PTALI JSME SE: Jaké jsou z vašeho pohledu největší problémy v sexu, o nichž nemluvíme?
SYLVIE, 25 LET
„Co mě tak napadá, když přemýšlím o problémech v sexu a koukám na chlapy? Začíná to blbejma kecama. Pokračuje smradem, to je asi na první dobrou nejrozšířenější problém, a nejhůř se to říká. Smrdí mi skoro každej. Problém jsou taky různé zvuky při sexu. A třaslavé ruce, takové ty nervózní. A pak – brr – velký penis, co se mi nikam nevejde. Problematické také je, když mu nestojí a on dělá, že jo. Jako že se pořád snaží, i když to nejde. V posteli je taky málo humoru. A teď mě vlastně napadlo, že bez lásky, která všechny vady přechodně zastře, bych dobrovolně spala max. se dvěma lidmi z celého mého životního portfolka. A to je jen začátek.“
IVA, 34 LET
„Vadí mi, že jsou čeští chlapi zkažení pornem. A možná i ženy, to jen nejsem jako žena schopná posoudit. Z posledních sexuálních zážitků i dlouhodobých vztahů vyvozuji, že ubylo přirozenosti, spontaneity, takového toho zvířecího chtíče, který určuje, co a jak se bude v posteli (nebo kdekoli jinde) dělat. Jede se na výkon a postupuje se podle scénářů z pornofi lmů. Jenže vyholení, namakaní chlapi, kteří vydrží půl hodiny ‚bušit‘ jako o život, mě absolutně nebaví. Sex má být jako tanec – jednou rychlý, jednou pomalý, jednou plný lásky a něhy, podruhé vášnivý. Prostě si myslím, že by bylo dobré u toho méně přemýšlet a víc spoléhat na přírodu. A hlavně vypnout to porno!“
ALICE, 32 LET
„NEJVĚTŠÍ PROBLÉMY V SEXU, NA KTERÉ NARÁŽÍM? UDĚLAL SE A VÍC HO TO NEZAJÍMÁ. NESTOJÍ MU. 2X ZA SEBOU NEMŮŽE. RVE ZE MĚ PRÁDLO, ANIŽ BY TUŠIL, KOLIK STÁLO. MÁ POCIT, ŽE SEX MÁ VYPADAT JAKO Z PORNOFILMU.“
MARIANA, 41 LET
„Největší problémy v sexu, o kterých nemluvíme? Tak to je podle mého hlavně to nemluvení. Speciálně Češi jsou pro mě, která jsem se narodila na Slovensku, zvláštně uzavření, s danými mantinely, kterými neradno hýbat. Je to druh neupřímnosti či strach z nového (přitom jim v hlavě běží pornobiják). Další věc, která mě v oblasti sexu vždy šokuje, je ‚čekání‘ a následné ‚stěžování si na nesplněné očekávání‘. To souvisí s bodem jedna. Člověk druhému do hlavy nevidí, takže když vůči sobě partneři nebudou otevření, budou muset vzájemně luštit vysílané ‚intergalaktické signály‘ – a stejně není záruka, že to dopadne tak, jak dotyčný nadržený očekává…
Stížnosti třetím osobám nic nevyřeší a hněv se začíná cyklit. Můj první dlouhodobý životní partner, to byla katastrofa! Pro mě životní zkouška, kolik si toho nechám naložit. Nikdy nezapomenu na první sex, kdy jsem se poté zvedla z postele a vyplížila se z bytu od chrápajícího pána v ponožkách s pocitem zbytečně vynaložené energie. A stejně jsem se tam, koza, vrátila, navzdory jasnému znamení, že to nemůže fungovat. Protože vzhledem k tomu, že jsme živočišní, potřebujeme mít vedle sebe partnera, který se s námi bude shodovat v energetických položkách. Že jo?“
JANA, 28 LET
„O čem se v sexu nemluví? Já myslím, že se v českých ložnicích vůbec málo mluví. Tak nějak se spoléhá na to, že když má jeden penis a druhý vaginu, tak to prostě půjde dohromady. Mluvit nahlas a říkat, co mě skutečně vzrušuje, co si přeju vyzkoušet a naopak co mě nebaví, takovou odvahu má málokdo. Tak nějak si vždycky chceme vyhovět, z rozhovorů s kamarádkami vím, že všechny umíme vystřihnout orgasmus, za který by nás mohli z fleku nominovat na Oscara. Myslím, že je to škoda. Kdyby se oba partneři víc otevřeli a přestali se stydět a hrát divadlo, bylo by na světě líp.“
ZDENA, 30 LET
„KAMARÁD SE MI NEDÁVNO SVĚŘIL, ŽE MU JEHO DĚVČE NEVONĚLO. JAKMILE JEN TROCHU CÍTIL JEJÍ PŘIROZENÝ PACH, MĚL PROBLÉM. ZKOUŠELI S TÍM NĚCO DĚLAT. ALE NEPOMOHLO TO. PO DVOU LETECH SE ROZEŠLI…“
TEREZA, 36 LET
„PROBLÉMY V SEXU? SPOUSTA NEFUNKČNOSTI A MALÝCH PENISŮ! NEBO MÁM SPECIÁLNĚ JÁ SMŮLU? ŠPATNĚ ODHADUJU? A JAKO PROBLEMATICKÉ VIDÍM TAKY TO DIVNÉ SNAŽENÍ, KDY KLITORIS JE ASI 10 CM DALEKO OD MÍSTA, KDE SI DOTYČNÝ MYSLÍ, ŽE JE…“
MARTINA, 43 LET
„Největší problém v mém partnerském sexuálním životě nastal, když jsem byla po porodu. Vstávala jsem k miminu 10x za noc a o sexu jsem nechtěla ani slyšet, nezajímalo mě to, neměla jsem sebemenší potřebu intimity ani sexuálního uspokojení. Partner naléhal, mě to vytáčelo. Byl mi odporný. Na druhé straně jsem si říkala, že jestli s ním nezačnu spát, najde si na sex nějakou jinou. Tak jsem se k tomu občas přinutila. Pak jsem ho za to skoro nenáviděla. Spravilo se to až po pár letech, ale svého času to vypadalo, že se nejspíš rozejdeme.“
EVA, 39 LET
„Asi největším problémem v sexu je, že hodně párů spolu nemluví o tom, co by v sexu chtěli zažít a zkusit a jestli je ten druhý ochoten to udělat. Z toho pak často vznikají i nevěry. Muž chce zkusit nějakou ‚divočejší‘ praktiku, bojí se, že by ho měla partnerka za divného, tak si najde holku na jednu noc a s tou to vyzkouší. Druhým velkým problémem je, že čeští muži přestávají mít chuť na sex. A asi poslední problém, který mě napadá, je, když se ze sexu stane povinnost anebo třeba honba za oplodněním (teď mám ovulaci, jdeme na to x teď ne, ovuluju až za dva dny x nejlepší na početí je tahle poloha...).“
NELA, 33 LET
„Rozhodně nesouhlasím s tvrzením, že na velikosti nezáleží. Ale z opačného důvodu. Nejhorší byla zkušenost s partnerem, jehož velikost tam dole byla sice nadprůměrná, ale o to méně s ní uměl zacházet. Strávila jsem s ním jednu noc a upřímně se modlila, abych se ve zdraví dožila rána. Místo milování to připomínalo bitvu. Zajímavé je, že sebevědomí tomu pánovi rozhodně nechybělo, zřejmě stačil ten pocit z centimetrů navíc…“
HANA, 45 LET
„Měla jsem partnera, se kterým by mě sex bavil, ale bohužel ho vždycky pokazilo to, že se vůbec neuměl líbat. A že takových, kteří to umějí, není moc! Když mi vždycky vrazil tuhý jazyk až do krku, musela jsem se soustředit jen na to, abych mohla dýchat. A na další vášeň moc prostoru nezbylo. Zkoušela jsem mu to naznačit a ukázat, jak by to mělo vypadat, ale nedal se. A na to, abych mu to řekla na rovinu, jsem nenašla nikdy odvahu.“
ANETA, 40 LET
„Myslím si, že v dnešní době, kdy je tak snadno dostupné internetové porno nekonečných variant, by (si) málokdo přiznal, že by mnohdy dal přednost sledování porna a masturbaci před sexem s vlastním partnerem. Jsou prostě dny (noci), kdy nám může více vyhovovat rychlé snadné uspokojení s vidinou brzkého usnutí. Což ale na druhé straně, pokud přeroste únosnou mez, může vést k partnerským problémům jako hrom.“
DANIELA, 47 LET
„Jedním z největších problémů v sexu, o kterém partneři opravdu málokdy mluví, jsou podle mého rozdílné potřeby frekvence intimního kontaktu, což způsobuje frustrace vlastně obou partnerů, které pak vedou i k různým formám fyzického selhání při sexu nebo k neschopnosti si to užít. Také u obou partnerů. Problémem je také často špatná nebo ne zcela otevřená komunikace o sexuálních potřebách, někdy z důvodu ostychu, někdy ze snahy plnit více očekávání partnera než své vlastní potřeby…“
LUCIE, 38 LET
„Momentálně si myslím, že největším problémem je, že se o sexu mluví až příliš. Ta všechna práva a hony na orgasmus a odstíny šedi můžou trochu způsobit, že zapomenu na to, co se mi opravdu líbí, a zkouším a vymýšlím… Což je taky fajn, ale po čase to může být úmorné. A sex by měl být hlavně o tom, že mi dělá dobře! Ale myslím, že kdyby někdo dokázal udělat opravdu upřímnou statistiku, kdo a jak a kolikrát, tak bychom všichni čuměli (jak málo všeho :-)).“
MIRKA, 40 LET
„Jsem malá, a co se týče horních partií, poměrně vyvinutá. V posteli nejsem nijak stydlivá. Před pár lety jsem se ale zamilovala do muže, který se čas od času zmínil, že se mu líbí vysoké hubené holky, které nemají skoro žádná prsa. Postupně jsem s ním byla schopná spát jen potmě, nakonec jsem se styděla tak, že jsem se chovala jako patnáctiletá holka. Chvíli mu to připadalo zajímavé a tajemné, a nakonec mu to začalo vadit. Mně taky. Nikdy předtím jsem se nestyděla za to, že mám velká prsa. A nehodlám na tomto postoji nic měnit. Kdyby ještě někdy příště došlo na podobnou situaci, rozhodně bych se už nenechala manipulovat partnerovým ‚vkusem‘.“
SANDRA, 35 LET
„NELÍBÍ SE MI, KDYŽ JDE CHLAP ROVNOU NA VĚC A CHYBÍ TOMU PŘEDEHRA. NA SEXU SE MI LÍBÍ VEDLE SAMOTNÉHO,AKTU‘ I MAZLENÍ A DRÁŽDĚNÍ. BOHUŽEL SE ČASTO SETKÁVÁM S TÍM, ŽE TO CHLAPY MOC NEZAJÍMÁ. ALE ŘÍKAT SI O TO, TAK TO JE TROCHU DIVNÉ. CHLAP TO MUSÍ MÍT V SOBĚ, MUSÍ TO BÝT PROSTĚ MAZLÍK A TĚCH JE SPÍŠ MÍŇ NEŽ VÍC, BA JE TO SKORO VZÁCNOST…“
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie
