Už 33 let jsem sociálně neobratná a je mi to líto. Jak se žije s Aspergerovým syndromem?

9 komentářů

ivca001
5. listopadu • 8:19

Rambíša: To se snadno říká, když jste krásně zapadala do toho průmeru, ale kdyby jste byla tím postiženým dítětem nebo rodičem, jistě by jste byla vděčná, že je pro vaše dítě asistent, který mu pomůže se začlenit a vystudovat, místo toho aby ho vyhodili z 5 a dělal u výkopu za pár šupů.

Dani.K
4. listopadu • 19:54

Rambíša: Za mého dětství se dávala nálepka LMD a když se dítě vymykalo, šup s ním do zvláštní školy. Takhle se do zvláštní školy dostal i jeden známý, který tam ale vůbec nepatřil... Tak jsem ráda, že dnes ty nálepky (ADHD, dys, porucha autistického spektra) pomáhají zůstat těmto dětem v běžné škole s pomocí asistenta. Bohužel, ne všude to funguje a strašně moc záleží, v jakém kraji to dítě žije.

Rambíša
4. listopadu • 13:04

Rybushka: To nikde netvrdím.Jen konstatuji,že se dnes chce vše omlouvat diagnózami, a přitom je kolikrát jasné,že dítko je nevychované,z domova zanedbané-tím nemyslím fyzicky,ale duševně.jen si vzpomínám,jak sousedi měli hocha,jenž ještě neuměl v 5 letech pořádně mluvit,šišlal a patlal.No proč: seděl od mala u pc,TV,nikdo s ním nemluvil,jen ho honili do sportů,žádný jiný zájem.Pak v 1.třídě takové dítě moc nestíhá a ještě později poslouchat výroky nějakého fotbalisty či hokejisty a pod.,to je utrpení....

Rybushka
3. listopadu • 22:03

Rambíša: jo, to je báječný přístup - o čem se nemluví, to není a basta :-D

lebahu
3. listopadu • 18:46

Rambíša: No a o generaci před tím lidi běžně umírali na něco na co jsou dnes antibiotika a nikdo se tomu nedivil... a teď se z toho nadělá...
Naštěstí doba fakt pokročila a děti s nějakým postižením nejsou automaticky "hloupé", nedostanou tím ukazovátkem a nevyjdou ze školy v páté třídě. Jasně, rodiče (aby omluvili svou lenos a neschopnost se děcku věnovat) často doslova vyběhají ratolesti nějakou diagnozu, by mohli to, že mají zpovykanýo racka na něco svádět, ale opravdu existuje dot vysoké procento dětí, které jsou "jiné" a při právném přístupu se můžou hodně srovnat a dotáhnout to výrazně dál než do té páté třídy.

farah.farah
3. listopadu • 15:01

pokud má něco co vypadá jako lehká forma poruchy autistického spektra, tak je ve skutečnosti možné že jde jen o nějakou řekněme poruchu v chování, která vznikla v dětství jako následek nějaké události. Jsou lidi co si třeba vyvinou fobii z vysokých lidí protože táta byl vysoký a často je bil...ale vědomě to neví. Zkrátka nemusí jít v jejím případě o nějakou trvalou poruchu způsobenou špatnou chemií v mozku ale jen o určitou sociální fobii. Boje známá měla totální sociální fobii, neuměla komunikovat s lidmi a vždy byla tak nějak trapně divní a nedokázala se uvolnit ani s přáteli jakoby nevěděla co má říct........problémy v práci kdy si o ní mysleli že je hloupá nebo dovná..hodně se to podobá tomu co paní popisuje ale ta moje známá žádného aspergera nemá. Vše se začlo neuvěřitelně zlepšovat po tom co začala chodit na terapie, v podstatě se dá říct, že příčinou jejího divného chování byl strach že nebude okolím přijmuta, který se u ní spustil na základní škole kde byla dlouhodobě šikanována a v podstatě vyloučena z celého kolektivu....od té doby si nesla ten program, že je něco špatně s ní....což ve výsledku nakonec i bylo, ale terapií se postupně vrovnává s těmi traumaty z dětství, pracuje na sobě a po roce najednou dokáže mluvit "normálně" s cizími lidmi a je ani nenapadne že je nějaká divná.Tak že být paní nedávám sama sebe do škatulky asperger, který zároveň je vnímán jako neléčitelný a zkusila bych ty terapie, netvrdím že jí to určitě pomůže, ale za pokus to stojí. Z toho co píše je zjevné že se s tím jak to má sice celkem vyrovnala ale rozhodně by byla ráda kdyby se její sociální schopnosti podařilo zlepšit....tak to předem nevzdávejte a zkuste to

Rambíša
3. listopadu • 12:34

Dneska chce být každá odlišnost od průměru nacpaná do nějaké přihrádky.Jakto,že za mého mlada nebyli žádní autisté,dys -poruchy,žádní asisitenti posluhující žákovi? Ve třídě nás bývalo okolo 40,propadlíci i o dost let starší,než my,cikáni,různě postižení.To vše zvládla 1 učitelka s ukazovátkem v ruce.Opakovalo se vše do nekonečna,až se to i ten nejhloupější naučil.Skutečně nemohoucí přešli do zvláštní školy,propadlíci doputovali do 5.třídy a vyšli.Nepamatuji se ale,že by byla šikana,že by se někdo extrémně odlišoval od průměru.Někdy jsme se podivili,že někdo se ještě ve 3.třídě počůral,nebo že někdo píše levou-tehdy se přecvičovalo na pravou,že někdo koktá a někdo před třídou není schopen mluvit.Zkrátka normálka.Paní toho nadělá,že se neumí bavit,když na to přijde,někdo se ve společnosti vždy najde,kdo nemluví,jen mlčí.Spíš se mi zdá divné,že nemá žádnou kamarádku: já osobně neznám příklad,že někdo nemá kamaráda,stačí jít někdy např. do knihovny nebo na besedu,přednášku,a lidi se společným zájmem se vždy spolu o tématu domluví a spřátelí,chtějí-li.Paní možná dává okatě najevo,jak je jiná a pak lidem připadá jako namyšlená a nepřístupná.

patrikchrz
3. listopadu • 1:28

Myslím, že paní se s tím celkem slušně vypořádala. Má milující rodinu a to je nejdůležitější. Také si myslím, že je zbytečné navštěvovat psychologa, jen aby dostala "nálepku". Navíc v rámci nějakého "honu na čarodějnice" jí to může spíše ublížit, například ztížit získání řidičáku (nebo možnost odebrání či povinné pravidelné lékařské prohlídky), atd, dokonce to může ztížit i získání zaměstnání.

patrikchrz
3. listopadu • 1:28

Myslím, že paní se s tím celkem slušně vypořádala. Má milující rodinu a to je nejdůležitější. Také si myslím, že je zbytečné navštěvovat psychologa, jen aby dostala "nálepku". Navíc v rámci nějakého "honu na čarodějnice" jí to může spíše ublížit, například ztížit získání řidičáku (nebo možnost odebrání či povinné pravidelné lékařské prohlídky), atd, dokonce to může ztížit i získání zaměstnání.

Doporučujeme

Články odjinud