Intimita především. Takové by mohlo být heslo Unsicht-Baru v Kolíně nad Rýnem. Nově otevřenou restauraci halí totiž neproniknutelná tma. Osvětlené je jenom předsálí, kde si milovníci tmy mohou objednat a také odložit mobily, zapalovače či hodinky. Zkrátka vše, co by se mohlo stát třeba i nechtěným zdrojem světla.
Večeře při svíčkách? Ještě lépe v absolutní tmě!
Intimita především. Takové by mohlo být heslo Unsicht-Baru v Kolíně nad Rýnem.
Nově otevřenou restauraci halí totiž neproniknutelná tma. Osvětlené je jenom
předsálí, kde si milovníci tmy mohou objednat a také odložit mobily, zapalovače
či hodinky. Zkrátka vše, co by se mohlo stát třeba i nechtěným zdrojem světla.
Na jídelním lístku najdete většinou jednoduchá jídla, v klatbě jsou pochopitelně
omáčky, ale i hrášek a špagety. Příbor nahmatáte. Vlevo vidlička, vpravo
nůž, jak se sluší a patří.Lžíci potřebovat nebudete. A možná ani ten příbor,
vždyň - kdo vás uvidí?
Servírování, a samozřejmě i konzumace v téměř absolutní tmě však není
jediná zvláštnost oblíbeného kolínského podniku.Zajímavé je i to, že personál
restaurace včetně kuchařů
tvoří pouze nevidomí!
Číšníci, pro které je tma takříkajíc každodenním chlebem, uvádí hodovníky
ke stolu a ochotně poradí, že sýr najdete na třetí hodině a celer na deváté
� tedy vpravo a vlevo nahoru od talíře. Myšlenka provozovat pravou noční
restauraci, ve které se musíte nejvíce spoléhat místo zraku na sluch a hmat,
však není úplně originální.
V �almanachu gurmánů� díle vydaném v roce 1803, tedy ještě před francouzskou
revolucí, se můžeme dočíst o �večeřích potmě� podávaných při některých společenských
příležitostech v salónech znuděné šlechty.
Německý podnik však vznikl z popudu německé asociace tělesně postižených,
která se stará o zapojení nevidomých do života. U zrodu bylo tvrzení psychologů,
podle kterých nás vizuální vjemy v určitých situacích, mezi které patří i
intimita večeře ve dvou, zbytečně rozptyluje. Komunikace potmě je prý podstatně
spontánější a intenzivnější. A že právě přes ni vede cesta ke světlu.(Plus)