Mnohým lékařům dlouho vrtalo hlavou, proč se i přes podávání správně dávkovaných léků při jejich injekční aplikaci nedostavuje žádoucí účinek. Této záhadě se podívali na kloub irští vědci z dublinské Adelaide and Meath Hospital. Tým vedený Victorií Chanovou dospěl k závěru, že hlavní vinu na tom nese podkožní tuk, respektive různá tloušťka jeho vrstev, které se nacházejí v horním vnějším kvadrantu hýždí.
Předpoklad si irští experti ověřili na padesáti pacientech odlišné hmotnosti, u nichž za pomoci počítačové tomografie sledovali putování vstříknuté označkované dávky do krevního řečiště. Ukázalo se přitom, že ke svému cíli se účinná látka dostala u pouhých třiceti procent testovaných.
Nejhůře dopadly ženy. Jenom u dvou z pětadvaceti skončila aplikovaná tekutina ve svalové hmotě, která se nachází pod tukovým polštářem. Pravděpodobnou příčinou je fakt, že příslušnice něžnějšího pohlaví jsou všeobecně tělnatější. Podle úsudku Victorie Chanové by pomohlo, kdyby se začaly používat delší injekční jehly, které by pronikly až ke svalovině.
Proti tomu však mluví dřívější zkušenosti i sama anatomie. Hrozí totiž, že delší jehly mohou poranit větší cévy, které hýžďovými svaly hojně prostupují, popřípadě i nervy a klouby. Nemluvě o hrozbě vzniku lokálních zánětů. U tukové tkáně, v níž se nachází podstatně méně cév, obdobné nebezpečí sice nečíhá, ale injekční aplikace léků se na druhé straně stává téměř zbytečnou. (Plus)