Už jste dnes objali své dítě?

Zvlášť u chlapců jde nahradit objímání poklepáním na rameno a výrokem „Dobrej.“ nebo v případě neúspěchu poukázáním na jeho jiné úspěchy: „No, dopadlo to špatně, ale ….“ V pozdějších fázích puberty pak syn již opět snáší i pohlazení a polibek nejlépe na čelíčko při loučení doprovázený radami typu: „Pamatuj na dobré vychování!“ Oba si z toho trochu děláme legraci a oběma nám je to příjemné.
Dotyky mohou odmítat i dcery, ta má starší na sebe nenechala sáhnout asi od 12 let. Pomalinku se začíná vše normalizovat až kolem 22 let. Ta mladší se chce mazlit stále (je jí 13). Kdo ví co bude dál…
Chtěla bych připomenout ještě někoho, koho musíme nezapomínat pohladit. Hladíte a objímáte své rodiče (nejen při loučení)? Já to po delších letech zkusila se svou maminkou. Nejdříve jsme obě ztuhly a pak zrozpačitěly. Při dalším opakování nám to bylo oběma velmi příjemné a dnes mám pocit, že na to maminka trochu i čeká. Moc se přimlouvám za to, abyste to zkusili. Třeba pak nebudete muset donekonečna čekat na pohlazení od svých dětí.

Myslím, že každá matka - především matka - vycítí, jestli dítě chce obejmout či ne. V pubertě právě tohle bývá nejcitlivější místo - děti jsou "dospělé" a objímání je přeci tak ponižující, zvláště, když jde o naše skoromuže.