Třináctá komnata jménem alkohol. Příběhy žen, které propadly závislosti

Mám kamaráda anonymního alkoholika, párkrát jsem byla i na jejich sezení. Velice poučné chvíle.... Já jsem k závislosti na vínu málem ujela taky. Byla jsem skoro rok bez auta, domů jsem se vracela kolem hospody, kde pracovala kamarádka. Doma nikdo, tak se stavím.... Dáš si dvojku? Jasně, bude pohoda. Ještě jednu? No proč ne.... A pak už jsem chytala slinu pokaždé, když tramvaj nabrala směr k té příjemné hospodě, kde bylo tak fajn... No naštěstí jsem zase začala jezdit, takže na alkohol ani pomyšlení. A jsem velice v pozoru, pokud si chce někdo dát skleničku "na pohodu". To je cesta do pekel................... Kamarádi anonymní alkoholici doma nemají ani rumové pralinky a žijou. Baví se, chodí na společné akce, sportují, plesají, to vše bez kapky alkoholu. ......................Hádejte, kde jsem zažila největší střízivou partu. Ve školce? Kdepak. Na celostátním sjezdu anonymních alkoholiků. Už jste někdy potkali 250 lidí, kteří si za celý víkend nedali ani kapku? Heč, já jsem je potkala...a byl to úžasný zážitek. Bohužel jinde než mezi alkoholiky, tedy těmi anonymními, nenajdete partu střízlivou i ve volném čase. A to je strašné.... Stejně jako oni jsem schopná o sobě říct - měla jsem s alkoholem problém, probíhalo to takhle, řeším ho tím, že nepiju, takže mi nenabízej. ................Onehdy mi jeden "kamarád" vnucoval pití se slovy, že ho urazím, když si s ním nedám. Klidně jsem mu řekla, že pokud ho urazím tím, že s ním nebudu pít, tak čert ho vem, o takové pitomce nestojím. A byl klid a najednou mi nabízel džus.