Jedni na něj nedají dopustit a už měsíc dopředu přemýšlí, jak jej oslaví. Ti druzí jej okázale ignorují a běda těm, kdo se jich zeptá, jak budou slavit. Jedni utratí tisíce za dárky, honosné večeře, druzí se chlubí, že je to nestálo ani korunu. Řeč je o svátku svatého Valentýna, patronovi všech zamilovaných. Do které skupiny patříte vy?
Zastánci
Příležitostí, kdy si můžeme dát najevo, že se máme rádi, není nikdy dost, říkají zastánci Valentýna. Ti, kteří ještě studují, omezí oslavy na přáníčko a třeba tabulku čokolády – takže se celkové náklady „vyšplhají“ nanejvýš na stovku. Pořádná valentýnská oslava může stát ale i menší jmění – dárek (většinou šperk), večeře v noblesní restauraci, archivní víno, to vše vyšroubuje náklady do závratných výšin.
Jitka (35) Valentýnská oslava stála jako menší auto
Jitka se nám svěřila, jakou nejkurióznější oslavu Valentýna prožila: „Bylo mi dvacet a chodila jsem s mužem, který byl o dvanáct let starší než já. Imponoval mi svou vyzrálostí, tím, že už stál na vlastních nohách. Já, v prváku na vysoké, na krku rodičům, v peněžence pár korun z brigády… Bylo mi s ním dobře, byl vtipný, chytrý, nosil mě na rukou… Zkrátka správná první láska se vším všudy,“ směje se Jitka dnes.
„Zcela určitě mu dělalo dobře, jak na něj koukám jak na Pána Boha, to lahodí všem pánům. Byli jsme spolu od listopadu, takže v době Valentýna to byly čtyři měsíce vztahu. Samozřejmě jsme se o Valentýnu bavili, věděla jsem, že chystá překvapení. Vůbec jsem ale netušila jaké. Instrukce zněly, abych si vzala společenské šaty, lodičky a vyčesala si vlasy do drdolu. Nechápala jsem proč, ale udělala jsem to dle pokynů. V určený čas na vteřinu přesně zvonek, sešla jsem dolů a tam čekala limuzína, kterou známe z filmů. Odvezla mne do podniku, kde jenom dveřník má plat větší než moje mamka, která celý život učila ve školce. Připadala jsem si jako Pretty Woman. Uvedli mne ke stolu, kde na mne už čekal. Noblesa a luxus, ale takový ten ne prvoplánový, byla to nevtíravá elegance.
Do té doby jsem se nikde nesetkala s dámským menu – bez cen, pro jistotu. Víc překvapená jsem už být nemohla, a přesto ten největší šok měl teprve přijít. Po jídle se ke mně Marek přitočil, a zeptal se, jestli mě napadlo, proč mám mít vyčesané vlasy. Zavrtěla jsem hlavou, a v ten moment mne na kůži zastudil řetízek s velkým přívěskem. Ztratila jsem v tu chvíli řeč. Byla to nádhera, po které touží každá žena. Až po čase jsem se dozvěděla, že to není zirkon, jak jsem se domnívala, ale pravý diamant. Vztah s Markem vydržel další dva roky, pak se poohlédl po mladším modelu. A já vím, že kdybych se někdy dostala do svízelné finanční situace, stačí prodat valentinský dárek a je vystaráno,“ směje se Jitka na závěr svého povídání.
Odpůrci Valentýna
Nejčastějším argumentem odpůrců je fakt, že máme „náš“ První máj, tak proč přebírat cizí zvyky. Petr (39) sarkasticky komentuje záplavu čokoládových srdíček v hypermarketech: „To máte tak. Co se neprodá na Mikuláše, se zpátky roztaví, vyleje se to do forem srdíček. Co se neprodá, se roztaví a vyleje se to do zajíčků. A pak už se to zaručeně prodá,“ směje se.
Naštěstí jeho žena je také z tábora odpůrců. Jak Petr říká: „Nechápeme, proč honem honem slavit Valentýna, svátek, který tady není doma. Naštěstí žena je Veronika, a slaví svátek přesně týden před Valentýnem. Takže si oslavíme její svátek, a další oslavu už neděláme. Konec konců, dobrou večeři a vínko si můžeme dát přece kdykoliv, ne jenom na Valentýna, ne?“
Markéta (28): Rozešla jsem se s přítelem, protože odmítl slavit Valentýna
Chodili jsme spolu skoro rok. Vždycky jsem tenhle svátek měla ráda, říkala jsem si, proč ne – projev lásky zahřeje vždy, natož pak v třeskuté zimě. Vždycky jsem měla štěstí na pozorné partnery, a aspoň kytičku sněženek jsem dostala vždy. Ani já jsem na ně nezapomněla s jejich oblíbenou čokoládou, masáží, prostě něčím, co je potěšilo. Až můj poslední přítel Valentýna okázale ignoroval.
Pravda, upozorňoval mě, že ho tahle odporná komerce nebere, naopak. Ale říkala jsem si, že to třeba jen hraje. A vzhledem k tomu, že jinak neměl problém mi dát dáreček jen tak, tak jsem si říkala, že třeba aspoň něco, kdyby deseti dekovou čokoládu, ale on nic. Byla jsem šíleně smutná a asi jsem své zklamání nedokázala dostatečně rychle zakrýt. Začal se mi posmívat, vysmívat se mi – snad sis nemyslela, že já se k téhle odporné komerci snížím, vždyť jsem ti říkal, že tenhle svátek nenávidím a nepropůjčím se k tomu. Mrskla jsem po něm cédéčkem, které jsem pro něj měla, a odešla.
Zkoušel mi pak ještě volat, ale už jsem mu telefon nezvedla. Šíleně mě ranil – ani ne tím, že nechtěl slavit Valentýna, ale těmi řečmi kolem toho. Vypadala jsem totiž jako blbka, které jde jen o ten dárek a prvoplánovou romantiku. Myslela jsem, že mě za ten necelý rok stihl poznat lépe, ale co už. Doufám, že už našel nějakou takovou, která ho nebude nutit k odporné komerci,“ uzavřela svůj příběh Markéta.
Valentýn v Čechách
Přestože Valentýn v naší zemi zapustil kořeny až v devadesátých letech, stihl se u nás poměrně dobře zabydlet. Bohužel, ani tomuto svátku se nevyhnula degradace komercí. Každý, kdo slaví, se snaží „ulovit“ co nejlepší dárek, a každý si pod pojmem nejlepší představuje něco jiného – jeden nejlevnější, druhý nejoriginálnější, a další třeba nejokázalejší.
Takový „průměrný“ český Valentýn vypadá tak, že si pár zajde na večeři (čím dál častěji koupenou přes slevový portál), dá si lahvinku dobrého vína, vymění si drobné dárečky a pomiluje se. Žena ještě dostane květinu – rudou růži ještě nic neporazilo.
Celkové náklady na tento svátek se vyšplhají nejčastěji mezi 500 – 1000 korun. Někomu to přijde moc, jinému trapně málo. Ať patříte k zastáncům, či odpůrcům, přeji vám, ať tento den strávíte s tím, koho máte rádi, a způsobem, který vám oběma bude vyhovovat.
Jeden vtípek nakonec:
