Úraz změnil Vendule celý život. Nesměla sportovat, přišla o práci a nakonec i o manžela. Přesto nepřestala doufat v zázrak.
Žila jsem s manželem v celkem spokojeném vztahu. I když jsme neměli děti, na nudu nebyl čas. Oba jsme měli rádi sport, lyžovali jsme, jezdili na výlety i na kole, poznávali krásná místa v Čechách i v cizině. Bavily nás aktivní dovolené – poznávací nebo na kole. Ležet deset dnů jen tak u moře a opalovat se, to jsme si neuměli ani jeden představit.
Jenže pak jsem měla úraz páteře. Operace mi záda naštěstí zachránila a já jsem pohyblivá, ale aktivní sport už mám zakázaný. Manžel tedy musel jezdit sám nebo s našimi známými. Ze začátku jsem byla ráda, že se mnou nesedí doma.
Laura Poláková
26. března 2019
Byla jsem totiž sama ze sebe nešťastná. Připadala jsem si strašně neohrabaná, vše mi dlouho trvalo, rychle jsem byla unavená a musela neustále odpočívat. Nechtěla jsem, aby mě tak manžel viděl. Znal mě přece jako aktivní, vytrvalou sportovkyni. Jenže s tou už byl konec.
Jak jsem se přestala pohybovat a neustále posedávala, začala jsem nabírat na váze. Během pomalých procházek a při nákupu jsem totiž moc energie nevydala. Vlastně se manželovi ani nedivím, že si našel přítelkyni. V klidu jsme se dohodli a rozvedli. On se odstěhoval, nechal mi byt, zařízení i auto. Známí tvrdí, že se ke mně zachoval hezky. Jenže já bych mu to z invalidního důchodu stejně nebyla schopná zaplatit.
Laura Poláková
24. března 2019
Rodiče mi sice občas nějaké peníze přidali, ale nemohla jsem po nich chtít, aby mě pravidelně dotovali. Začala jsem si shánět práci, ale to je problém pro zdravého člověka, natož pro někoho po úrazu páteře. Můžu dělat jen lehkou a nenáročnou práci. Ale kde ji sehnat? Občas jsem dělala brigádu, ale to nestačilo. Musela jsem dokonce začít prodávat vybavení bytu, jen abych měla prostředky na přežití. Peníze za auto jsem si uložila na účet, abych z nich mohla čerpat, když bude nejhůř.
Laura Poláková
21. března 2019
Postupně jsem ztrácela i přátele. Známí mi sice sem tam zavolali, abych s nimi jela na víkend nebo přišla na oslavu, ale mně došlo, že mě sice možná docela rádi vidí, ale už nejsem jedna z nich. Neujdu moc kilometrů, nesjedu sjezdovku, jsem pomalá, a ještě si neustále hlídám, kolik utratím za jídlo a pití. Skutečnost, že za jeden večer roztočím peníze, ze kterých bych mohla žít celý týden, je pro mě nepředstavitelná.
Postupně jsem všechna jejich pozvání začala odmítat a vždycky se vymluvila na nějaký zdravotní důvod. Nakonec jsem byla docela ráda, že mě přestali zvát. Sice si občas zajdu s někým blízkým do kina nebo divadla, ale i to je pro mne moc drahé, takže to mám skoro jako Vánoce.
Laura Poláková
19. března 2019
Většinu času trávím doma a sleduji televizi. Je to levné a baví mě to. Vím zpaměti, kdy který seriál začíná, sleduji vše, od detektivek přes nekonečné seriály až po pohádky. Samozřejmě miluji romantické filmy, kde na hodnou a většinou chudou dívku čeká hodný a bohatý muž.
Vím, že v životě to tak není, ale ty dvě hodiny romantiky s happy endem jsou vlastně moje maximální štěstí. Přesto jsem úplně nehodila flintu do žita a doufám v zázrak. Snad se jednou něco změní, najdu si práci a také muže, který mě bude milovat takovou, jaká jsem. Zatím se mi to ale nedaří.