Co jste mohli sehnat za bony?
Bony neboli tuzexové poukázky tehdejším občanům Československa otvíraly západní svět. Tedy alespoň ten tuzexový. Tuzex byla zkratka pro tuzemský export, který fungoval na základě zisku bonů. Jednalo se o mazaný způsob, jak stát získával valuty, které lidé obdrželi v zahraničí. První prodejny Tuzexu byly založeny v roce 1957 a poskytovaly nedostupné kvalitní zboží ze Západu.
V socialismu u nás ledajaké zboží chybělo, takže nákupy v Tuzexu mívaly exotický nádech. Sehnat jste zde mohli elektroniku, televize či první videopřehrávače, auta, whisky a tabák do dýmky a v neposlední řadě oblíbené modré rifle i další ošacení. Bez potyček se zákonem v Tuzexu mohli nakupovat jen ti, kteří pracovali v zahraničí nebo tam měli příbuzné, díky čemuž měli přístup k zahraniční měně. Ostatní se museli spolehnout na specifickou odnož „mafie“ známou pod jménem veksláci.
Jak zestárli herci z filmu Bony a klid? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 6
Odkud se vzali veksláci?
Obvykle postávali před obchody jakoby nic, aby mohli jen o pár chvilek později někomu nabídnout směnný obchod. Veksláci, jak se jim přezdívalo podle německého slovesa „wechseln“ – směňovat, dokázali sehnat výhodný nákup měny ze Západu. Valuty uměli oproti kurzům státních směnáren odkoupit značně levněji. Následovala jejich přeměna na české bony, které pak veksláci nabízeli na ulici lidem bez konexí v zahraničí. Ovšem ne všichni veksláci se pohybovali na ulici.
Podle vyjádření bývalého veksláka Víta Chaloupky pro pametnaroda.cz docházelo k prodeji venku pouze u nejnižšího patra vekslácké hierarchie. Ta byla, jak Chaloupka přiznává, mnohem propletenější. V případě nákupu poukázek do Tuzexu od veksláků se za hranou zákona nepohybovali jen překupníci samotní, trestní odpovědnost měli také jejich zákazníci. Přesto nebylo tajemstvím, že obchodů s veksláky se hojně dopouštěli příslušníci veřejné bezpečnosti.
Tereza Brožová
9. října 2023
Pokračování 3 / 6
Vekslovaly babičky, barmani i taxikáři
Do vekslácké mafie patřili i ti, do kterých byste to možná neřekli. Veksláci se shlukovali do skupin a společně plánovali ilegální směnné obchody. Patřili mezi ně taxikáři, barmani a číšníci, recepční v hotelech nebo proslulé „tuzexové babičky“ ze Slovenska. Zahraniční měnu pořizovali od diplomatů či turistů, nejčastěji šlo o dolary a marky. Kurz byl výhodný pro obě strany, takže se tajné kšefty vyhnuly státní kase obloukem. Není se čemu divit, protože státní banka tehdy vyplácela přibližně pouhých šest korun za dolar.
Členové veksláckých seskupení se netajili tím, že se na své „dobročinnosti“ snaží značně vydělávat. Bony lidem prodávali s nevýhodným kurzem, kupující zaplatili překupníkům kolem pěti korun za jeden bon. Ten přitom normálně odpovídal jedné koruně. I když si kasty veksláků s mafiánskými praktikami většinou přišly na slušné peníze, ani oni se zcela nevyhnuli poslušnosti. Stejně jako ostatní museli mít všichni kšeftaři civilní povolání, někteří to díky rozsáhlejším podvodům dokonce dotáhli až na ministerstva.
Tereza Brožová
18. listopadu 2024
Pokračování 4 / 6
Tuzex, nebo „Kurvex“?
Samotný národní obchod Tuzex si občas vysloužil hanlivé přezdívky. Kromě jedinců kšeftujících s veksláky a těch, kteří měli příbuzné nebo pracovní povinnosti v zahraničí, se do něj totiž obyčejní smrtelníci vůbec nedostali. Pro mnoho z nich tak měl tento podnik hořkou pachuť. Nepřidával tomu ani fakt, že rifle z Tuzexu často nosily ženušky komunistických pohlavárů a prostitutky z lepší společnosti pražských hotelů. Tehdejšímu Tuzexu se proto jinak nechvalně říkalo „Kurvex“.
Tereza Brožová
17. října 2022
Pokračování 5 / 6
Zločiny a vraždy a případ bezhlavého
Veksláci nebyli považovaní za mafiány jen kvůli překupnictví. Samotný odkup měn s výhodnými kurzy je proti některým zločinům veksláckých bossů slabým kafem. Jedním z nejznámějších kriminálních socialistických zločinů byl případ bezhlavého. 27. října 1982 nalezl dělník v blízkosti ubytovny pražské nemocnice Motol mrtvé mužské tělo bez hlavy. Ta se nikdy nenašla. Obětí byl důchodce s trestní minulostí František Zapletal.
Podle vyšetřování kriminalistů mrtvola zakrytá harampádím ležela na místě přibližně týden. Další kroky zavedly mordpartu právě do veksláckého podsvětí. Hlavními podezřelými byli Jan Kroneisl a Miloslav Kastner, kteří se se Zapletalem setkávali v jednom z rajonů vekslácké mafie, hotelu Alcron. Podezřelí stejně jako oběť vraždy prodávali bony a byli předtím trestaní. I přes roky vyšetřování se našly pouze indicie, ovšem žádné přímé důkazy, které by pachatele usvědčily. V roce 1990 nařídily příslušné orgány zastavení vyšetřování, protože podezřelé považoval režim za účastníky protikomunistického odboje.
Tereza Brožová
21. října 2022
Pokračování 6 / 6
Film Bony a klid přilepšil vekslákům
Na motivy příběhů z „pražského podsvětí“ vznikl kultovní snímek Víta Olmera z roku 1987 Bony a klid. Popisuje atmosféru osmdesátek a aktivních překupníků. K nelibosti režimu nejvíce vydělal právě veksláckým bossům. I když byl snímek po vzniku zakázán vládní cenzurou, svou cestu „do světa“ si přece našel. Jeden z šéfů vekslácké mafie se dostal k jeho kopii. Na videokazetách se rychle rozšířila na černém trhu a zanedlouho se stala hitem. Poté, co film stejně vidělo přes půl národa, ho vláda pustila do kin. To už za něj stihli veksláčtí šéfové utržit slušný honorář. V roce 2014 natočil Olmer Bony a klid 2 o dalších osudech bývalých veksláků.
O náladě a životě za komunismu vypráví i dvojice filmů Kamarád do deště a Kamarád do deště 2 – Příběh z Brooklynu se Sagvanem Tofim a Lukášem Vaculíkem. Jeden z prvních československých akčních filmů režiséra Jaroslava Soukupa byl trnem v oku tehdejšímu režimu, protože měl podle něj „kazit mládež“. Scénář vytvořený na míru Vaculíkovi a Tofimu kvůli tomu musel projít kontrolou a schválením ministerstva vnitra. To se podařilo a snímek trhal divácké rekordy.
Tereza Brožová
27. října 2022