trvat na tom, aby byl prohlédnut i manžel. Nevím, jak se ten tvůj cvok bude tvářit nato, až bude před mudrem masturbovat, aby ze sebe dostal ejakulát na spočítání spermií /a hlavně jak se bude tvářit, pokud se zjistí, že za to může on/.Ať to dopadne jakkoliv, nečekej a konči. Dnes mu vadí tohle, zítra něco jiného. S takovým chlapem nemá cenu žít. Jednou budeš stará, budeš mít zdravotní problémy, ledaco se ti nebude dařit. Znám to, příští rok mi bude 70. Manžel sice občas remcá, že se několikrát ptám na totéž, ale se vším mi pomáhá.Nevím, jestli jste už zkoušeli nějaké metody. Já za sebe mohu říct, že mi úžasně pomohlo počítání plodných a neplodných dní. Trvalo mi to 2 roky než se mi podařilo najít mudru, která mi pomohla tím, že mi to připomněla. Vysvětlovat plodné a neplodné dny mi nemusela, občas jsem to dříve použila k účelu zcela opačnému. Dostala jsem kalendář a musela jsem si každý den ráno před vstaním měřit teplotu v konečníku a zakreslovat ji do grafu. Bylo mi řečeno, že jakmile se telota začne zvedat, máme souložit. Tak jsme to zkusili. Do zaměstnání jsem dojížděla, vstávala jsem brzy a teď jsem se musela budit ještě dřív. Netrvalo dlouho a křivka se začala zvedat. Bylo to k vzteku, protože jsem spěchala na autobus a měla jsem před sebou týdenní školení. Bylo to ráno, asi kolem páté hodiny. Vzbudila jsem manžu a prohlásila "Teplota jde nahoru, dělej, za půl hodiny mi jede autobus". Stihli jsme to obojí. Jela jsem na týden na školení a když jsem se vrátila a druhý den si změřila teplotu, věděla jsem, že je mimčo na cestě. Už je jí 36.

Jako pardon, ale tohle mi říct chlap, tak se šmahem rozvedu, protože na tohle bych teda zvědavá nebyla... možná je neplodný, nebo má pomalé spermie a bude z toho obviňovat ženu? Chová se, jako by byl ve středověku... idiot...

Libor je debil, evidentně žijící někde ve středověku. Normální inteligentní chlap by po 3 letech snažení, pokud gynekolog trvrdí, že jste OK zašel na vyšetření, jestli je v pořádku on. Možností "proč to nejde" je milion a je potřeba pátrat, řešit je i třeba trochu té přírodě "pomoct". Psychika dělá strašmě moc a jak to čtu, možná moudrá příroda jenom nechce "živočišný druh Libor" dále rozmnožovat. Díky jí za to!