Vandin přítel je o generaci starší, své vlastní děti už má. S Vandou děti mít nechtěl. Té to mnoho let nevadilo, nyní však svého rozhodnutí velmi lituje.
Když jsem se s Johanem seznámila, bylo mi třicet let. Jemu bylo přesně o den a dvacet let více. Johan byl rozvedený, měl sice přítelkyni, ale nešlo o vážnou známost, a tak jsem neměla zábrany si s Johanem začít. Měla jsem pocit, že půjde spíše o velmi příjemný letní románek s charismatickým a zajímavým mužem, ale vše se nakonec vyvinulo jinak.
Přiznám se, že mě zpočátku držel zpátky i Johanův věk. I když přítel je typ muže, který zraje věkem. I nyní strčí svým charismatem do kapsy mnohem mladší muže. Čím déle jsme se znali, tím víc jsem cítila, že se náš letní románek nejspíše protáhne, věkový rozdíl mě ale i tak občas trápil a budil pochybnosti. Nyní je náš věk to poslední, co mi vadí.
Laura Poláková
1. července 2022
Zpětně nesmírně lituji, že jsem se přítelem nechala ovlivnit natolik, že jsem se zřekla mateřství a dětí. Johan totiž děti měl, syna a dceru, ti byli v době našeho seznámení již dospělí. Přítel mi řekl, že mu dvě děti stačí a že by mu přišlo hrozně sobecké si v jeho věku pořizovat další, protože by se prý nemusel dožít jejich maturitního plesu.
V tom jsem mu musela dát za pravdu. Mám kolem sebe několik podobných párů a pánové, kteří na počátku vztahu s mladší ženou „omládli“, jsou nyní strhaní a unavení a závistivě pokukují po svých vrstevnících, kteří si užívají klidného mezidobí mezi otcovstvím a příchodem vnoučat.
Laura Poláková
23. června 2022
Svobodný život s dobře zajištěným přítelem se spoustou zajímavých známých byl řadu let báječný. Zvlášť když jsem sledovala své vrstevnice, jak se pachtí s malými dětmi a počítají každou korunu. Já měla s Johanem svatý klid. Na všem jsme se dohodli, vycházeli si vstříc, měli čas jen jeden pro druhého, na sebe i své koníčky.
Bydlet jsme spolu ale nikdy nezačali. Každý máme svůj domov. Johan u mě moc nepřespává, nemá rád paneláky a já bydlím v garsonce ve dvanáctém patře. U přítele jsem obvykle od čtvrtka do neděle. V létě více, v zimě méně. Johan má velký dům a zahradu, část domu pronajímá.
Laura Poláková
16. června 2022
V domě mám svůj vlastní pokoj, mou soukromou pracovnu i trucovnu. U Johana se cítím jako doma, což je i jeho zásluha, řadu věcí v domě jsem si mohla přizpůsobit tak, aby mi vyhovovaly. To, že spolu nebydlíme, je spíše mé rozhodnutí. Přítel mi to nabízel.
Jenže nyní v pětačtyřiceti letech vnímám vše trochu jinak. Chybí mi rodina, nemyslím rodiče a sourozenci, ale má vlastní rodina, kterou nemám a už nikdy mít nebudu. Chybí mi děti. Má nejbližší kamarádka má dceru, která letos maturovala, ty dvě si rozumí jako sestry. Vím, že to není úplně obvyklé, ale ani výjimečné. Kamarádce závidím. Nikdy nebude sama.
Martina Šebestová
14. června 2022
Já k malým dětem vztah nikdy neměla, i proto pro mě dlouho nebylo těžké děti nemít. Jenže když všechny děti kolem mě vyrostly a staly se z nich vesměs fajn dospělí, došlo mi, jak velkou chybu jsem udělala.
Mít dítě znamená mít rodinu a domov. V tom jsem svůj život „prokaučovala“ a svou chybu už nikdy nevrátím. V mém věku není rozumné mít dítě, navíc s mužem, který je v mladším seniorském věku.
Štěpánka Bínová
2. června 2022
Johan se mě pokoušel uchlácholit vyhlídkou na vnoučata – s jeho dětmi skvěle vycházím – ale já se ještě necítím jako babička! A také nejde o má skutečná vnoučata. Padl na mě z toho všeho hrozný smutek a zmar.
Jistým způsobem jsem si zkazila život a nic už nejde vzít zpět. Několikrát jsem dokonce přemýšlela o adopci nějakého staršího batolete nebo třeba předškoláka, ale nikdy jsem o tom nemluvila s Johanem. Vím, co by mi řekl…