"Děti, okamžitě přestaňte dejchat!" vykřikla poděšeně matka na tramvajové refýži, když se rozjela kolona aut a já podvědomě zadržela dech zároveň s dětmi, které už zahalil modravý oblak výfukových plynů. Zelené světlo pro auta svítilo dlouho a my všichni, kteří jsme čekali na tramvaj, jsme už naopak začínali modrat.
Ve městech raději nedejchejte
"Děti, okamžitě přestaňte dejchat!" vykřikla poděšeně matka na tramvajové
refýži, když se rozjela kolona aut a já podvědomě zadržela dech zároveň s
dětmi, které už zahalil modravý oblak výfukových plynů.
Zelené světlo pro auta svítilo dlouho a my všichni, kteří jsme čekali na
tramvaj, jsme už naopak začínali modrat. Děti se poštuchovaly v atmosféře,
připomínající nedýchatelné ovzduší Marsu.
Tato příhoda byla příčinou, že se ve mně roztočil kolotoč myšlenek, vzpomínek
a představ v souvislosti s tím, co dýcháme, jíme a jak žijeme. V dýmu a smradu
jsem uzřela fata morgánu křišňálové Sázavy mého dětství, klikatící se zeleným
tunelem korun stromů, sklánějících se nad tokem řeky, a před očima mi bleskla
táž Sázava po mnoha letech; její hladina byla "ozdobena" chomáči pěny z blízké
škrobárny a těly ryb, předhánějících se v morbidní soutěži, která lekne dřív.
Řeku vystřídaly vidiny svěžích lesů a remízků, kam se stačilo ponořit na
jednom konci s košíčkem, abyste se vzápětí na druhém konci vynořili s bohatým
pokladem ryzců nebo hřibů; a brusinkové koláče - kdeže jste? Některé naše
lesy by mohly směle být kulisou pro sci-fi film "Apokalypsa světa". Kdepak
brusinka! A ty krásné rybníky, zasnila jsem se.
Vtom mě zpět do světy reality vrátila cinkající tramvaj, kam jsem s úlevou
vstoupila, vypustila z plic zbytky výfukových zplodin a získala tím opět
původní barvu mírně nazelenalých Pražáků.
Snad se jednou dočkáme čistých vod, zdravých zelených lesů, voňavého vzduchu
i ve městech. Jinak by se lehce mohlo stát, že se jednou ozve z rádia: "Pozor,
pozor! Lidi, okamžitě přestaňte dýchat!"
autor: tana
include("nazor.php");=""?>