[Soutěž] Vůbec nevypadá jako typický představitel „wildlife“ fotografie. Spíš jako rocker, který si na svojí profesi nejvíc cení svobody. Fotograf Václav Šilha je známý svými snímky zvířat v divoké přírodě. Sám ale říká, že ho čím dál víc baví fotit i jiná témata. Nejvíc lidi v jejich přirozeném prostředí a tradice, které velmi rychle mizí.
Co vás láká fotit?
Lidi v jejich přirozeném prostředí. Všichni naříkáme, že nám mizí příroda před očima, že umírají zvířata. To je samozřejmě pravda, ale neuvědomujeme si, že nám taky velmi rychle umírají zvyky. A to je to, co se snažím zaznamenávat a udělat z toho svoje další téma. Globalizace to drtí strašným způsobem. Dneska má na sobě domorodý africký černoch mikinu University of Boston a v ruce kokakolu.
Kam za autentickými zvyky jezdíte?
Fantasticky se pořád fotí třeba v Indii. Vybírám si ale jiná místa, než kam se masově jezdí. Minulý rok jsem byl na východě, v Nagalandu. Tam ještě v 60. letech minulého století žili lovci hlav a ještě před pěti lety do oblasti nesměli žádní turisté. Focení nebylo vůbec jednoduché, dostal jsem několikrát šutrem do hlavy, ale nafotil jsem tam věci, které mám moc rád. Pak jsem odjel do Bhútánu, tam jsem si zase připomněl svoje mládí strávené v totalitě. Je to sice království, ale všechno je tam řízené a hlídané, vůbec neexistovalo, abych si šel fotit, kam jsem chtěl, trvale jsem měl za patami průvodce.
Známé jsou ale hlavně vaše snímky přírody. V čem je focení zvířat specifické?
Obrovskou roli tam hraje náhoda. Zvířata se dají fotit trojím způsobem. Klasicky jako do encyklopedie, což znamená vyfotit zvíře, aby bylo pěkně ostré a bylo dobře vidět. Takových snímků mám devadesát procent. Pak můžete fotit nějakou akci, na kterou třeba dlouho čekáte, to je samozřejmě o level výš, a když se to povede, tak mám radost. A nakonec je kategorie, ke které se snažím propracovávat – udělat tu fotku úplně jinak. Aby v sobě měla trochu kumštu, zachycovala něco víc, atmosféru, náladu.
Co je na vaší profesi návykového?
Budeme se bavit o volné noze. Já jsem dvanáct let nebyl v práci. Dvanáct let jsem na dlouhým chlapským výletě, na kterým si plním klučičí sny. Nedokážu si představit, že bych měl položit foťák do skříně a šel někam do kanceláře. Jde ale o priority, nemám nic jistého, nevím, jestli bude za tři měsíce na složenky. Ale vsadil jsem na tenhle způsob života a zatím mě to ohromně baví. A samozřejmě mě baví fotografie, můžu se vyjadřovat i beze slov.
Jaké teď máte ambice?
Žít tak, abych se nenudil.
Chcete se i vy dobře pobavit s fotoaparátem v ruce a udělat krásné snímky? Základem je samozřejmě dobré vybavení a kvalitní fotoaparát. Soutěžte s námi na www.lideazeme.cz/cestounecestou.