Vzpomínáte na nějakou dovolenou, která si zasloužila předponu NEJ? Pár z vás se nám svěřilo se svou NEJ dovolenou – takovou, na kterou i po létech rády vzpomínají.
NEJ spontánnější
„Nejraději vzpomínám na dovolenou hned po maturitě. Sebralo se nás osm čerstvých maturantů, na záda batoh s opravdu jen tím nejnutnějším, tisícovku do kapsy a stopem jsme projeli jižní Čechy skrz na skrz. Spali jsme pod širákem, za ten týden jsme snědli víc špekáčků, než do té doby za celý život, a vypili piva, že by to zaplnilo bazén. Po této dovolené řada z nás nastoupila do práce či na vysokou školu a začaly nám běžné starosti. Ale na ten týden dovolené absolutně bez starostí vzpomínáme všichni zúčastnění s láskou dodnes.“
Petra, 30
NEJ levnější
„Jsme rodina s malým dítětem, a proto asi nikoho nepřekvapí, že počítáme hrách do hrnce. Jednoho krásného dne manžel přišel s tím, že vyplnil nějakou křížovku a že možná vyhraje dovolenou. Nevěnovala jsem tomu vůbec žádnou pozornost, na výhry v časopisech opravdu nevěřím. Tentokrát se na nás ale štěstí usmálo a on opravdu vyhrál. Byl to týden v all inclusive hotelu v Tunisu. Starali se o nás přímo královsky, ochutnali jsme všechny místní speciality a vše bylo na jedničku s hvězdičkou.“
Magda, 32
NEJ dobrodružnější
„Nejdobrodružnější a pro mě asi i nejkrásnější byla dovolená na Krétě. Řecko miluji obecně, ale Kréta, to je ještě trochu jiný příběh – Kréta je hrdá, ale láskyplná zároveň, na své si tam přijdou především ti, kteří nejsou plážoví povaleči, ale baví je objevovat různá zákoutí a chodit na výlety. Při jednom takovém mě zastihla bouřka – ale taková, že to skoro vypadalo, že se bohové na Olympu opravdu hněvají. Schovala jsem se i s motorkou do přístřešku pro ovce a čekala, až ta slota přejde. Bylo to neskutečné, tolik energie venku… Pak, stejně rychle jako se setmělo, se stejně rychle i vyjasnilo a já jela zpět jinou cestou – přes vesnici vzbouřenců, kterých se báli i místní. Ale to jsem se dozvěděla až poté, když jsem se vrátila a popsala jsem, kudy jsem se vrátila. Zkrátka a moudře, na Krétu se ještě určitě vrátím a všem dobrodruhům vřele doporučuji ji navštívit.“
Eva, 37
NEJ romantičtější
„Před třemi lety přišel přítel v květnu domů s výpovědí v ruce. Byla jsem z toho zatraceně otrávená, protože mi bylo hned jasné, že slibovaná dovolená u moře se konat nebude. A měla jsem pravdu, jeli jsme „jenom“ na Mácháč. Snažila jsem se nedat své zklamání znát, protože jsem věděla, že on za to nemůže, ale nebudu zapírat, že mi to šlo těžko. Když mě jednou večer vytáhl na procházku, ani se mi moc nechtělo. Představovala jsem si v duchu, že jsme měli být někde na pláži a místo toho trčíme tady.
Ani jsem si nevšimla, že se zastavil. Až když mě chytil za ruku, tak jsem zastavila. V tu chvíli jsem si uvědomila, že zapadá slunce a on klečí. Najednou se mi zatajil dech a uvědomila jsem si, jak jsem pitomá. Vždyť přece dovolená se hodnotí ne podle toho, jestli vám u nohou šplouchá moře nebo Mácháč, ale jestli tam jste s tím, koho milujete a kdo miluje vás. Takhle je to strašně dlouhé, ale prolítlo mi to hlavou ve zlomku vteřiny – před tím, než otevřel krabičku a zeptal se mě, zda s ním chci zestárnout. Samozřejmě jsem odpověděla, že ano. V září jsme se vzali a hádejte, kam jsme jeli na svatební cestu?“
Kamila, 28
NEJ komičtější
„Nejkomičtější dovolenou jsme s manželem strávili před pěti lety. Byli jsme v Chorvatsku, v září, jak to oba máme rádi – není už takové horko a popravdě, i zájezdy jsou levnější, než v plné sezoně. Jednoho krásného dne Jirka hrdě napochodoval domů s tím, že nám rezervoval Chorvatsko. Autobusem. Polkla jsem výčitku, že se měl nejdřív poradit, a řekla si, že to myslel dobře. Přes zatnuté zuby jsem ho tedy pochválila. Naparoval se, že za takhle krásné peníze se budeme mít královsky. Mě napadla paralela s filmem Účastníci zájezdu, ale takticky jsem mlčela. První pocit, že něco je v Matrixu špatně, přišel hned poté, co jsme dorazili na místo odjezdu autobusu. Místo rodin se štěbetajícími dětmi se zde houfoval zástup šedovlasých seniorů.
V první chvíli jsem myslela, že stojíme špatně, ale poté, co mě jedna seniorka ubezpečila – to jste správně, děvenko, mi došlo, že to Jirka prostě zvoral. Podívala jsem se na něj s notným vztekem v očích, ale když jsem ho viděla, jak tam stojí jako hromádka neštěstí, už jsem ho dál nedeptala. Jeli jsme, cesta byla docela zajímavá – řešila se vnoučata, zubní náhrady a kdo bere kolik léků, do čehož jsme se nezapojovali. Pokoj jsme naštěstí měli bokem od hlavního „hejna“ – recepčnímu bylo jasné, jak jsme se spletli. Ve finále jsme si dovolenou užili a od té doby si děláme legraci, že se důchodu bát nemusíme, že už víme, jak to chodí.“
Věra, 39