10 let se chtěla rozvést. Nyní k tomu má konečně ideální podmínky, jenže problematický manžel se změnil jako mávnutím kouzelného proutku. Věra začala váhat, zda od něj má odejít...
Naše manželství skomírá už 10 let. Skoro se stydím, že jsem se nechala životem takto uvláčet. Jenže když máte děti, které visí na mámě i tátovi, je vše o mnoho těžší. Navíc máme docela velký majetek, na jehož případný způsob dělení máme s manželem velmi rozdílné názory. Vždy mi tedy bylo jasné, že by mě rozvod stál neuvěřitelné množství energie, sil a možná i kus zdraví. A tak jsem toto rozhodnutí neustále odkládala. Nyní už jsou děti velké, příliš nás nepotřebují a já se konečně rozhodla, že vztah, kde jsem byla vždy „ta druhá“, ukončím.
V době, kdy byli kluci malí, jsem neměla sílu, abych manželství ukončila
Můj muž mi byl nevěrný, a to mnoho let s mnoha ženami, a hlavně s Marií – což zcela záměrně píši takto odděleně. Marie je jeho paralelní život, přišla jsem na ni, když byl druhému synovi rok. Marie je pro mě symbolem začátku konce našeho manželství. Marie byla jeho první milenka a je ženou, která nás jako stín provází celým manželstvím. S Marií se můj muž neustále rozcházel (a scházel), Marie není vdaná, žije sama a nemá děti – myslím, že jí vztah s mým mužem zničil život. Ale to už je její boj.
Já sama jsem svého muže hodně milovala, býval pro mě velmi charismatickou osobností, avšak léta lží, podvádění a občas i verbálních hrubostí vše změnila. Bohužel jsem v době, kdy byli kluci malí, neměla sílu, abych manželství ukončila. (Nyní vím, že to byla velká chyba.) Kluci manžela milovali. Myslím, že by možná ani nechtěli bydlet po rozvodu se mnou, a to bych neunesla. A tak jsem život nechávala plynout a žila, jak to šlo. Víc a víc jsem pěstovala své zájmy a záliby a stávala se nezávislou.
Muž mě začal zahrnovat pozorností, najednou byl neobyčejně všímavý a pozorný
Nyní jsou oba kluci dospělí. Sice ještě žijí doma, ale v druhém patře našeho domu, kde si sami samostatně hospodaří (na což jsem hrdá!). Nastala tedy ideální doba, kdy mám „volné ruce“! A jelikož mám k dispozici hezký byt po mé babičce, tak jsem manželovi oznámila, že jsem splnila úlohu manželky a matky a podávám žádost o rozvod, a dala mu číslo na mou právničku. Jelikož jsem rozvodem nikdy nevyhrožovala, manžel ihned pochopil, že vše myslím vážně a začaly se dít věci! Muž mě zahrnuje pozorností, najednou je neobyčejně všímavý a pozorný. Dokonce mi obřadně řekl, že o mě bude bojovat, a že se mě nevzdá – prý jsem jeho životní láska. Dřív by mě takový proslov dojal, cítila bych zadostiučinění, ale v tu chvíli se mi chtělo spíš smát.
Jenže muž je vytrvalý a přesvědčivý; rozešel se (opět) s Marií (ta mi dokonce plakala do telefonu), přestaly mu neustále pípat SMS a z jeho chování cítím, že se v něm opravdu cosi pohnulo. Jenže vydrží „ono pohnuté“ dlouhodobě? Nepřestane ho bavit se snažit, jakmile mě bude mít opět jistou? Skoro se stydím, že mě takhle „nalomil“. Byla jsem pevně rozhodnutá, že odejdu. Nyní si říkám, že máme to nejtěžší období odžité, kluci jsou velcí, možná by vše mohlo zase klapat…
Nejbližší kamarádky si klepou na čelo, že nejsem normální, že byť jen hypoteticky uvažuji o tom, že bych s manželem přeci jen zůstala. Jenže kamarádky jsou v jiné pozici, všechny mají stálého partnera, nemusí řešit ani myslet na to, jak se jim bude žít samotným, v prázdném bytě, bez dětí a bez muže. Ano, bojím se samoty a přes všechny své životní zkušenosti vůbec nevím, co mám dělat.
(Věra, 49 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!