V osmnácti letech věřila Fran Fisherová, že se oddá jedinému muži – Ježíši Kristu. Zavázala se mu sloužit a vzdát se sexu po zbytek svého života. Vydrželo jí to jen dva roky, než se zamilovala do muže, který ji později přivedl na cestu sexuální terapeutky. Této práci se věnuje i ve třiašedesáti.
„Šla jsem do kláštera rovnou ze školy. Okčekávala jsem, že budu pannou po celý život, učili mě považovat sex za něco velmi špatného. Neměla jsem s muži žádnou zkušenost. Jen vzácně jsem s příslušníky opačného pohlaví mluvila. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že skončím jako sexuální poradkyně, asi bych se mu vysmála do obličeje. Ale nikdy jsem nebyla šťastnější než v tomto povolání,“ tvrdí dnes dvojnásobná matka Fisherová.
Jako jeptišce se jí vždy líbilo, že může pomáhat lidem. To v ní zůstalo dodnes. Ovšem pomáhat chce poněkud jinak, než jak to diktuje římskokatolická církev. „Ten mír a pokoj v klášteře byl nádherný a opravdu jsem si ho užívala... Jenže pak mě nutili pracovat i se zápalem plic. Po druhém onemocnění jsem odešla a stala se zdravotní sestrou,“ vyprávěla Fran britskému listu The Sun.
Čtyři měsíce po odchodu z klášetra potkala budoucího manželka Richarda Fishera. V roce 1982 se jako manželé odstěhovali do San Franciska – města sexuálně velmi liberálního. Po deseti letech od svatby začal Richard požadovat pro katolíky nepřijatelné erotické hrátky. Fisherová na to v té době nebyla připravena a vyděsila ji i první návštěva swingers party. Pak začala studovat na Insititutu pokročilých studií lidské sexuality v San Francisku a stala se sama terapeutkou. Manžel si užíval její osvobozenou sexualitu jen pár let, v roce 2009 zemřel na Alzheimerovu chorobu.
Kvalifikovaná kalifornská sexuoložka dnes ke své práci dodává: „Miluji svou práci. Ráda pomáhám lidem, kteří jsou tam, kde jsem byla jednou já. Pomáhám gayům v heterosexuálním manželství, mužům s poruchou erekce, frigidním ženám.