Při pohledu na davy lidí zběsile tlačící přetékající nákupní košíky uličkami hypermarketů se nabízí myšlenka, že vánoční svátky v dnešním pojetí jsou hlavně jedním velkými hodokvasem. K tomu se přidává honba za co největším množstvím dárků. Každý rok se z průzkumů dozvídáme, že "Češi letos utratí za dárky více než loni". Generace před námi přitom Vánoce trávily mnohem klidněji a s důrazem i na jiné než materiální hodnoty.
Původně byly Vánoce pohanským svátkem, jak je všeobecně známo. Zimní slunovrat byl v čase kruté zimy nadějí, že dny se budou opět prodlužovat a s nimi přijde i teplo a světlo slunečních paprsků. Vánoce v křesťanském pojetí, tedy jako oslava narození Ježíše Krista, se prý poprvé objevily v roce 354. Jejich název vznikl od spojení "dvanáct nocí", tedy dvanáctnoce či dvánnoce. Podle křesťanského učení totiž mezi narozením Krista a zjevením Páně 6. ledna (na svátek Tří králů) uplynulo 12 nocí.
Advent byl čekáním na příchod Ježíše Krista. Štědrý večer byl připomínkou nebeské štědrosti, která lidem Ježíše seslala. I chudí lidé se proto snažili v tento večer "být štědří". Oproti dnešku to však znamenalo například rozžehnout sváteční svíci a především mít připravený měšec, pokud by do domu zavítal chudý pocestný.
Pokoru a skromnost Štědrého dne narušily dárky až v 16. století, kdy si je mezi sebou začali vyměňovat přátelé. Na čem se ale na Štědrý den nikdy nešetřilo - a co tedy přetrvalo dodnes, byl bohatě prostřený večerní stůl. Nejprve se ovšem lidé celý den postili (kdo z nás to dnes vydrží?) a k večeři zasedali až poté, co vyšla první hvězda. Šlo o připomínku Ježíšova narození pod betlémskou hvězdou.
Jídelníček byl pestrý a lišil se kraj od kraje. Většinou se ale objevovaly nejrůznějším způsobem ochucené oplatky: s medem či zavařeninou, ale i na slano s česnekem nebo jiným kořením nebo bylinkami. Obvykle nechyběla houbová polévka nebo houbová omáčka. Houby byly spjaté i s hlavním chodem - oblíbeným černý kubou. Pokrm z krup doplňovaly hřiby a česnek. Často byla na stole i jáhlová, krupicová nebo hrachová kaše.
K Vánocům patřily také zabijačky. S církví vyžadovaným půstem na Štědrý den se lidé vypořádávali po svém. Vepře porazili už 23. prosince. Někde ale bezmasý půst nenašel uplatnění vůbec. Lidé totiž věřili, že pokud by na Štědrý den nejedli maso, pomřel by jim dobytek.
Přejedené těžké žaludky bylo třeba léčit - samozřejmě jak jinak než alkoholem. Kromě léčivých účinků se ale, stejně jako dnes, připíjelo na všechno možné - od dobré úrody až po mír mezi lidmi.
Mimochodem vánoční kapr a bramborový salát, tradiční štědrovečerní jídlo, se na českých stolech objevilo až poměrně pozdě. Kapra českým domácnostem představila v 19. století slavná kuchařka Magdalena Dobromila Rettigová a salát se připojil ještě mnohem později.
Vánoční stromek se v českých pokojích objevil poprvé na začátku 19. století, zvyk k nám doputoval z Německa, stejně jako zdobení stromku. Jako ozdoby nejprve sloužilo cukroví a ovoce, teprve koncem století se začaly objevovat skleněné ozdoby a světla. To stavění betlémů začalo již v 16. století.
Zvyky spjaté se Štědrým dnem se většinou dodržují i dnes, často už ale nevíme, proč vlastně chystáme jeden talíř navíc, proč pod talíře vkládáme mince a šupiny, proč smí od stolu vstát jen hospodyně či proč se třese bezem. Stejně jako dnes i naše prababičky a pradědečkové rozkrajovali ovoce, házeli střevícem, pouštěli lodičky z ořechů nebo lili olovo.
Když to shrneme, dřívější a dnešní pojetí Vánoc se vlastně zas tolik neliší. Stále jde o vyvrcholení církevních svátků a stále je slavíme hlavně hodováním. Lidé jedí, jako kdyby to byl jejich poslední den, ale poté se křesťané i ateisté svorně vydávají na půlnoční mši. A tak jako dnes lidé utrácejí horentní sumy za dárky, stejně zběsile nakupovali naši předkové v adventní době na trzích jídlo, ale i hračky a vánoční ozdoby. Stejně jako dnes obchodníci nabízeli zboží pro všechny skupiny obyvatel - od papírových vystřihovacích betlémů po drahá ručně vyřezávaná loutková divadla.
Naši předkové se však zaměřovali spíše na praktické dárky jako oblečení nebo boty, hračky se dávaly výjimečně a jen v bohatých rodinách. Obvykle navíc děti dostaly jeden či dva dárky, nikoli kupu věcí jako dnes. Mezi dárky se vůbec neobjevovaly knihy, ty přišly ke slovu až v druhé polovině 19. století.
Největší rozdíl je tedy asi v celkovém vyznění Vánoc. Zatímco cílem těch dřívějších bylo uctít příchod Krista a oslavit tuto událost, dnes se vánoční svátky pojímají jako období, kdy se rodina schází pohromadě, lidé jsou na sebe hodní a alespoň na čas se zastaví a oprostí se od každodenního shonu. A ani to není určitě málo.
Foto: Profimedia.cz