Trpíte ve vztahu? Rozejděte se! Tady je 6 věcí, které rozchodem získáte

S tím by se vesměs dalo souhlasit, kromě bodu 4. Děti nebudou šťastnější. Ony se s rozpadem rodiny vyrovnají, protože jim nic jiného nezbude. Ale následky to na nich zanechá vždycky. Výjimkou jsou patologické vztahy, kde je jeden z rodičů a někdy bohužel i oba alkoholici, násilníci, závislí na čemkoliv, psychicky nemocní a podobně. Jenže valná většina rozvodů se tohohle netýká, a lidi se rozejdou z malicherných důvodů, které se ani nepokusili řešit. Pokud děti nemají, dobře, je to jejich blbost, ale v manželství s dětmi by měla být povinnost napřed vyčerpat všechny možnosti, jak ho zachovat a děti vychovat do dospělosti, než se rozvedou. Žádné dítě netouží po tom mít několik tatínků nebo "strýčků", nebo pendlovat ve střídavé péči sem a tam. A není pravda, že je potřeba být "šťastný". To je stav, který se člověku stane párkrát za život, štěstí není setrvalý stav, to je okamžik. Většina života jsou úplně obyčejné všední dny a k těm prostě nějaké ty problémy a starosti patří. Ani dítě nepotřebuje být šťastné, potřebuje bezpečné zázemí, klid, pohodu, jistotu, že ho mají rodiče rádi. Když se rozhodnu mít děti, musím vědět, že jim holt budu muset i něco obětovat, a že do té doby, než budou dospělé a samostatné, nemůžu si vymýšlet vzdušné zámky, protože tím, že je mám, jsem na sebe vzala odpovědnost. Od všeho můžu utéct, dokud jsem sama za sebe. Proto by měl každý mnohonásobně zvažovat, s kým ty děti mít, ne že mnohé ženy otěhotní s kýmkoli, kdo nosí kalhoty, protože se bojí, že jim ujíždí vlak, nebo se plánovaně chtějí stát samoživitelkami (na tom má značný podíl současný sociální stát, který rozdává plnými hrstmi), případně otěhotní nechtěně aniž by vůbec znaly otce, nebo jim takzvaně selže antikoncepce... je fůra případů, kdy děti přišly na svět neuváženě a pak holt se jejich rodiče rozcházejí jak na běžícím pásu, ale to není nic, co by se mělo omlouvat a podporovat.