Ve stopách otce a přece svojí cestou

28. 3. 2000
ROZHOVOR / Operní režisér David Radok má chuť vyučit se také vyprávění příběhů na filmovém plátně.

Ve stopách otce a přece svojí cestou

ROZHOVOR / Operní režisér David Radok má chuň
 vyučit se také vyprávění příběhů na filmovém plátně

MAGDA PETERKOVÁ

David Radok se narodil 28. července 1954, v době, kdy jeho otec - tehdy už odborníky ceněný divadelní a filmový režisér Alfréd Radok byl právě angažován do činohry Národního divadla. Jako čtrnáctiletý odešel s rodiči a starší sestrou Barborou do švédského exilu, aby se z něj počátkem devadesátých let slavně vrátil coby uznávaný divadelní a především operní režisér.

Alfréd Radok jako režisér a tvůrce světem uznávané Laterny Magiky je pro kulturní veřejnost již opět dostatečně známou veličinou. Ale čím je Alfréd Radok pro Davida Radoka?
Především otcem. Bylo mi dvaadvacet let, když zemřel a já až teď - čím sám víc stárnu - zpětně začínám chápat řadu věcí, na které bylo tehdy ještě příliš brzy, abych jim mohl dost dobře rozumět. Nevím, zda je to pravda, ale u řady věcí nábývám dojmu, že poznávám svého otce až dodatečně.

Pro povolání režiséra jste se rozhodoval programově - na základě očekávání, že půjdete v otcových stopách nebo spíš to byl truc - sám něco dokázat v jeho profesi?
K divadlu jsem se dostal skrz náhodu. Když táta dělal ve Švédsku jednu inscenaci a potřeboval statisty, a já jsem - coby žák deváté třídy přemluvil kamarády, abychom se přihlásili. Na gymnáziu jsem si už pravidelně přivydělával statováním a po škole jsem prošel různými divadelními zaměstnáními - od kulisáka, kustóda, pomocného osvětlovače až po asistenta režie a později jsem začal dělat své vlastní věci.
Nic programového v tom nebylo, ale na druhé straně jsem neměl se svým prospěchem příliš jiných možností na výběr. Měl jsem většinou ke škole dost záporný vztah - zajímaly mne vždy dobré kolektivy lidí - a ve škole jsem na ně neměl právě štěstí. A navíc pro mne vědomosti, které nejsou zakotveny v něčem širším, nejsou zajímavé - a ve škole jsem měl vždy dojem, že mě nutí učit se to, kde ony souvislosti chybí.

Nakolik jste se "potatil"?
Myslím, že od toho jsou jiní lidé, aby mohli na takovou otázku odpovědět. Tatínek měl zcela jiné podmínky pro svou práci než mám dnes já a podle těch pár zážitků, které jsem měl z jeho inscenací, a které mám zprostředkovaně, myslím, že táta dělal představení na jiné úrovni, než dělám já. Nepovažuji se za geniálního režiséra, i když se nepovažuji ani za režiséra špatného - ale patrně nepatřím mezi těch osm až deset lidí, kteří se objevují každých padesát let a dělají divadlo ve vyšších dimenzích.

Ptáte se spolupracovníků vašeho otce na to, jak pracoval, nebo chcete jít svou vlastní cestou a nenechat se jím nijak ovlivňovat?
Samozřejmě, že bych chtěl vědět co nejvíc o tom, jak pracují všichni dobří režiséři, ale popsat práci režiséra je velice obtížné pro kohokoliv jiného než pro něj samotného. To co se děje navenek, je jedna věc, ale to co probíhá uvnitř, je něco úplně jiného.

Studujete otcovy scénáře?
Ne, vlastně první scénář (Ženitba - pozn. Mp.) jsem četl podrobněji až teď, když jsem pracoval na přípravě materiálů pro výstavu v týnském muzeu (Městské muzeum Týn nad Vltavou - pozn. Mp) .

V současnosti se věnujete převážně operní režii. Neláká vás vyzkoušet si i film?
Film mne velice zajímá, ale neumím filmové řemeslo. Divadlo a film jsou dvě zcela rozlišné věci, v každém pracujete z jinými obrazovými prostředky. Jsou to dvě cizí řeči...

Nemáte chuň se filmové řeči naučit?
Možná, že už jsem na to příliš starý. Ale rád bych si to vyzkoušel. Bohužel, zatím mi nikdo nezaklepal na dveře s nabídkou, zda bych nechtěl točit. Pokud ale zaklepe, já je samozřejmě otevřu...

Témata článku:   

Přečtěte si také

Horoskopy

Nesmíte brát za své povinnosti, které by měli plnit jiní. Pokud vám tlučou do hlavy klíny o tom, že je to od vás milé, hezké a dobré, není to upřímné. A už vůbec si za to nic nekoupíte.…

Nejčtenější články