Veronika má IQ 139, vystudovanou ekonomii, přesto ji ale někteří lidé považují za hloupou. Na mnohé působí neomaleně a často svým chováním uvádí druhé do rozpaků a sebe do trapných situací.
Nemám přátele, ani nejlepší kamarádku. Mám pár známých, se kterými se občas navštívíme, ale všechno to jsou manželovi kamarádi a jejich partnerky. Kolegové v práci mě příliš „nemusí“ a stejné to bylo na střední i vysoké škole. A tak pokud to jen trochu jde, vyhýbám se pracovním obědům i večeřím a s kolegy se mimo práci nestýkám. Nejlépe je mi doma, v kruhu nejužší rodiny. Už v dětství jsem si zvykla mít ráda samotu, ale občas propadnu sebelítosti a závidím lidem okolo, jak spolu nenuceně klábosí, působí uvolněně a evidentně se baví. Kde je můj problém? Prostě neumím nenuceně komunikovat – jsem „sociálně neobratná“.
Ač mám IQ 139 a vystudovanou ekonomii, považují mně někteří lidé za hloupou (vyslechla jsem si nechtěně pár rozhovorů). Jak se má sociální „nekompetentnost“ projevuje? Neumím si prostě s lidmi jen tak povídat. Neumím začít konverzaci, vstoupit a připojit se do hovoru druhých, většinou vůbec netuším, o čem bych se s lidmi měla začít bavit.
Někdy se rozpovídám, ale pak zjistím, že můj společník se už nějaký čas snaží odejít. Mé pokusy o konverzaci prostě obvykle vyzní a dopadnou naprosto jinak, než jsem chtěla (což mi dochází později). Často se mi stane, že se lidé urazí nebo cítí dotčeni – prý jsem kritická a neomalená. Všimla jsem si, že se často rozesměji v naprosto nevhodnou chvíli, nebo naopak vůbec nepochopím vtip a nadsázku – lidé okolo se smějí a baví a já nevím proč. A tak v některých chvílích, kdy tuším, jakou odezvu okolí čeká, prostě „hraji divadlo“. Minulý rok začala chodit dcerka do první třídy (naštěstí je můj pravý opak) a má naprosto úžasnou paní učitelku. Ve třídě je také velmi sympatická asistentka, která pomáhá chlapci s Aspergerovým syndromem a nějakými dalšími poruchami. Protože je paní učitelka speciální pedagog a ve třídě je jen 17 dětí, jsou mezi dětmi integrované ještě dvě děti s ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou, u děvčat ale často hyperaktivita nebývá).
Paní učitelka o obou neurovývojových poruchách mluvila na třídních schůzkách a já s překvapením zjišťovala, jak na mě některé věci z obou kategorií sedí. Nikdy mě nenapadlo, že by se za mou sociální neobratností skrývala nějaká diagnóza! Začala jsem „googlit“, četla příběhy dospělých „pacientů“, a všímala si, kolik má můj životní příběh společného s příběhy lidí s Aspergerovým syndromem.
Dlouho jsem pak řešila, zda mám jít k psychologovi, radila jsem se s manželem a oba jsme došli k závěru, že nepůjdu. Že jsem vlastně v rámci možností spokojená. Pokud bych opravdu nějakou lehčí formu „Aspergera“ měla, co by se změnilo tím, že to mám „na papíře“? Možná by se změnil přístup některých lidí ke mně, ale nějak jsem pochopila, že to tak nechci.
Můj muž se do mě zamiloval, byl schopný vidět mojí duši, moje srdce a přijmout mě i s mými nedostatky, a já nechci, aby mé okolí cítilo nějakou povinnost mě přijímat, protože mám „diagnózu“. Ano, někdy mi je líto, že nemám skoro žádné opravdové přátele, především blízkou kamarádku, ale stanovená diagnóza mi ji stejně nezajistí. A proč vám píši? Možná můj příběh někomu pomůže… „Aspergerův syndrom patří mezi poruchy autistického spektra. Vyznačuje se především potížemi v komunikaci a sociálním chování, které jsou v rozporu s celkově dobrým intelektem (u některých jedinců může být i nadprůměrný) a řečovými schopnostmi (pasivní slovní zásoba bývá bohatá, vývoj řeči není opožděn). Lidé s Aspergerovým syndromem mají problémy s navazováním přiměřených vztahů s druhými lidmi. Mají problémy v porozumění základním pravidlům v sociální interakci.
Jinými slovy, mají potíže v tom, jak mohou druhým lidem dát vhodným způsobem najevo, že je konverzace s nimi zajímá či naopak, kdy mohou vstoupit do konverzace druhých lidí, jak naslouchat druhým lidem a jak vhodně reagovat v různých situacích s využitím řeči těla. Jejich komunikační dovednosti jsou slabé a následkem toho se pak raději interakci s druhými lidmi vyhýbají nebo se chovají nevhodným způsobem. Obtížně chápou mimoslovní komunikaci. Mimika i gesta bývají u lidí s AS omezené,“ uvádí se na webu věnovaném Aspergerově syndromu, www.aspergeruvsyndrom.cz, který provozuje Asociace pomáhající lidem s autismem APLA.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!