Po dvouleté přestávce se do Moravského divadla Olomouc vrací hostující režisér Michael Tarant. Se souborem opery a operety nastudoval méně známý titul Giuseppe Verdiho Attila. Ten bude premiérově uveden v pátek 8. prosince v 19.00 hodin.
„Přibližně před třemi lety mě oslovilo vedení Moravského divadla, zda bych v Olomouci nenastudoval právě Attilu. Měl to být původně velký titul určený ke slavnostnímu otevření divadla po rekonstrukci. Ale protože právě v té době budu pracovně velmi vytížený, museli jsme premiéru zařadit na tento termín – tedy konec roku 2006,“ komentuje uvedení nepříliš známého Verdiho díla režisér inscenace Michael Tarant.
Verdiho opera pojednává o vládci Hunů – králi Attilovi, který v 5. století dvacet let pustošil a terorizoval polovinu Evropy. Historický námět pak italský libretista Temistocle Solera doplnil milostnou zápletkou. Původní premiéra v divadle La Fenice v Benátkách v roce 1846 zaznamenala velký divácký úspěch a válečně-vlastenecký spád opery strhoval publikum k bouřlivým projevům a k politicky motivovaným výkřikům. Verdi vykresluje osvobození Itálie od nepřítele s nezastíranou zřetelností, nicméně samotný text se k historickým faktům váže jen v obrysech. „Jak už to u raných Verdiho oper bývá velmi časté, hudba vysoce převyšuje kvalitu libreta. Najdeme v ní opravdu krásná a silná místa, rodí se zde nový Verdiho styl,“ dodává Michael Tarant.
Attila sice dnes nepatří mezi nejhranější Verdiho tituly, přesto může zaujmout právě svým námětem: „Myslím, že dílo, které se dotýká obecně platných věcí, je vždycky aktuální. Tady je oním věčným tématem na jedné straně milostný konflikt ženy mezi dvěma muži, takže se nejedná o nic jen čistě operně-romantického, stačí se podívat na naše životy. Na straně druhé v sobě nese raný Verdi výrazně zápalnou, explozivní energii. Chce burcovat, probouzet. Především tím, že je zde neustále přítomný konflikt civilizací a kultur,“ komentuje Michael Tarant a dodává: „Nechceme ale dělat nějakou lacinou paralelu mezi minulostí a dneškem. Třeba tak, že bychom inscenaci oblékali do současného kostýmu a Attila by vypadal např. jako Usáma bin Ládin. To jsou naschvály, které neuznávám, protože pro ně nelze najít oprávnění ve Verdiho hudbě. Základní konflikt střetu dvou kultur je pro mě nesmírně zajímavý také v tom, že Evropa v době, kdy se příběh odehrává, byla mocensky úplně na kolenou. Ale zrodilo se tu něco, co má přesah - tedy milosrdenství, soucit. A také vědomí toho, že i v té nejtěžší chvíli v životě člověka vzniká síla, která ukazuje k nějakému světlu na konci tunelu. To je síla, která zachraňuje.“
Ke spolupráci na inscenaci si režisér přizval osvědčený tým spolupracovníků: dirigenta Petra Šumníka, sbormistryni Lubomíru Hellovou a zejména scénografku Danu Hávovou. Ta si sebou přivedla také mladou výtvarnici Kláru Vágnerovou, studentku posledního ročníku scénografie na DAMU, která navrhla zajímavé kostýmy a pro kterou je spolupráce na Attilovi velkým debutem v profesionálním divadle.
„Attila je také výjimečný titul v tom, že klade obrovské nároky na sbor a na čtyři hlavní role, to jsou zvlášť těžké party,“ říká Michael Tarant. Moravskému divadlu se podařilo zajistit velmi dobré pěvecké obsazení: v roli Attily se objeví dva mladí a nadějní zpěváci Ladislav Petrů a David Szendiuch, v roli Odabelly pak ve výrazně odlišném pojetí alternují Hana Kostelecká a Magda Málková. Skvělí jsou i oba Eziové – výtečný Vladislav Zápražný a mimořádně talentovaný Jakub Kettner. V roli Foresta se v Moravském divadle v alternaci objeví dva hosté: Michal Vojta a Ital Gianluca Zampieri. Ten patří mezi nejžádanější italské tenory současnosti. Působí v různých divadlech po celé Itálii a také v Evropě, v posledních letech také v České republice. „Pro spoustu zahraničních zpěváků je zajímavý náš přístup k inscenování opery jako dramatického díla. Cizinci s českou operou velmi rádi spolupracují, protože je pro ně něčím zcela novým. A to je také případ Gianluca Zampieriho, se kterým mě navíc pojí velmi přátelský vztah,“ říká Michael Tarant.
Opera Attila nepatří mezi příliš často uváděné Verdiho tituly. Je zajímavé, že v České republice měla mít premiéru právě v Olomouci, a to na konci 80. let minulého století. Kvůli onemocnění překladatelky Evy Bezděkové, pozdržení překladu libreta a událostem v listopadu 1989 nakonec z realizace sešlo. Oldřich Bohuňovský přenesl později jako šéf v Opavě československou premiéru tam. Současné olomoucké provedení je po opavském a plzeňském teprve třetí v dějinách českého operního divadla.
zdroj: Moravské divadlo Olomouc