Vendy (39): 15 let žijeme „na psí knížku“. Jak donutit přítele ke svatbě?

Mata69: Heleďe já nejsem zastánce pobíračů dávek. Sama jsem pobírala jen rodičovský přípěvek a dětské přídavky, když ještě byly pro všechny plošně. A to už je fakt dávno. Jak má úředník prověřovat údaje v žádostech, na to jsou metodické pokyny a jistě je tam uvedeno jak mají postupovat v pochybnostech!! Že to nedělají, a tedy nedělají svoji práci pořádně já neovlivním. Vy naprosto jistě víte jak to v té domácnosti svobodné matky o které píšete chodí? Zda jí partner něco přispívá, kolik na co atd? Ono totiž zvenčí věci vypadají dost jinak než jsou. Taky jí nemusí dávat vůbec nic, myslíte že se tím bude chlubit?

j66: a jak má takový úředník dojít k těm pochybnostem? To by musel prověřovat údaje u každé matky, která žádá sociální dávky, jestli je opravdu samoživitelka, jestli opravdu žije sama v domácnosti. To by bylo řevu, kdyby se to tak skutečně dělalo. Jsme zase u toho - udává se jakési čestné prohlášení, že žije sama a stará se sama. A když to uvede a není to pravda, tak prostě lže a podvádí. Ale předpokládat, že VŠICHNI lžou a podvádějí, tak by bylo nutné zavést kontroly a prověřování na všechny žádosti.

Mata69: Existují nějaké výklady MPSV a pokud jsou pochybnosti o údajích, tak si je má úředník ověřit. Hranice, co je pro mne nebo pro Vás podvod je tady úplně irelevantní.

j66: jestliže někdo žije ve společné domácnosti, a uvádí, že žije sám,čerpá na to dávky, chuděra jeden, není to nic jiného než podvod. Asi tu hranici máme každá jinde.

Mata69: Vyčůraně- proč? Oni prostě využívají všech zákonných možností. To jestli ti lidé v dokladaných údajích o svém stavu lžou, by měl řešit státní úředník, který má žádost na stole. Je to jeho práce!!! Já bych spíš řekla , že se pohybují někde na hraně. Víte když si najmete advotáta, aby Vás hájil, taky budete chtít, aby využil všech možností, tj. i chyb protistrany. procesní vady , špatné obesílky , chybně uvedené jméno atd. Taky je to vvlastně yčůranost, ale nevyužil by to jen idiot!!! A právníci to dělají bez mrknutí oka.

j66: tvrzení, že většina lidí se chová ekonomicky mi přijde zcela zcestné při současné tristní finanční gramotnosti obyvatelstva. Já bych spíše řekla, že dost lidí se snaží chovat vyčůraně. Ne-li přímo podvodně. Ostatně Elynor to výstižně popsala.

Elynor: napsala jste to sama na závěr - to je přeci podvod. To není zvýhodnění lidi žijících nesezdaní. To je jakoby zloděj v supermarketu řekl, že je zvýhodněn oproti platícímu zákazníkovi.

Mata69: stát finančně zvýhodňuje matky – samoživitelky, snáze dosáhnou na sociální dávky, které jsou vázány většinou na příjmy v rodině. Pokud není matka provdaná, žije a stará se, alespoň oficiálně, o dítě sama, příjem otce se do příjmu domácnosti nezapočítává. Díky tomu neprovdaná žena může získat porodné, i to je vázáno na stanovenou hranici příjmu v rodině. Samoživitelka také snáze získá místo v mateřské škole, kterých se mnohde nedostává. Dál - matky samoživitelky mají vyšší ochranu i podle zákoníku práce, například mají delší dobu na ošetřování dítěte, nejezdí na služební cesty... Stát téměř vůbec nepodporuje mladé rodiny, a tak jestli je volba mezi možnostmi "vezmeme se a nedostaneme nic" a "nevezmeme se, a dostaneme dávky od sociálky" tak hodně lidí zvolí tu druhou, protože každá koruna dobrá a mít dítě je drahý špás. Pravda, tohle je značně zjednodušený pohled, a kromě toho ty výhody dnes už nejsou takové výrazné, ale v době před těmi cca 12 - 15 lety, o které mluví ten článek, ty výhody pro nesezdané páry skutečně ekonomicky zajímavé byly. On je to v podstatě podvod, ale to spoustě lidí žíly netrhá, protože mají pocit, že když jim něco může dávat stát, tak proč to nevyužít a nevzít si to.

Mata69: Ano žijeme v Čechách a je tu takový zvyk, přejímat jméno manžela a ještě v přechýlené podobě. Naštěstí tenhle zvyk už není povinný nebo spíš dobrovolně povinný. Ještě by se mohly přestat přechylovat cizí ženská příjmení , to je taky v Čechách zvyk , ale určitě za zachování nestojí !!! Výhodnost manželství jsem tak podrobně nezkoumala, ale např.to že ručíte za závazky manžela, bez toho aniž byste o nich věděla, to teda vydá za vše.
Ale většina lidí se chová ekonomicky, takže předpokládám , že se to prostě nevyplatí.

j66: ale my žijeme v Čechách a tady je takový zvyk, že manželka přijímá jméno manžela (nebo to, na kterém se domluví). Jinak to zcela převracíte, hlavně s tím, že se matka zamyslet, "než to svému dítěti udělá"...jako co? Že se znovu provdá? Že přijme jméno nového manžela? Tohle snad proboha řeší každý podle konkrétní situace. Já ze své zkušenosti psala, že to dítě špatně neslo, že má jiné jméno. A místo souhlasu otce (který nesouhlasil, ale to bylo tak jediné co za celé roky vzhledem ke svému dítěti učinil) rozhodl soud.
A proč je ekonomicky výhodnější nebýt manželé? To bych ráda abyste mi to vysvětlila, často to slýchám, nikdo neřekne proč, protože já se domnívám, že právě je ekonomicky i právně výhodnější manželé být.

Jinak v dnešní době je manželství z ekonomického hlediska pro rodinu spíš nevýhodou. takže já se nedivím, že se lidé neberou.

Mata69: S tím že děti mají mít stejné jméno jako nově provdaná matka a další děti , jinak že jsou frustrované s tím jste přišla Vy a Helza . Proto mi přijde, že pokud toto matka nechce svému dítěti udělat , tak se nad tím má zamyslet především ona sama než si změní jména. Změna jména při sńatku není ve všech zemích obvyklá a mně osobně to přijde naprosto podružné, když se v rodině každý jmenuje jinak a neudivuje mne to. Je pravda , že když jsem se s tím setkala poprvé , když jsem byla na u kamarádek v rodině (v cizině) tak mě to samozřejmě překvapilo, ale je to jen zvyk nic víc.

j66: a když se narodí z nového manželství další děti, tak budou mít příjmení toho bývalého nebo po svém otci? A zase budou v rodině děti, rodiče s různými příjmeními. A nebo si změní i nový manžel příjmení podle bývalého? To tu bylo dost odsuzováno, v jiných příspěvcích - že dotyčný nemá koule.
A co když ten bývalý je takový člověk, že už ani bývalá manželka a ani dítě nechtějí mít s jeho příjmením nic společného?-------------------------------Myslím, že jsme tu zabředli do detailů a specifických případů, o kterých ani článek nebyl. Život přinese ledacos, ale nic to nemění na tom, že si myslím - když spolu dva lidé žijí, hodlají spolu dále žít, mít děti, vést společnou domácnost - tak by se měli vzít. Důvody jsem už uvedla, opakovala bych se.

Mata69: Když jde tedy najednou o blaho dítěte , neměla by si matky spíš nechat své původní jméno než přejmenovávat dítě po cizím chlapovi?

lebahu: pokud nesouhlasim se ženou,ktera se mi jevi arogantně a ja píšu svůj názor,tak je to hned "hádka s blbcem?"...nejsou tohle komentáře? :-) musím se vším souhlasit,abyste byly spokojeny?:-D

helza: jsou případy, kdy jde změnit jméno dítěti, i když s tím otec nesouhlasí. Ale jsou to specifické případy, hlavně třeba takový, kdy se biologický otec o dítě vůbec nezajímá. A moje zkušenost - dítě nesoucí příjmení svého otce se v rodině, kdy se matka znovu provdá a mají další děti a všichni nesou stejné příjmení, nese špatně. Cítí se jakoby do rodiny nepatřilo.

Elynor: To je pravda, lze si změnit příjmení jak kdo chce, pokud je plnoletý. Já ale měla na mysli příjmení dětí. A neplnoleté dítě si může změnit příjmení pouze se souhlasem obou vlastních rodičů. Pokud se matka s dětmi znovu provdá, přijme jméno nového manžela a exmanžel nepovolí změnu jmen dětí, tak to nejde. Je ale pravda, že to není případ slečny z článku.

j66: tak já předpokládám, že ty dámy to nedělají kvůli muži, který si je nechce vzít, ale právě kvůli tomu, že od toho očekávají nějakou výhodu. Sára Saudková je taky pěkný příklad :-)

Elynor: Změnit si jméno kvůli muži , který si tu ženu nechce vzít :-((( I když taková Sára Saudková na změně jména předpokládám dost vydělala ?

No a za sebe můžu říct, že i kdybych se náhodou nebo omylem ještě někdy vdala, tak si budu chtít nechat svoje příjmení, které mám teď. Jsem na něj zvyklá a ostudu mu nedělám, myslím si, a nosím to příjmení (které mám po mém manželovi, nyní již bývalém) o hodně delší dobu, než jsem kdysi měla své rodné příjmení. Patří ke mně, je to součást mé osobnosti, jak se říká, jsou v tom léta práce, aby to jméno mělo nějakou váhu. Nezahodila bych to kvůli svatbě, na to, abych začínala znovu s jiným jménem po jiném muži, na to už jsem stará koza. A proto i celkem chápu, že pro někoho může být příjmení podstatná věc.

Ovšem kvůli příjmení přece nemusí být svatba. Každý si může nechat změnit jméno i příjmení dle svého vkusu, za nevelký poplatek na matrice. Například Monika Babišová není manželka Andreje Babiše, jen má stejné příjmení, neb si ho nechala takto změnit. Manželé nejsou.

j66: Máš pravdu, nicméně dítě je dítě a skrze dítě přeci nemůžeš bojovat proti vžitým zvykům, když jim to přináší nepříjemnosti. U nás to, přiznávám, možná bylo i povahou mého prvního muže, kluci se chtěli nějak od něj distancovat a splynout i tím jménem s novou rodinou.

helza: Já myslím, že pokud děti řeší různá příjmení, tak proto, že se tady dodržuje, že se v rodině jmenují stejně a děti pak matka nechá přejmenovat po novém parnerovi. Pokud bude obvyklé, že rodiče i děti jmenují různě , tak to nikdo ani děti řešit nebude. To je jen zvyk. A ne každý zvyk stojí za zachování.

lebahu: Přesně tohle mě napadlo. Chlap na babským webu. A těch 180 cm mě fakt dostalo. To si připadá vysokej? (180 cm má dcera, snacha o něco víc). Ale napadlo mě ještě něco. Všimla sis, jak se najednou příjmení jeví důležité? A o tom to právě je. Na jedné straně věta "aby nebyl ve jménech zmatek ?...ať klidně je", na druhé straně taková křeč okolo jména. Děti taky mají své city a ne každému je fuk, že sestra se jmenuje jinak a rodiče taky. A myslím si, že ty rodiče nějakou tu neobvyklost s příjmením ustojí spíš, než ty děti.

helza: Helza v klidu. Znáš to, když se hádáš po internetu s blbcem dýl jak 5 minut, už se hádaj blbci dva. Takže nech milýho Ramba, ať si dál plácá játra na babským webu bulvárních kvalit. Jenom jsem netušila, že je to teď koníček drsných sebevědomých mužů. No asi fakt stárnu (a jsem za to ráda). :-D

helza: miluju,když mě stará tragédie - nazve hochem :-D

helza: neudělal bych nic,je mi volnej :-) když už si tykame...tak merim 180,vazim 130, zvedam hodně velké váhy několikrát týdne v posilovne,nekolik let cvicim bojové umění..to jen k mé velikosti,svého syna,ktery je pojmenovany po me zboznuju,to k mé zranitelnosti.jestli chceš sex se svým mužem,dej mu přečíst,jak jsi ho vychvalila,mě nezajímá co tvůj muž dělá,či nedělá..jaký je,prostě pro mě není nicim.nemusim ho potkává,nepotřebují,aby se za mě žena rvala...jako ty za něj...a to je přesně ono..emancipace a toho svého velkého siláka pohlaď,dej mu papuče a ahoj :-D

bruttt: Chtěla bych tě fakt vidět, co bys udělal, kdybys toho bezkuláka osobně potkal. :)))))

bruttt: hochu, můj muž je chlap se vším všudy a s obrovským Ch (dokonce i s obrovskou postavou :). Ten si skutečně může dovolit cokoliv, aniž jeho hrdost dojde sebemenší újmy. Takového chlapa jen tak nepotkáš, takových je málo.

j66: to je zajímavé, to jsem netušil, díky za info :)

bruttt: Taková perlička k těm příjmením:-) soud v Kaliningradě (Rusko) vynesl pravomocný rozsudek, že příjmení ani otčestvo není vůbec povinné k identifikaci člověka, že podle zákona má občan právo jen na jméno a pokud nemá otčestvo a příjmení nebrání to žádným dalším úředním záležitostem . Soud se týkal dědictví, kdy notář odmítl dědice, který měl jen jméno. Dotyčný měl, jinak všechny platné doklady tj. jejich občanku pas oddací list atd. Takže pryč s příjmením a ještě k tomu po manželovi :-)))

helza: Je teda pravda, že já taky nechápu proč by měly děti mít zmatek že se jmenují jinak než rodiče, resp. proč by se manželé měli jmenovat stejně? To bych řekla že úplně podružné. A úplně mi rve uši, když slyším přechýlené cizí ženské příjmení , třeba u té inslandské prezidentky bylo napsáno: Finnbogadottirová, to už mi teda přišlo úplně na palici. Na východě nepřechylují na západě nepřechylojí, kde se to u nás vzalo :-S

j66: hezký...když si vezmete třepa "Novák"...žena je pak Novákova - s krátkým a - a posléze se příjmení modifikovalo na Nováková - dříve bylo bráno, ke komu žena patří...kdo ji ochraňuje...emancipace pak dělá bordel ve jménech a není divu, že si lidé neváží hodnot

lebahu: o něco méně sebevědomí muži trvají na jménu ?...sebevědomí mám celkem v pořádku a na vysokém stupni..., jen se nevzdám svého jména...nepřesvědčí mě ani pohádka - o tom bezkulákovi, co je mu jedno, co si o něm kdo myslí .. jak jsem napsal dříve, není to lovec a ani sběrač :-D

bruttt: No... zrovna pána o kterém mluvíš znám osobně... a je to natolik chlap, že je mu úplně šumák jak se jmenuje a co si o tom kdo pomyslí.
Ale jinak máš asi pravdu, o něco méně sebevědomí muži na tom jménu trvají. Jeden z důvodů, proč si mě ten můj nakonec vzal bylo, že mu lidi říkali mým příjmením. Prostě předpokládali, že když jsem "Nováková", tak ten pán co se mnou už 10 let jezdí po závodch musí být logicky "Novák". Takže se "Kropáček" jednho dne nasral, udělal ze mě "Kropáčkovou" čímž pádem totálně zmátl všechny soupeře i pořadatele :-D

brutt: ještě na Islandu se tvoří přímení podle otce např. bývalá prezidentka se jmenuje Vigdís Finnbogadóttir tj. Vigdís dcera Finnboga :-))

bruttt:Vám by mohlo vyhovovat , kdyby se u nás přidávalo otčestvo jako v Rusku. To je vždy jmého po otci a nemění se ani při změně přijmení . A když je otec neznámý tak je otčestvo jako má matka, tj. vlastně po dědovi. Rodinná posloupnost chlapa s koulema zajištěna :-))))

helza: aby nebyl ve jménech zmatek ?...ať klidně je, ale já bych se svého jména, nikdy nevzdal...a to bez diskuze..za prvé, kterej trotl se ptá malýho dítěte, jak to, že se jmenuje jinak než tatínek ? leda člověk bez mozku.
Dámy, na jednu stranu chcete mít vedle sebe chlapa, kterej se postará, ochrání...má respekt, postavení..a pak z něj chcete mít bezkuláka se jménem, se kterým se nenarodil,....ještě byste možná chtěly, aby koukal, jak mu někdo píchá ženu - tedy vás ? chce se mi blejt

helza: pro chlapa...příjmout jméno ženy, která ho má po předchozím manželovi :)...to je slušnej hard core... takovýho chudáka bych snad ani nechtěl vidět na obrázku :-D...to není ani lovec, ani sběrač...prostě nic - pardon

Píšu jak tatar, zabte mě :((((

Myslím si jako Elyno, že problém je ten nátlak. A to o nátlak vzájemný, přesněji řečeno dnes je to boj, i když každý volí jiné zbraně. Co je rozumné, jaké má kdo důvody, to je už dnes nejspíš zcela irelevantní, nemyslím si, že je některý z těch dvou schopen hledat řešení, oba chtějí jediné. Zvítězit........................................................................................................................................Jsou-li v rodině děti, nebo dítě, je pro ně lépe mít společné jméno. I když o tom dítě nemluví, trápí ho to, i to, že musí vysvětlovat proč se jmenuje jinak než táta, nebo máma. Manžela třeba dodnes mrzí, že když jsme se brali, nepřijal jméno které jsem měla já a synové, tedy vlastně jméno po mém prvním muži. jmenovali bychom se všichni stejně. Tak se naše dcera jmenovala jinak, než její bratři a oni se jmenovali jinak, než já a muž. A bylo období, kdy nás to všechny mrzelo........................................................................................................................................ Syn žil měl svou nynější ženou "na psí knížku" dvě děti. Potom se vzali a on, aby nebyl ve jménech zmatek, přijal jméno své ženy, protože to už měly i děti.

No,asi tak: já jsem se nikdy nechtěla vdávat,ani mít děti.Ale abychom dostali s mým milým byt,tak jsme se vzali,jinak by to tehdy nešlo.Takže byla svatba,byl byt,takže po několika letech jsme se domluvili,že bude i dítě,nakonec byly dvě.Máme za sebou již 33 let manželství,vždycky jsme se na všem dokázali domluvit,přečkali jsme dobré i špatné časy a i nyní na stará kolena jsme dobrý pár.Výročí svatby neslavíme,někdy si jen řekneme kolik je to už let. Kdybych byla mladá dnes,asi bych se nevdávala,byt se dá sehnat kdykoliv,a neměla bych děti,žila bych si po svém,možná lépe,nebo hůře,ale jinak.A v důchodu bych žila z ruky do huby,neb nemám moc velký,nic moc se neušetřlo - hodně se dalo na děti,jejich vzdělání atd.,takže jsem -li v manželství,tak ze dvou důchodů se vyjít dá,v tom asi bych viděla přednost,až na stará kolena.Žije-li se jen tak na hromádce,nemusí se ti dva na stáří domluvit,že si navzájem vypomůžou s penězi,on s vyšším si může nechat ten svůj a ona bude živořit s tím svým malým.

Elynor: souhlas - i s tím opakováním slibu...podle mě je to stejná filmová trapárna, jako happy end

j66: myslím, že je úplně jedno, jestli je to ve dvaceti nebo v padesáti a poprvé nebo popáté. Podstatný je tam ten nátlak. Už v nadpisu je otázka "jako donutit muže" a na konci jen v malé obměně "jak ho dostat do chomoutu". Je tam prostě ta potřeba pána nějak ovládnout, mít na něj ten glejt, a získat tak nějakou jistotu, či co. To mi po 15 letech společného života připadá absurdní, trvat teď na svatbě, aby paní měla pocit, že pán to s ní myslí vážně. To těch 15 let to vážně nemyslel, nebo co? Proč to má teď dokazovat něčím, co se mu příčí a o čem byli zřejmě od začátku domluveni, že to nenastane? No a to obnovování slibu je stejné divadýlko - přece když jednou něco řeknu, tak to platí, a hotovo, opakovat to znova po X letech mi přijde jako naprosto zbytečné (oslavit výročí, dobře, prima, každý důvod k oslavě je fajn, ale bez těch oficialit typu obnovování slibu).

Mně z toho není jasné proč přesně paní tu svatbu chce. Jako nic proti ale měla by si ujasnit ten skutečný důvod....jaký pocit bude mít když na ten vztah bude mít papír oproti tomu, když ho nemá. A až si tohle v sobě vyjasní tak si může s přítelem promluvit o tom co jí tedy skutečně chybí, protože papír sám o sobě nepřinese, zjevně od něj čeká nějakou změnu...třeba jen pocit že mu na ní opravdu záleží nebo tak něco.a to je to co by měla řešit a né papír jako takový.
ale na druhou stranu totéž platí pro něj. Pokud ji má opravdu rád tak čeho se bojí že tu svatbu odmítá, co mu na tom vadí...přeci jen to že se udělá oslava samo o sobě není nijak zatěžující.zkrátka ani jednomu tohle téma není ukradené, jen je každého ohrozuže z jiné strany..on má možná strach že si pak bude připadat svázaný ona má zase strach že to s ní přeci jen nemyslí úplně vážně....zkrátka i přes to že mají hezký vztah někde podprahově něco malinko drhne a to je třeba řešit. Svatbaani setrvávání na psí knížku jako takové totiž ten skutečný problém nevyřeší

Po přečtení článku i příspěvků tady ze sebe nechci tlačit žádná moudra a rady. Když jsem se ve 20 ti vdávala, bylo to takové samozřejmé, že jsme chtěli založit společnou domácnost a mít děti a přišlo nám normální se vzít. No a jsme spolu i po 42 letech, byly problémy, byly hádky, ale pořád nás něco spojovalo, ten papír v tom možná taky hrál roli. Nechtěla bych prožít život s vědomím, že jsem sice dobrá se starat o domácnost, mít děti, ale jinak že si partner nechává zadní vrátka, aby mě mohl kdykoliv opustit. Jistě námitka, že to může i tak, to je jasné, ale když jsme se brali, určitě jsme nepřemýšleli o tom, že se jednou rozejdeme. Svatba je bezpochyby určitý závazek a už to vědomí, že ho mám, některé odradí.

j66: bylo to myšleno ve formě vydírání ženou...já jsem samozdřejmě na matrice taky byl - aby se můj syn jmenoval jako já...ženy se snaží, v některých případech...vydírat a ten případ, který jsem komentoval vydírání bylo...buď si mě vezmeš, nebo se dítě nebude jmenovat po tobě....co to je jiného než vydírání ? navíc když chlap dítě má rád a žena to ví, začne ho vydírat i později, udělej tohle a tohle - nebo od tebe odejdu a dítě samosebou se mnou....to je fakt, na který narážím

Elynor: . Vdávat se poprvé ve dvaceti a vdávat se popáté v padesáti to jsou přece nesrovnatelné situace. Na druhou stranu moc se mi líbí obnova manželského slibu, jak se to dělá v anglosaských zemích.

bruttt: Pokud rodiče nejsou sezdáni, a nepřinesou na matriku dohodu, kterou podepisují oba, tak má dítě příjmení po matce automaticky ! To neznamená , že otci se jeho práva upírají.

bruttt: v tom musím s vámi souhlasit .... ženy jsou tvrdší, ale bohužel muži změkčilejší ... a jak z toho začarovaného kruhu ven? :((

Mata69: jo, mohla bych se zeptat švagrové, ta je vdaná už popáté :-)) ale dost pochybuju, že bych se dozvěděla rozumný argument. Vdávala jsem se ve dvaceti, protože jsme čekali potomka a tedy se brát "museli" - oni by to naši rodiče údajně nepřežili, to vůbec nepadalo na váhu, že bychom se nevzali. Naši otcové prostě vystrojili veselku a bylo to. A po 20 letech manželství, s potomky již dospělými, jsme se zas rozvedli, tentokrát už jaksi z vlastní vůle, a od té doby jsme oba svobodní a můj bývalý říká, že svobodný hodlá i umřít, ačkoli nežije sám (ovšem jeho současná přítelkyně byla předtím vdaná již třikrát, takže na čtvrté svatbě netrvá ani ona). No a sama jsem na tom podobně - vážím si své svobody a volnosti natolik, že bych musela mít nějaký velice dobrý a podstatný důvod, abych se toho vzdala. A tím důvodem by rozhodně nebyl něčí rozmar, že on si to přeje a že by se tak cítil lépe, kdybych se mu úředně zavázala. Ani bych se nenamáhala něco vysvětlovat, prostě nechci a tečka, buď to bude respektováno, nebo holt smůla.

Rambíša: dítě je i muže...z Vás mi připadá, že si ho přivlastnujete...ale je táty úplně stejně jako mámy a to, že se jmenuje po tátovi je přeci v pořádku.táta je živitel i ochranitel - v dnešní době se nerespektují hodnoty, tím to je...ženy přestávají být ženami, staly se z nich v některých případech chlapny...takže když "si mě nechceš vzít, bude se dítě jmenovat po mě brouku?"...žádný dítě bych s Vámi nechtěl a letěla byste s igelitkou, jak namydlenej blesk - to si buďte jista. ikdyž, na Vaši obranu, jedná se asi o názor - který spadá do věku, že my bychom spolu dítě stejně neměli :-D

svatba chlapovi nic nepřinese - a tak to prostě je

Mata69: jak bude v bílých šatech :-D

bruttt: kecy v kleci, co si každá vysnila odmala?

A je to tak - mají spolu děti, mají spolu často domy, hypotéky - ale svatba je pro ně příliš velký závazek? A co děti? - maminka se jmenuje jinak, tatínek jinak, děti možná po tatínkovi, někdy po mamince...Není to i o tom, že všichni nesou stejné příjmení, tak nějak prostě tvoří jeden celek, jednu rodinu? Dávají světu najevo, že patří k sobě?

Určitě se synek jmenuje po tátovi,já bych si nikdy neudělala s někým dítě,kdo by si mě nechtěl vzít za manželku! A kdyby náhodou nějak kecal,tak by se dítko jmenovalo po mě.Připadá mi to dnes jako divná móda,žít jen tak na hromádce.Rozhodně za to může systém,který nedává přednost rodině,aby měla takové výhody,že by se nikdo ,s výjimkami,nehrnul do nemanželských dětí a soužití na psí knížku! Ano,ať spolu dva žijou ve společné domácnosti třeba rok-dva,aby se zcela poznali a nenastala nějaká mýlka,ale jakmile zabaží po potomkovi,tak šup na svatbu,a pak teprve vyrobit dítě.Jakoby si dnes nechávali nějaká zadní vrátka bez odpovědnosti,až mě stará (starej) nas---,tak jdu pryč a basta.

moučka: Proto taky v muslimové před svatbou neš*kají. Dokud si ji nevezme a finančně nezajistí, tak nemá nárok .

moučka: vážně moooooooooooooc vtipnééééééééééééé:-) :-) :-) :-)

chudinka - on si ji nechce vzít a ona by tak strašně ráda :-D ... nojo, každá ženská si to vysnila už od mala...

Opravdu ty ženy nechápu. Hlavně jak všechny pojmenují své děti po partnerovi, myslím příjmení. Pokud si mě nevezme, naše děti budou mít příjmení po mně. To by bylo najednou svateb! :-D

Ve škole vysvědčení , na auto řidičák , na ryby povolení , chceš si zaš..at , nemáš papír ? Tak slez ...

Po tisiciletí byl u nás, a v okolním světě pořád je, pořád "status" vdané ženy a družky nesrovnatelný. Nakonec jsou země , kde dva "nesezdané" neubytují spolu ani v pokoji v hotelu. Malichernost to podle mne není !

No jo no... užívat všech výhod toho jako by byl ženatý a bez veškerých závazků. Chápu že mu to tak vyhovuje. . U nás zafungovalo to, že fakt byla svatba zcela civilní záležitost, normálně oblečení jsme šli na úřad, tam to podepsali a pak jsme vzali svědky na pivo. Největší problém proč se nevzít byla prostě hrůza z toho, že si bude muset uvázat kravatu a něco jako děsně oficiálního řešit.

Elynor: a jistě že ten vdovský důchod není jediný důvod, probůh. To by byl velmi slabý důvod ke sňatku. Těžko se mi to definuje, zkus se zeptat sezdaných lidí ve svém okolí proč se vzali a nežijí spolu na psí knížku. Úřední štempl u sebe dva lidi neudrží a přesto - právě i v případě rozchodu je jednání o majetku jiné než když prostě sezdaní nejsou. Jasně, může mít životní pojistku uzavřenou ve prospěch jí a syna - to by bylo i velmi správné právě v tomto případě. Může mít sepsanou u notáře závěť, jak má vypadat vypořádání majetku v případě jeho smrti (to by bylo také žádoucí, když nejsou sezdaní) No a jsou spolu 15 let, to je dost dlouho, syn je už v pubertě, jasně že ten sňatek vypadá teď zbytečně. Ale třeba právě proto, že ty roky jim přibývají, člověk si pak uvědomuje věci, na které jako mladý nemyslí.
Měli by to spolu probrat - každý říci své argumenty, proč je to pro něj tak důležité,mít svatbu - nemít svatbu. Ona ho k ničemu nedonutí když on prostě nebude chtít a ona se musí zařídit sama. Asi by vypadalo malicherně, že ho právě jen proto opustí. Můj pohled je ten, že malicherné je trvat na svém statusu jakési svobody.

Tak z praktického hlediska by se měly vzít už i kůli synovi co kdyby se něco stalo ,že ???Nikdy člověk neví co přijde ,ale zase někoho nutit do svatby když nechce ,ale proč nechce ???Podle mě by to měly probrat Dáma at ho do ničeho nenutí ,ale měly by si o tom v klidu popovídat a né dělat dusno vždyt i na syna to špatně působí.

Mata69: no, jestli má být důvodem ke sňatku vdovský důchod, to aby se pán bál vypít kafe :-)) co by mu "Maryša" uvařila. A jde to samozřejmě taky vymyslet jinak, pán může mít například uzavřené pojištění ve prospěch paní nebo syna. No a jestli spolu mohli žít 15 let bez svatby, tak proč proboha by to tak nemohlo zůstat? Co se změní, zvlášť když by to byl nenápadný civilní obřad, o kterém by vlastně skoro nikdo nevěděl? Slovo muže nemá váhu, když není podpořeno tím úředním razítkem? On má "strach ze svatby" a ona má tedy co - majetnickou potřebu vlastnit, co už je stejně 15 let její? Nebo taky strach, ale z čeho? Kdyby dítěti bylo 15 měsíců, dobře, mohla by se třeba obávat, že s ním zůstane sama. Po 15 letech soužití jí pořád ještě má ten chlap dokazovat, že to "myslí vážně" - není to poněkud směšné?

Teď nechápu, jak se mi to povedlo sem odeslat dvakrát. Tak se omlouvám.

O co jde madam? A o co jde jemu? Nic nepíše o jejich příjmech, o tom jak jsou finančně zajištění, píše, že mají právně vše ošetřeno - lépe než sezdané páry. Ale třeba takový vdovský důchod, kdyby on natáhl bačkory, ten si právně neošetří. Prostě ho nedostane.
Mají spolu už tak velkého syna, žijí spolu jako rodina, nejspíš se oba podílejí na společné domácnosti, tak proč on má takový strach ze sňatku? Je tak závislý na svém pocitu rádoby nezávislosti? Vždyť ta svatba nemusí být žádná šaškárna pro okolí, ale prostý civilní obřad, který té paní ukáže, že on s ní prostě počítá "v dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí". Jsem staromódní, myslím si, že prostě sňatek je o vzájemné odpovědnosti jednoho partnera k druhému, důkaz, že to myslí se společným žitím vážně. Ano, nezaručí to, že to tak bude až do smrti smrťoucí, ale když už mají spolu dítě, mají spolu nejspíš i bydlení - proč proboha je ta svatba tak nepřekonatelný problém?

O co jde madam? A o co jde jemu? Nic nepíše o jejich příjmech, o tom jak jsou finančně zajištění, píše, že mají právně vše ošetřeno - lépe než sezdané páry. Ale třeba takový vdovský důchod, kdyby on natáhl bačkory, ten si právně neošetří. Prostě ho nedostane.
Mají spolu už tak velkého syna, žijí spolu jako rodina, nejspíš se oba podílejí na společné domácnosti, tak proč on má takový strach ze sňatku? Je tak závislý na svém pocitu rádoby nezávislosti? Vždyť ta svatba nemusí být žádná šaškárna pro okolí, ale prostý civilní obřad, který té paní ukáže, že on s ní prostě počítá "v dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí". Jsem staromódní, myslím si, že prostě sňatek je o vzájemné odpovědnosti jednoho partnera k druhému, důkaz, že to myslí se společným žitím vážně. Ano, nezaručí to, že to tak bude až do smrti smrťoucí, ale když už mají spolu dítě, mají spolu nejspíš i bydlení - proč proboha je ta svatba tak nepřekonatelný problém?

Vynucená svatba není dobrý nápad, to je pravda. Na druhou stranu pokud je to pro paní skutečně důležité a ona neví proč si ji parner vzít nechce, tak je v základu jejich vztahu něco špatně. Manželství je slib "v dobrém i ve zlém" především pro ty dva a pokud slib jeden z nich nechce vyslovit veřejně a nemá pro to žádný důvod pochopitelný pro toho druhého tak nežijí spolu ale vedle sebe. A to už pak záleží na každém, zda mu to stačí nebo ne.
A něco jiného je druhá třetí svatba a něco jiného je svatba lidí kteří spolu 15 let žijí a mají spolu dítě a pro oba by to bylo první manželství.

Čtyřicítka na krku, to už ani nestojí zato :-D

No a taková vynucená svatba je obvykle spolehlivá cesta k rozvodu - co předtím léta fungovalo, často jde během pár měsíců po svatbě do kopru. Je to sice podivný mechanismus, ale viděla a četla už jsem řadu takových příběhů, kde svatba byla první hřebíček do rakve dosud celkem bezproblémového a léta trvajícího vztahu.

Paní by měla být ráda, že ten chlap má tak svatou trpělivost a přes to, jak ona prudí, s ní pořád ještě je. Ani na minutu nevěřím, že na to ten kluk přišel sám, musel to x krát slyšet od matky i od prarodičů, a stejně tak nevěřím, že ona partnera neláme více či méně očividně celou tu dobu od narození potomka. A nedivím se, že pán se už ozval, že toho má dost.

Vendy, Vendy. Nevážíš si toho co máš. Ten kus papíru z úřadu jsem na nátlak měla 2x. Dodneška mě to mrzí. Třetímu partnerovi jsem hned řekla, že jak řekne něco o svatbě, tak mě už neuvidí. Jsme spolu 13 roků a je to úžasné. Ani se tvému příteli a otci tvého dítěte nedivím, že se zlobí.

Dasa52: No a o co jde jejímu příteli.?Žijí spolu 15 let, právně mají vše ošetřené, mají spolu takřka dospělé dítě, tak proč se tedy nevzít?

tak nějak nechápu, o co madam jde? 15 let ho otravuje a on je pořád s ní, i když odpovědi už vzdal. syn za chvíli vypadne z domu, určitě už nepotřebuje nic vysvětlovat. a vdávat se kvůli rodičům je nesmysl. ona sama tvrdí, že netouží po šaškárně pro okolí. takže co vlastně chce? žiju s přítelem 12 let a vdávat se nepotřebuju. nevím, k čemu by mi to mělo jako být dobré. jsem ráda, že mě má rád, že udělá, co mi na očích vidí a papír na tom nic nezmění.