No co, tak jsem se těch granulek přecpala, vy naděláte! Musím si přece pořádně zatopit, když je taková zima. Panička si taky topí a má z toho potažmo depresi. Její palivo je nějak špatně spalováno a tvoří zásoby. Horší ale je, že ji postihla nemoc zvaná vlčí hlad. Tu já naštěstí neznám. I tak stačí, co vidím.
Takový vlčí hlad, to je tedy něco, to vám povím. Když jdu s paničkou do sámošky a popadne ji to tam, málem viditelně poskakuje ve frotně, jak se nemůže už dočkat, až si nacpe do pusy párek, jenž navzdory svému odhodlání stravovat se zdravě, strčila do nákupního vozíku. Jenže kdyby ono to tím párkem skončilo! Kdepak. Po párku cestou domů zdlábne tabulku čokolády, potom ještě tatranku, pak neodolá a v půli cesty zredukuje plátky sýra v balíčku na polovic.
Nemyslete si, ona není žádné čuně. Jeden by řekl, že se špinavýma rukama z obchodu nebude na jídlo sahat, ale ona to má vymakané. Nosí s sebou vlhčené ubrousky s antibakteriální úpravou. Říká, že to má kvůli tomu, že do obchodu nechodí jen samí čistotní lidé. No, řeknu vám, že jsem tam dnes zahlédla dva bezdomovce, ale tak špinavé ruce, to jsem tedy ještě neviděla. Pořád jsem přemýšlela, co mi připomínají. A za chvíli jsem to měla! Měli ruce přesně tak černé a špinavé, jako čerti v pohádkách. Jenže tohle pohádka není…. No a tak panička nosí ty ubrousky a vysvětluje takhle proč, ale jak vidíte, já jsem ji prokoukla. Má je v kapse proto, aby se mohla nehorázně cpát, sotva zaklapne peněženku. Občas nad tím vzdychne a povídá: „Enninko, ten vlčí hlad je ale hrůza!“ A strčí si do pusy plátek šunky a zají to čokoládovým bonbonem.
Tak nevím, ale jestli ji to co nejdřív nepřejde, neprojde za chvíli dveřmi. Ukecává váhu, aby byla shovívavá a nepřeháněla, ale naše váha je pravdomluvná a nenechá se ani uplatit. Doufám, že až ta zima přejde, přestane si panička topit a vlčí hlad ji opustí. Protože kdyby to takhle mělo pokračovat dál, tak asi brzy zbaští i paní pokladní.
Eni