VÁCLAV (51): Manželka je pavlačová královna, svými drby ubližuje okolí | Foto: iStock

Foto: iStock

VÁCLAV (51): Manželka je pavlačová královna, svými drby ubližuje okolí

Víc než dvacet pět let žije pan Václav (51) se svou manželkou v malém městě na severu Čech. Oba ještě donedávna pracovali, pak přišla paní o práci a zůstala doma.

Když jsem se ženil s mojí paní, bral jsem si šikovné a zvídavé děvče. Měla zájem o vše nové, dokázala se nadchnout pro praktické novinky, měla přehled, kde nejlépe nakoupit a pořídit potřebné věci pro domácnost. O to jsem se nemusel vůbec starat a s manželčinými rozhodnutími jsem většinou souhlasil.

Se třemi dětmi bylo práce a starostí dost a my jsme ty roky, než děti dospěly, prožili (až na drobné rozmíšky) v pohodě. Synové odešli z domova na studie, a tak moje paní měla najednou mnohem víc volného času, a když pak přišla o zaměstnání, věnovala se vlastně jen domácnosti a zahradě.

Nevím, jestli to bylo tím, ale snad aby vyplnila nově nabytý volný čas, začala se manželka zajímat nejen o naše sousedy, ale i o lidi, které dřív znala jen letmo z pochůzek. Ze zvídavé se stala nemístně zvědavou a doma jsem poslouchal i to, co bych ani nemusel vědět.

Manželka měla přehled o všem, co se „šustlo“ u sousedů, kdo je navštívil, kam jedou na víkend, jak se vede jejich dětem ve škole, a co nevěděla jistě, to si domyslela.

Nejhorší ovšem bylo, že po čase svoje pozorování a domněnky začala šířit po okolí. Stačilo, aby šla na nákup, a hned zavedla s někým řeč na to, co se děje u nás v ulici. Věděla, kdo si co koupil, ke komu jezdí častěji dodávková služba (a nebyla líná se sousedky zeptat, co jim přivezli), a s dalšími spřízněnými dušemi probrala, co věděla. Co vyslechla, ochotně předala dál, a víte, jak to chodí: takové zvěsti se šíří jako „tichá pošta“, narostou a nabalí na sebe i to, co není pravda.

Mívali jsme dost přátel, kteří nás rádi navštěvovali, scházívali jsme se o víkendech na grilování, s některými jsme jezdívali na dovolené. Se sousedy jsme si vypomáhali, občas jsme vyřídili vzájemně, co bylo potřeba. Poslední dobou jsem si všiml, že se sice se sousedy stále zdravíme, ale popovídání přes plot při práci na zahradě ubylo. Jako by každý spěchal a neměl čas se zastavit na kus řeči.

Přestaly k nám chodit i návštěvy, třebaže pozveme kamarády na sobotní posezení, najdou si dost často nějakou výmluvu, proč nemůžou přijít. Neměl jsem z toho dobrý pocit, netušil jsem, co se děje, proč se nás známí začínají stranit. Až se jeden z mých kamarádů přece jen odhodlal (po dlouhém vyptávání), a když byla manželka na návštěvě u sestry, přišel posedět a popovídat.

Nedal se do řeči hned, teprve když jsme upili z lahve jeho oblíbeného vína, rozpovídal se. Poslouchal jsem a nevěřil, co všechno se děje za mými zády. Jak moje paní, co slyší, hned rozšiřuje dál, a pokud neví všechno, domyslí si, co by se mohlo hodit. Stačí jí, aby jedna ze sousedek utrousila nějakou poznámku o tom, s kým viděla dceru jiné sousedky, a moje paní nelení a běží povědět, co jedna paní povídala.

Povedlo se jí takhle rozeštvat i dobré kamarádky, roznáší drby nejen mezi sousedy, ale ráda se zapojí do hovoru kdekoli. U lékaře, v autobusu, ve frontě u pokladny… Ani jí nevadí, že lidi, o kterých se mluví, nezná. Však se poptá a zase najde ochotné uši, které si ji rády vyposlechnou.

Když kamarád odešel domů, zůstal jsem sedět jako opařený. Nejdříve jsem dostal na manželku opravdu vztek a k tomu jsem se hrozně styděl za to, co provedla lidem okolo nás. Vůbec se nedivím, že se nás začali stranit a skončili jsme u pozdravů.

A moje paní? Vůbec jí nedochází, že šířením klepů a pomluv si zavírá cestu k přátelům. Když jsem jí vyčetl její způsoby, kterými lidem ubližuje, cítila se uražená. Mě mrzí, že jsme se ocitli na okraji, a nevím, jak si s manželkou poradit. Těžko už získáme zpět důvěru pomlouvaných.

    

Doporučujeme

Články odjinud