Jídlo – počátky dětské samostatnosti
Ale protože samozřejmě neví, jak na to, bude ji zpočátku držet obráceně, jídlo mu z ní bude padat na zem, všechno kolem upatlá, zkrátka hotová katastrofa pro kuchyň. Někdy – aby to šlo rychleji – ponoří dítě ručičky do zeleninové polévky nebo do kaše a celé se od ní vydatně umaže.
Výsledek je naprosto katastrofální a nejedna maminka bude v pokušení se jednoho krásného dne opět zmocnit lžíce. To by byla ovšem chyba. Když dítě nebude trénovat, jak se naučí samo jíst?
Často lze vidět dvouleté děti, které ještě potřebují, aby je někdo krmil, jednoduše proto, že věk, kdy se toužily naučit jíst samy, uplynul, aniž by jim k tomu dal někdo příležitost. Jíst sám, stejně jako chodit po svých, představuje v tomto období vývoje dítěte velký krok k samostatnosti a je dobré ho respektovat.
- Aby mohlo jíst dítě samo, jsou nutné některé úpravy. Místo jedné lžíce je praktické mít dvě – jednu pro dítě, se kterou provádí své pokusy, ale s níž se příliš nenají, a druhou, kterou drží dospělý. Dítě může trénovat, zatímco ho krmíte.
Další možností je pokrýt stůl a podlahu a nechat dítě, aby se krmilo samo. Můžete prostřít omyvatelný ubrus nebo rozprostřít novinový papír, který pak jednoduše vyhodíte. Abyste dítě ochránili, můžete použít omyvatelné bryndáčky, které zachytí padající jídlo. Můžete také pro dítě vyrobit z igelitu nebo starých košil malou zástěrku s rukávy, která se navléká zepředu podobně jako malířská zástěra.
Nezbude vám než nechat věcem volný průběh a maximálně se je pokoušet udržet na rozumné úrovni. Další rok bude mít dítě chuť si s jídlem hrát se stejnou radostí, s jakou modeluje z písku, z bláta nebo těsta. Nedá se s tím nic dělat. Pokud na to přistoupíte a zachováte klid, uvidíte, že dítě bude dělat rychle pokroky a než mu budou dva roky, bude už jíst, jak se patří.
Není přece důležité, jestli nějaké jídlo skončí na zemi a dítě dojí celé upatlané. Cílem ještě není dítě naučit slušným způsobům, to přijde později, ale jednak v něm zakořenit pocit, že jít ke stolu je radost, a jednak v něm vybudovat schopnost, aby si poradilo s jídlem samo.
Mělo by ovšem být jasné, že nemusíte akceptovat, jestliže dítě vyklápí svévolně obsah talíře na zem nebo když natírá kaši po zdech. Máte právo říct dost a dítěti talíř vzít, pokud nehodlá přestat.
- Je také možné omezit případné škody tím, jaké jídlo budete dítěti podávat. V případě polévky máte málo možností, snad jen podávat ji hustší v podobě zeleninové kaše.
Můžete ovšem dát dítěti jídlo rozdělené na malé kousky, které se dají jednoduše žvýkat a polykat, a dítě si je pak může brát samo a dávat si je rovnou do úst. V tomto případě mohou prstíky bezpečněji nahradit lžíci.
Jídel, která lze podávat nakrájená na kousky, je mnoho: syrová zelenina (rajčata, okurky…), vařená zelenina (hrášek, kousky fazolek, brambory nakrájené na kostičky, zeleninové směsi…), obiloviny (těstoviny, kukuřice, corn flakes), kousky masa nebo šunky, kousky ryb, oloupané a nakrájené ovoce apod.
Počátky žárlivosti
Na počátku druhého roku se u dítěte začnou viditelně projevovat složité pocity, z nichž nejzřetelněji vystupuje žárlivost.
Už od 10 nebo 12 měsíců se u dítěte ukazují první náznaky žárlivosti, které se projevují typickými zvuky, jež dítě vydává. Dříve se dítě příliš nezajímalo o vztahy lidí ve svém okolí, zajímaly ho jen jeho vlastní vztahy k ostatním lidem.
V tomto období mu zvlášť silně vadí, když jeho maminka nebo osoba, která se o něj často a pravidelně stará, prožívá intenzivní vztahy s jinou osobou.
Projevují si rodiče něžnosti nebo se objímají? Dítě to nastraží tak, aby na sebe upoutalo pozornost, a dožaduje se, aby ho rodič vzal například do náruče. Chová maminka bratříčka nebo sestřičku? Dítě se pokusí vetřít mezi ně, jako by se s nimi chtělo prát. Jiné děti se nepustí přímo do konfliktu, ale začnou vzdychat, naříkat, plakat nebo po mamince natahují ruce.
Dítě je schopné vytušit vztahy mezi matkou a jinou osobou ze svého okolí a trpět proto, že není výhradním objektem její lásky a touhy.
Na jedné straně by dítě chtělo mít matku jen pro sebe. Na straně druhé vnímá svou situaci jako skutečnou a trpí tím. Chová se stejně jako v situaci, kdy po něčem touží a nemůže toho dosáhnout – vzteká se, naříká nebo se snaží vytlačit třetí osobu z dosahu matky, jako by představovala překážku jeho jedinečného a výjimečného vztahu s matkou.
Tato situace vztahového trojúhelníku je modelovou situací oidipovského vztahu, který se naplno rozvine v dalších letech. Psychoanalytikové ho považují za součást vývoje jednotlivce. V životě dítěte je to velmi důležitý pokrok; dítě se začíná víc orientovat na své okolí, ačkoli na první pohled jedná stále velmi egocentricky.
- Jak byste měli v takové situaci reagovat? Předně je nutné si uvědomit, že v tomto věku je dítě na matce velmi citově závislé. Jeho přání a tužby jsou nyní srozumitelnější a dítě začíná využívat strategii odporování, aby dosáhlo svého.
Nejrozumnější je tedy dítě ujistit o vaší lásce a zájmu o ně, ale zároveň také potvrdit své city, které spojují matku s jejím partnerem a dalšími dětmi.
Dítě se musí pomalu, jemně a něžně učit, že ho rodiče bezvýhradně milují, ale že není jediné, koho má maminka ráda. Otec má v tuto chvíli důležitou úlohu – měl by totiž dítěti zprostředkovat následující myšlenku: „Já mám taky rád maminku a ona má ráda mě. Stala se mou ženou dříve, než se stala tvojí maminkou. Tedy dovol, abychom se objali, a pak se budeme mazlit i s tebou.“
Se sluníčkem opatrně
Na jaře a v létě se těšíme na dlouhé nebo prodloužené víkendy, na venkov a na čistý vzduch. Proč je tedy nevyužít a nevyjet s dítětem ven, aby bylo na vzduchu a na sluníčku?
Společná procházka a co nejdelší pobyt na vzduchu má samé kladné stránky, pokud dodržíme některá opatření. Čím je dítě mladší, tím jsou opatření přísnější.
Roční dítě má většinou ještě velmi citlivou pokožku a bývá citlivé na klimatické změny.
- Především dávejte pozor na okolní teplotu. V autě vystaveném slunci může teplota velmi rychle stoupnout, proto dbejte vždycky na to, aby auto stálo ve stínu (v případě potřeby je možné zakrýt zadní sklo). Samozřejmě nenechávejte dítě v autě samotné (ani když spí). Pokud je to možné, necestujte v době, kdy je slunce nejostřejší. Neváhejte zastavit, pokud je vzadu v autě příliš velké horko.
- Dejte pozor na dehydrataci dítěte. U dítěte dojde k dehydrataci sice pomaleji, ale i přesto může být velmi nepříjemná. Abyste této situaci předešli, dávejte dítěti pít zcela podle jeho potřeby. Pokud zjistíte, že má dítě horečku, případně zvrací nebo má průjem, jedná se o úpal a je nutné dítě chladit.
- A konečně se vyvarujte spálení pokožky, ke kterému může u dítěte, jehož pokožka není na slunce zvyklá, dojít velmi rychle.
Vystavujte dítě slunci jen postupně, začněte od nožiček. Nechoďte na slunce v poledne, kdy nejvíc pálí, ale i tehdy dítěti mažte pravidelně obličej opalovacím krémem, který poskytuje kompletní ochranu před slunečním zářením.
Dítě příliš neoblékejte – bude se cítit nejlépe, když ho necháte nahaté nebo jen v jednoduchém tričku. A konečně jste-li venku a je teplo, sundejte dítěti plenky a nechte mu větrat zadeček, sluníčko pomáhá proti opruzeninám. Příjemný víkend!
Je ticho nutné pro klidný spánek?
Mnozí rodiče si myslí, že malé děti potřebují k tomu, aby dobře spaly, především ticho, a snaží se při usínání dítěte vyhnout veškerému hluku, takže například pečlivě zavírají dveře mezi dětským pokojíčkem a obývákem.
S dětským spánkem se to však má velmi často přesně obráceně. Dítě si může myslet, že ho rodiče opustili a že zůstalo doma samotné, protože najednou neslyší žádné zvuky. Kvůli této obavě se pak může opakovaně budit a chodí se dívat do obývacího pokoje, jestli tam maminka s tatínkem pořád je a jestli jsou živí a zdraví.
Dalším nechtěným výsledkem nočního ticha, se kterým se můžeme setkat již od samého narození dítěte, je to, že u dítěte vyvolává větší citlivost na hluk. Pokud se okolí dítěte chová tak, že kolem něj chodí po špičkách, jakmile ulehne, vyvstává nebezpečí, že se dítě vzbudí při sebemenším hluku. Nejprve kvůli zvukům v domě, jako je zvonění telefonu, vrzání parket nebo silné kýchnutí, protože si na ně nezvyklo. Budou ho rušit ovšem i zvuky zvenčí, které se mísí do obvyklého ticha a dítě znepokojují, protože nepřipomínají nic, co zná z domova. Skřípění pneumatik, troubení aut, startování nebo hlasité mluvení sousedů se tedy může u dítěte stát silným zdrojem neklidu.
Děti jsou samozřejmě na hluk různě citlivé. Některým hluk vůbec nevadí a dokázaly by usnout uprostřed rockového koncertu, jiné se myšlenkami hůře odpoutávají a mají lehčí spaní.
- Mám za to, že je dobré nechat dveře do dětského pokoje pootevřené, zvláště pokud spí dítě samo, aby mohlo zůstat v kontaktu s domácími zvuky, činností svých starších sourozenců a s hlasy těch, které má rádo.
Začínáme s disciplínou
Až do jednoho roku dítěte se o disciplíně u dítěte takříkajíc nedalo mluvit. Šlo totiž především o to, aby byly uspokojeny základní potřeby dítěte a aby dítě získalo sebedůvěru a začalo svým rodičům důvěřovat. Různé „vylomeniny“, které dítě provádělo, nebylo možné seriózně potrestat; bylo tedy nemožné od něj žádat, aby kontrolovalo své jednání, zatím toho totiž není schopné. Je ovšem moudré příliš dětské rozmary nepodporovat tím, že dítěti budete soustavně nabízet víc, než po vás žádá.
Po dosažení jednoho roku se ovšem situace mění. Průzkumné pole dítěte se rozšířilo díky jeho zvědavosti. Chůze dítěti umožňuje prozkoumávat větší prostor a ono se ho vydává zkoumat s velkým nadšením. Během tohoto období bude dítě potřebovat hodně prostoru a svobody, vždyť se má tolik co učit! Příliš velká omezení nebo zákazy ohrožují jeho sebedůvěru a mohou zarazit jeho zvědavost.
Přesto je právě v tomto období nutné do výchovy zavádět první pravidla a zákazy. Rodiče si všimnou toho, že je potřeba čím dál častěji používat slůvko „ne“. Dítě se chce všeho dotýkat, ale často něco zničí nebo rozbije a někdy se stane, že někoho uhodí nebo kousne. Dítě špatně snáší, když se proti jeho přáním stavíte, a neporozumí zpočátku, jaký smysl mají první zákazy. Říká to maminka jen tak, nebo tím myslí něco vážnějšího? Platí to, co říká maminka, jen pro tuto chvíli, nebo to bude platit ještě později?
Všechny otázky, které si v této souvislosti dítě klade, jsou pro jeho budoucí výchovu zásadní. Nedivte se, pokud na ně bude hledat odpovědi tím, co byste vy označili jako provokování. Ve skutečnosti vás tím dítě povětšinou jen zkouší. I když je schopné dívat se na vás a udělat klidně to, co jste mu před chvílí zakázali, nemyslete si o něm, že předstírá, že neslyšelo nebo že vás chce dráždit. Je to o mnoho jednodušší – prostě se tím jen učí.
- Jak byste se tedy měli k dítěti v tomto věku chovat, když je manévrovací pole tak úzké? Řekněme, že je nutné dítěti poskytnout tzv. střeženou svobodu. A tady je několik rad, jak to můžete udělat:
- Prostory, ve kterých dítě vyrůstá, upravte tak, aby byly naprosto bezpečné jak pro dítě, tak pro věci, na kterých vám záleží.
- Omezte pravidla a zákazy na malý počet, jinak strávíte veškerý čas tím, že budete dítě nutit, aby je zachovávalo, nebo na ně budete křičet. Také je dobré respektovat zákazy spolu s dítětem. Na druhou stranu dítě naučte, že své „ne“ myslíte vážně a že to není pouhé slovo, při němž může dítě dělat, že ho neslyší. Ukažte dítěti už nyní, že se musí podřizovat vaší vůli a trpělivosti.
- Pokud si všimnete, že dítě dělá něco, co jste mu zakázali, zkuste ho spíše nasměrovat na jinou činnost, než abyste na ně vyvíjeli nátlak. V tomto věku to jde ještě poměrně snadno. Věty typu „Podívej, co je támhle za oknem!“ jsou spolehlivě účinné a poskytnou vám trochu času, abyste si rozmysleli, co dítěti můžete skutečně ukázat.
- Dítě zákazy přijímá lépe, pokud mu je krátce, ale jasně několikrát vysvětlíte. A stejně tak uvítá, když jsou kompenzovány něčím jiným, co dělat smí.
Můžete například povědět: „Ne, kreslit doma na zdi se nesmí. To se nedělá. Ale jestli chceš na něco kreslit, můžeš malovat na velkou tabuli, která je na stěně ve tvém pokoji.“
Nebo v jiném případě: „Pejska nemůžeš uhodit! Bolí ho to a mohl by tě kousnout. Ale můžeš ho jemně pohladit. Dej mi ručičku, ukážu ti jak.“
- Největším přáním dítěte v tomto věku je dělat rodičům radost, ne je zlobit. Pro dítě je totiž úžasné rodiče poslouchat, pokud se to dá sloučit s jeho potřebou objevovat nové a neznámé věci. Je také potřeba, abyste dítě odměnili a dali najevo svou spokojenost s tím, když se chová správně.
Jaké jídlo se hodí pro dítě v tomto věku?
Dítě udělalo v jídle za poslední měsíce velké pokroky. Za prvé už začíná jíst samo a za druhé můžete díky rostoucím zoubkům nechat čím dál častěji stranou mixér a začít dávat dítěti jídlo nakrájené na kousky. S masem je lépe počkat až na další půlrok, ale ostatní typy jídel již můžete dítěti podávat nakrájené na kousky nebo zpočátku rozmačkané vidličkou.
Zhruba od 18. měsíce již také dítě nemusíte výhradně krmit, ale můžete mu svěřit lžičku, doporučuji také jídlo už jen nemixovat, ale zvykat dítě pomalu na jídlo nakrájené na kousky. Jinak by mohlo mít potíže zvyknout si na používání zoubků, které mu s blížícím se druhým rokem rostou, na kousání potravy.
Jakmile začnete dávat dítěti jídlo nakrájené na kousky, jeho strava se rychle obohatí. Uvidíte, že ve dvou letech bude jíst už všechno. Bude zvědavé a bude chtít všechno ochutnat, jeho chutě vás ovšem mohou překvapit – mám takovou zkušenost, že dětem v tomto věku nejvíce chutnají okurky, uzená ryba a sýr!
V této knížce najdete příklady takových jídel, která můžete dítěti podávat mezi jedním a druhým rokem (po druhém roce už bude jíst všechno a může jíst s vámi to, co ostatní členové rodiny). Ale pozor – příklad není nařízení! Vy sami znáte své dítě nejlépe a můžete zohlednit dva hlavní faktory:
1. co dítěti chutná a co naopak ne; to se může měnit každý měsíc, ale přesto byste to měli respektovat;
2. jaký je dítě jedlík, což ovlivní množství jídla, které budete dítěti dávat.
Vyrovnaný stravovací režim, kdy dítě jí čtyřikrát až pětkrát denně vyváženou skladbu jídla bez ohledu na to, co mu chutná, je mýtus a je lépe ho vyvrátit hned, pokud nechcete prožívat v dalších měsících strastiplné období. Příklady jídel, které uvádíme, představují jídla vhodná pro dítě v tomto věku, ale neznamená to, že se vám všechna osvědčí ve stejné míře.
V této knížce ovšem nenajdete žádná doporučení, co se týče množství konkrétních potravin, které by dítě v určitém věku mělo jíst. Jak jsme se už zmínili, všechno závisí na chuti dítěte a na tom, jak hodně dítě jí. To se může u jednotlivých dětí lišit. Konkrétní čísla by rodičům jen dodávala nejistoty a vytvářela například mylný dojem, že jejich dítě jí málo. Vaše dítě jí dostatečně tehdy, pokud je činorodé a zdravé, a ne jestliže sní přesmoc padesát gramů nakrájeného masa a dvě lžičky špenátu.
Snídaně
Roční dítě pije ráno ještě velmi často z láhve. V takovém případě se dítěti dává nejčastěji 210 gramů mléka, do kterého můžeme přidat různě ochucené instantní práškové mléko pro děti.
Jestliže už dítě nepije z láhve, mělo by každopádně i nadále dostávat rozumné množství mléka nebo místo toho jogurt či sýr. Ale pokud ráno pije dítě rádo a s chutí z láhve, není žádný důvod, abyste mu ji upírali a nahrazovali ji hrníčkem.
Snídaně tvoří důležitou část jídla a neměli byste ji odbývat. Často se stává, že děti nemají ráno na jídlo chuť, zvláště pokud na ně spěcháte kvůli odchodu do jeslí nebo kvůli příchodu paní na hlídání.
Jen výjimečně se stane, že nepřijdete na to, co by dítěti chutnalo. Nabízíme vám několik tipů:
Oběd
Oběd by měl mít vyvážené a vhodné složení. Zde uvádíme, co by oběd mohl zahrnovat:
Polévka tvoří většinou základ každého oběda, ale nemusíte se omezit jen na zeleninové polévky (zeleninová polévka zahuštěná jíškou). Zkuste vývar s těstovinovou zavářkou nebo s nudlemi, rajskou polévku, polévku z vloček apod.
Hodně dětí odmítá jíst některé druhy zeleniny, proto bude dobře, když je načas vynecháte a buď je přidáte do polévky, nebo je zamícháte do bramborové kaše (dítě bude mít ještě dlouho raději jídla v podobě kaše než jídlo nakrájené na kousky).
Stejně může mít dítě v oblibě, nebo mu naopak nemusí chutnat maso a ryby v závislosti na tom, jak jsou upraveny.
Výběr možných jídel je natolik široký, že není nutné s dítětem bojovat v případě jednoho konkrétního jídla – lepší bude vymyslet jiné jídlo se stejnou výživnou hodnotou.
Svačina
Svačina, i když je to jen nepatrné jídlo, bude pro dítě ještě po mnoho dalších let důležitá. Až bude dítě chodit do školy, bude mít v době svačiny největší hlad. Tedy o důvod víc, aby se neživilo jen sušenkami a koláči.
Večeře
Při skladbě večerního jídla bereme zřetel na to, co jedlo dítě k obědu. Není nutné dávat dítěti maso ani rybu, pokud je mělo už během dne. Hodí se těstoviny, rýže, vařené brambory, lze přidat i plátek šunky apod.
Obvykle děti rády jedí krupicovou kaši nebo mléčnou rýži, kterou můžete doplnit kompotem.
Čeho bychom se měli vyvarovat
Jak vidíte, dětská strava není komplikovaná a nevyžaduje speciální přístup. Je to způsob stravování, který si může osvojit téměř celá rodina. Ale na některá jídla je dítě ještě příliš malé, takže mu je musíte dávat jen v malých dávkách. Jsou to obecně tyto potraviny:
- smažená jídla a všechno, co se připravuje na tuku (raději jídlo připravujte v páře nebo ho krátce vařte v alobalu nebo v mikrovlnné troubě);
- příliš tučná jídla (sladké pečivo, máslové krémy, omáčky, uzenina vyjma šunky);
- potraviny s vysokým obsahem cukru: bonbony, cukrářské výrobky, zmrzliny, limonády. Dítě pak přestane mít chuť na jiné jídlo a nebude mít správný přísun živin. Jen to posílí jeho chuť na sladké. Na tyto potraviny má dostatek času, až bude větší.
Polotovary a zmrazené potraviny
Někteří rodiče si stále ještě nejsou jisti, zda mohou připravit už tak malému dítěti k jídlu polotovar nebo zmrazené jídlo.
Pokud respektujete datum spotřeby a v případě zmrazených potravin i doporučenou teplotu skladování, jsou tyto potraviny pro dítě zcela vhodné. Umožní vám zpestřit dítěti stravu a ušetřit čas. Který rodič má večer čas ještě oškrábat, nakrájet a s láskou rozmixovat mrkev a připravit další zeleninu?Nedoporučuji ovšem jídlo založené jen na polotovarech, protože jejich chuť a složení se stejně „opravdovému“ jídlu nevyrovná. Na druhou stranu jsou v případě potřeby velmi rychle po ruce a snadno se ohřívají „v polních podmínkách“ na cestách.
V obchodech se dnes nabízí zmrazená zelenina a směs různých druhů zeleniny, což je velmi praktické, a navíc můžete mít po ruce čerstvou zeleninu i mimo sezonu.
Stejně tak vám mrazák umožňuje zmrazit vlastní domácí polévky, které pak máte rychle k dispozici po několik dalších dnů.
Ukázka je z knihy:
Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let.
autor: Bacus
Kompendium všeho, co potřebují vědět rodiče při péči o dítě ve věku do 1 do 3 let a při jeho výchově. Praktický, podrobný rádce sleduje vývoj dítěte po tříměsíčních etapách, tedy ve 12 až 14 měsících, 15 až 17 měsících 18 až 20 měsících atd. V každé z těchto kapitol (etap) se autorka věnuje vývoji osobnosti, fyzickému, jazykovému vývoji, sociabilitě, hrám a hračkám, jídlu, psychologickým a výchovným otázkám a dalším praktickým radám.
Vydalo nakladatelství Portál.cz