Jak si vybrat dobrého výživového poradce?
LADA NOSKOVÁ
„Důležitým vodítkem jsou reference klientů, kteří s poradcem pracovali, nechali si od něj poradit. Nezanedbatelné je i vzdělání a zkušenosti v nutriční oblasti.
Také byste se měli zajímat o to, co s vámi poradce plánuje ve chvíli, kdy zhubnete na svoji vysněnou váhu. Někdo vám sice pomůže zhubnout a třeba i hodně rychle, ale nepomůže vám váhu udržet. Hlavně je důležité být trpělivý a řídit se doporučeními poradce, který vám rady a jídelníček šije na míru.“
MARTIN ŠKÁBA
„Na prvním místě je určitě doporučení. Pak bych se podíval na internet, jestli dotyčný publikuje nějaké články. Snažil bych se udělat si co nejkomplexnější obrázek, protože poradenství není jenom o jedné konzultaci. Aby vám výživový poradce opravdu pomohl, je na to potřeba čas, třeba i několik měsíců. Proto vám musí být příjemný i po lidské stránce. Rozhodně bych se ale snažil vyhnout se odborníkům, kteří si založili praxi na prodávání doplňků stravy.“
CECÍLIE JÍLKOVÁ
„Vizitkou poradce pro výživu je podle mého názoru jeho vzhled, zdraví a také kondice. Dále by měl umět respektovat individuality. Určitě nenutit klientům svůj vlastní jídelníček, ale naopak důkladně zkoumat jejich osobní potřeby a priority. A v neposlední řadě by poradce měl být také zvídavý. Měl by se zajímat o váš život, práci, problémy a o celou vaši osobnost. Je potřeba být tak trochu psycholog a dokázat s lehkostí druhého motivovat.“
„DÍKY ZKUŠENOSTI S HUBNUTÍM TEĎ SVÉ KLIENTY 100% CHÁPU.“
Lada Nosková (39 let) www.dietplan.cz
S nutriční poradkyní Ladou Noskovou jsem se potkala už několikrát a pokaždé, když ji vidím, vypadá skvěle. Je štíhlá a dokonale upravená. Nebylo tomu ale tak vždy. Možná ale právě díky tomu se ke svým klientům ještě víc přiblížila. „Celý dospělý život jsem vážila kolem šedesáti kilo a byla se sebou víceméně spokojená. Zlom nastal, když jsem v roce 2005 otěhotněla. Těšila jsem se na svého prvního potomka a přitom přibrala 22 kilogramů. Všichni kolem mne uklidňovali, že se díky kojení vrátím na původní váhu a já tak hubnutí moc neřešila. Když se ale nic moc nedělo a měla jsem stále třináct kilogramů navíc, začalo mě to trápit.
Bylo pro mě příšerné podívat se na sebe do zrcadla nebo si jít koupit oblečení. Přišlo mi, že vidím někoho jiného, a že na mne v mém oblíbeném obchodě už nic nemají. Nevešla jsem se ani do velikosti 42 a nenáviděla jsem se. Manžel mi chtěl v březnu 2006 koupit nějaké hezké oblečení a já nebyla schopna najít něco, v čem bych se sama sobě líbila. Něco, co by slušelo té staré, štíhlé Ladě, která se mívala ráda. To byl ten moment, který mě nakopl a já se rozhodla, že to tak nenechám!
Rozhodla jsem se, že se opět najdu. Že najdu tu Ladu, která se ráda obléká, upravuje, setkává s přáteli a hlavně se chce líbit sobě a svému manželovi. Začala jsem si poctivě zapisovat každé snězené sousto a počítat energetické hodnoty. Přidala jsem pohyb – na začátku to byly každodenní devítikilometrové svižné procházky s kočárkem. Aplikovala jsem na sebe vše, co jsem doposud radila svým klientům a přicházela ještě na spoustu dalších rad a úhlů pohledu. Byla to pro mě ohromná škola. Díky této zkušenosti jsem svým klientům blíže. Vždyť jsem byla v jejich kůži!“
„VÍM, JAKÉ TO JE, KDYŽ SE ČLOVĚK NEMÁ RÁD.“
Martin Škába (35 let) www.skaba.cz
„Vždycky jsem byl štíhlý, jako jsem teď. Ale toužil jsem být velký chlap, takže jsem se v devatenácti rozhodl, že se začnu věnovat vzpírání, silovému trojboji a kulturistice. Rázem jsem se dostal z původní váhy osmdesát kilogramů na sto dvacet pět. Jenže jsem přitom nepostupoval správně, takže jsem si za čtyři roky zničil zdraví tak, že jsem toho musel nechat,“ vypráví svůj příběh výživový poradce a kouč Martin Škába. Jeho tělo bylo zatíženo obrovským množstvím stravy, která je při vykonávání kulturistických sportů nevyhnutelná. Na řadu musela přijít léčba – nejdřív západní medicínou a pak i východní.
„Moje tělo bylo hodně zničené. Ve dvaadvaceti letech bylo zdevastované, jako bych byl osmdesátiletý stařík. Během půlroku se mi podařilo zhubnout asi dvacet kilogramů, ostatní kila šla postupně dolů během tří let. Vyzkoušel jsem si různé diety – rawfood, dělenou stravu, vegetariánství, dietu podle krevních skupin… Díky tomu vím, že každá dieta má nějaké úskalí. Mé léčení trvalo dohromady třináct let. Zhruba po osmi letech jsem zjistil, že mě začíná bavit dávat dohromady kombinaci západní a východní cesty k uzdravení, a také mi došlo, že chci pomáhat lidem.
Vytvořil jsem si vlastní systém a ten teď praktikuji společně s klienty, za kterými docházím. Kromě jiného je učím dobře jíst, chodím s nimi na nákupy a pomáhám jim číst etikety.“ Skutečnost, že sám se sebou nebyl dřív spokojený, mu hodně pomohla: „Vím, co to znamená, když se nesnášíte za to, že jste příliš hubený, tlustý, veliký… Vím, jaké to je, když se člověk nemá rád, a to teď řeším s lidmi, jimž pomáhám. Učím je ale výhradně ty techniky, které jsem si sám zažil.“
„POMÁHAT JE TA NEJKRÁSNĚJŠÍ PRÁCE.“
Cecílie Jílková (33 let) www.najimseazhubnu.cz
„Moje problémy s váhou začaly v sedmnácti letech, kdy jsem vinou vedlejších účinků léků přibrala deset kilogramů. Tato kila se mi nedařilo shodit, i když už jsem léky dávno nebrala. Naopak jsem postupem let přibrala dalších patnáct kilo. Nefungovaly mi žádné diety. Po jakémkoli cvičení jsem jen nabírala svaly a zvětšovala se. To vše dohromady plus neustálé omezování se v jídle mě demotivovalo a cítila jsem se jako ubožačka. Nakupovala jsem velikost sukní 44 a pořád jsem vymýšlela, jak schovat nevzhledné tukové polštářky. Celé to trvalo dvanáct let,“ vzpomíná na své trápení s váhou Cecílie Jílková.
„V devětadvaceti letech jsem byla už tak zoufalá, že jsem začala zkoumat stravu opravdu do hloubky a všechny nabyté poznatky jsem na sobě testovala. Přes neúspěšné pokusy s omezováním kalorií, počty jídel a nízkosacharidové diety jsem se nakonec dopracovala k jídelníčku, u kterého kalorie počítat nemusím, a dokonce jím velmi mnoho sacharidů. Nedotknu se však mouky, sacharózy, uzenin, vepřového masa, polotovarů, cukrovinek ani jiných průmyslově zpracovaných potravin. Jím především čerstvé ovoce, a to ve velkém množství. Díky tomu mě nehoní chutě na sladké, případně mlsám jen kvalitní med, datle nebo sušené ovoce. Z běžných jídel si ráda dám ryby, luštěniny, zelí a polévky. Celkem jsem shodila během tří let pětadvacet kilogramů.“
Zní to tak jednoduše. Bylo na tom něco těžkého? „Nejtěžší bylo vytrvat poté, co se hubnutí zastavilo. Když shodíte prvních deset kilogramů a už se nic neděje, je potřeba znovu vyladit jídelníček a přijít na to, kudy dál. Dnes vím, že hubnout lze mnoha různými způsoby, ale málokterý je udržitelný napořád. Svým klientům předávám vše, co jsem se za ty roky studia výživy naučila, a jsem šťastná, že jim mohu pomoci.“
Článek vyšel v časopise Dieta