Dnes se zdá jen těžko uvěřitelné, že žena oblékající velikost čtyřiačtyřicet by byla před pár stoletími, například v baroku, považována vzhledem ke svým proporcím za velmi atraktivní. Pravda je, že stejně jako oblečení nebo účesy, i ženské tělo podléhá diktátu módních trendů.
Sexy Venuše
Už ve starší době kamenné měli muži jasnou představu o ideálních proporcích své partnerky (ano, mluvíme o Věstonické Venuši). Neurčovaly ji sice módní trendy, ale starost o to, aby žena zvládla porodit a odkojit všechny děti a byla dost silná na to přežít v nehostinných podmínkách. Sexy byly široké boky, velká prsa a celkově statná postava.
Kyprá Antika, průsvitná gotika a obézní baroko
I v době antického Řecka byly za žádoucí považovány kypré tvary a statnější figura, i když samozřejmě v trochu mírnější formě. V porovnání s Věstonickou Venuší jsou antické sochy žen asi tak poloviční, na dnešní vkus mají ovšem stále značnou nadváhu.
Zcela nový směr přinesla ve vnímání ženské krásy gotika. Za krásné byly považovány ženy s útlou až nezdravě vyzáblou postavou, průsvitnou pletí, malými ňadry a úzkými boky. Historici to dávají za vinu silnému vlivu církve a nastavenému ideálu v podobě Panny Marie a neposkvrněného početí.
Až renesance a následně baroko znamenaly návrat k ženám krev a mlíko. Kladl se důraz především na velká prsa, boky a břicho. Krása se tehdy rovnala zdraví a zdravá žena musela být boubelatá (terminologií dnešní doby obézní). Lidé měli strach z nemocí zvlášť například z tuberkulózy a nemocná žena pochopitelně hodně hubla. Tento trend přetrval až více méně do 20. století s výjimkou romantismu, kdy opět na chvíli zavládla představa, že spanilost je spojená s průsvitností a pokašláváním.
Marilyn střídá Twiggy
Ve 20. století se ideály ženské krásy začaly měnit podstatně rychleji. Po první světové válce se stala trendy téměř chlapecká postava a opálení (Miss America měla v té době míry 81-63-89). Ve 30. a 40. letech se ale ženské křivky vrací do módy znovu. V roce 1942 vyšla kniha Nový lékařský rádce, ve které autor popsal tehdejší ženský ideál následujícími slovy: „Jemná stavba kostí, oblé tvary, plné nepřevislé prsy, široké kyčle, neochlupený trup a obličej.“ Úsměvné, leč přesné. Tento trend přetrval ještě dlouho po druhé světové válce, čehož důkazem byla zřejmě nejkrásnější žena té doby Marilyn Monroe a její křivky 91-58-91.
Pak již ovšem na scénu nastupují léta 60. a s nimi modelka Twiggy s mírami 79-56-81. Nutno poznamenat, že zatímco ženy horečně pracovaly na tom, aby se svými tělesnými proporcemi novému idolu co nejvíce přiblížily, muži zůstávají poněkud opatrnější a s příklonem k superštíhlému trendu se příliš neukvapují.
A hubneme dodnes
Po Twiggy se sice na chvíli v kolonce ideální ženské tělo umístila pevná a vysportovaná postava, ale bohužel ne na dlouho. Přišla téměř chlapecká Kate Moss a ženy opět začaly hubnout a nejíst. Jak jsme na tom teď, se bude lépe hodnotit až s odstupem pár desetiletí, ale žádný velký odklon od Kate a jí podobných se zatím nekoná. Jisté snahy tu jistě jsou, ale jestli jsou znakem nového směru, či pouze výkřikem do tmy, to se teprve uvidí.