Vendula Svobodová, známá svou láskou ke kočkám a ostatním zvířatům, se neštítí ani takové práce, jako je kydání hnoje na statku nebo dojení koz.
Vzpomenete si na nějaké zážitky se zvířaty z dětství, jak jste se dostala s nimi do kontaktu?
Já jsem od malička měla ráda zvířata a vyrůstala jsem s nimi. Vždycky jsem toužila mít psa, ale rodiče mi ho nikdy nekoupili, místo toho jsem dostala kočku. Odtud pramení ta moje láska ke kočkám. Dokonce, když naše micina měla koťata, tak jsem je všechny poschovávala, aby je rodiče nenašli a nedali pryč, takže si dokážete představit, že ze mě rodiče nebyli úplně nadšeni. Dnes to samozřejmě chápu, kdyby to udělal můj syn, tak z toho taky nejsem moc odvázaná.
Co si tak vzpomínám, tak moje nejkurióznější setkání se zvířetem bylo, když jsem byla na návštěvě u jedné rodiny. Ta rodina měla statek a na něm koně, prasata, kozy, no úplně všechno. Pomáhala jsem tam s různými pracemi. Dokonce se mi na první zátah podařilo podojit kozu a nadojit zhruba dvě deci mléka. Ta paní ze statku mi řekla, že se to takhle na poprvé jen tak někomu nepovede. Takže jsem všechny překvapila.
Aktuálně jste patronkou projektu na pomoc lesní zoo, proč jste se rozhodla do tohoto projektu zapojit?
Vždycky jsem jezdila za mámou kolem Lesní ZOO Malá Chuchle. Kolikrát jsem tam už zastavovala s i Kubou, který ji zbožňuje. Chci, aby měl vztah i k místním zvířatům v jejich přirozeném prostředí. Je dobré děti seznamovat se zvířaty, které jsou kolem nás a které tady přirozeně žijí. Právě Lesní ZOO Malá Chuchle se stala vítězem v projektu stanice Minimax, která tuto Lesní ZOO finančně podpořila.
Jaká zvířata máte nyní?
Můj první muž Karel měl spoustu psů a kočku nikdy nechtěl, ale já jsem si ji prosadila. Ona mě to pak „hezky“ oplatila, žrala kabely od počítačů a prováděla další vylomeniny. Dneska mám dvě kočky. Jednu obyčejnou, ta se jmenuje Sára, a druhou egyptskou rasy Sphynx, je to taková ta kočka bez chlupů. Té říkáme Glum. Ona vypadá trochu jako mimozemšťan a minulý pátek ji zrovna honil pes po ulici. Podařilo se mu ji dohnat a chytit do tlamy, ale asi se divil, co to je, protože ta kočka nemá chlupy, tak ji zase hned pustil.
Od té doby, co jsem si před 9 měsíci přinesla domů Gluma, tak se na mě Sára trochu zlobí. Dřív Sára ke mně chodila do postele a mazlila se se mnou, teď tohle místo zastoupil Glum. Tyhle kočky jsou kontaktní a vyhledávají lidský teplo. Pořád se chtějí mazlit, pořád chtějí být s člověkem, takže mě Glum nenechá chvíli samotnou.
Proč jste si pořídila zrovna tuhle rasu?
Mně se vždycky moc líbila, ale je pravdou, že když chodí před domem, tak trošku děsí lidi. Někdy se lidi zastavují i v autě a zírají na ni s výrazem „Pane bože, co to je?!“ Takže jsem si ji možná koupila na strašení.
Máte nějakou příhodu i s exotickými zvířaty?
Když jsem byla na Srí Lance, tak mi jednou přes cestu přešel varan. Z něj jsem měla opravdu obrovský respekt, protože jsou jedovatý. Zalezla jsem radši zpátky do auta a počkala, až přejde cestu a vleze do křoví. Ještě si pamatuju, jak jsem jednou narazila na tarantuli v Dominikánské republice, když jsem lezla za hotelový komplex, kam jsem zřejmě neměla. V tu chvílí jsem dala rychle zpátečku.
Jaký vztah ke zvířatům má váš syn? Jak mu vštěpujete lásku a úctu ke zvířatům?
Já mám pozitivní vztah ke všem zvířatům a stejně tak i můj syn, který se od malička zajímal o žížaly a brouky. Dodneška by Kuba chtěl nejradši mít doma všechny zvířata, která venku najde. Taky ho dost zajímají pořady o zvířátkách, ty si doma pouští automaticky. Samozřejmě sem tam přijdou roboti a autíčka, ale filmy se zvířátky má nejradši.