Jsem občasnou čtenářkou webu dama.cz a baví mě projíždět čtenářské příběhy a diskuze pod nimi. Nakonec jsem se rozhodla i já napsat svůj příběh, vědoma si toho, že se do mě pustí většina z vás. Já jsem ale ve svém životě spokojená, i když jsem k tomuto stavu musela dojít trnitou cestou. Za nic se nestydím a neměnila bych.
Jsem vdaná již 5 let za velmi bohatého muže, mluvím o našem vztahu otevřeně a netajím, že jsem si ho vzala pro peníze. Mnoho lidí mě za to odsoudilo, ale já to neřeším.
Jako mladá holka jsem to neměla doma zrovna růžové, naši se rozvedli, když mi bylo 10, a od té doby jsme já a sestra žily s mamkou z ruky do huby. Táta sice cosi symbolického platil, ale mámina výplata prodavačky byla mizerná.
Snila jsem o pořádných kalhotách, kožených botách, šatech na ples a lyžařské výbavě. A už tehdy jsem si sama pro sebe slíbila, že já se jednou budu mít v životě dobře, že už nechci brečet do polštáře, protože nemůžu jet ani na prázdniny na hory či k moři.
Ve dvaceti jsem poznala první lásku, která začala krásně a romanticky, ale bohužel když spadly růžové brýle, zjistila jsem, že můj milý nejraději polehává doma, střídá brigády a peníze na to, abychom spolu něco podnikali, nemá nikdy.
Můj druhý vztah trval déle, ale skončil bohužel také špatně. Tehdejší přítel si totiž půjčil peníze do začátku podnikání, nasliboval mi, jak se budeme mít dobře a vezmeme se. Udělala jsem tedy fatální chybu a ručila mu na půjčku, kterou si vzal. Jenže po pár měsících se po něm slehla zem, a později jsem se dozvěděla, že odjel do zahraničí a půjčené peníze samozřejmě nesplácí.
Nastaly tři krušné roky, kdy jsem ze své výplaty musela platit jeho dluhy a opět se dostala do kolotoče rozdělování peněz do obálek a zoufání nad tím, jestli si vůbec můžu zajít k holiči.
V té době jsem se seznámila na obchodní schůzce se starším mužem, který mi imponoval. Jemu bylo 50, mně 31. Měl charisma, neodolatelný úsměv a hodinky od Cartiera. Ten bude můj, pomyslela jsem si a také se tak stalo. Začali jsme se scházet a vznikl mezi námi napůl milostný a napůl rozumový vztah. Já mu totiž na rovinu řekla, že chci jedno dítě a mít se celý život dobře – a on na to, že když se o něj budu starat, nepoznám nouzi.
Jsme spolu 7 let a máme 5letou dcerušku. Mám krásný dům, auto pro sebe a jezdíme 3x za rok na dovolenou. Nebyla jsem bláznivě zamilovaná, ale vzala jsem si ho proto, že měl peníze. Vlastně mi stačilo, že byl hodný a bohatý.
Zatím nám to klape, necháváme si životní prostor, každý máme své koníčky a staráme se o dceru. A já jsem si splnila svůj sen o tom, že už nebudu muset obracet každou korunu.
Zdá se vám, že jsem potvora? Já se tak rozhodně necítím.