VĚRKA (46): Sedmnáct šťastných let je v prachu! Přítel mě opustil!

Milá Věrko, jsem ve vašem věku. Po rozvodu jsem žila s přítelem 6 let , byli jsme stejně staří a spolužáci . Vztah se rozpadl ,protože si našel milenku a chtěl abych počkala ,až to vysumi. Necekala jsem a vyhodila ho z bytu. Mam tři děti a on nemá žádné ani z bývalého jeho vztahu. Takže chápu ,že to muselo být těžké, žít najednou se třemi dětmi. Taky chápu ,že nic není do smrti a má právo odejít a žít s někým jiným. A vlastně by bylo vše v pořádku .Jenže pak se přidaly další komplikace , dost děsivé. Obě mé dospělé dcery za mnou postupně přišly s tím, že jedné psal smsky s navrhy a druhou obtěžoval ,když jsem nebyla doma. Nemá smysl vůbec psát,že něčeho lituji a ptát se proč. A mela bych se radovat ,že je z mého života pryč a už neublíží. Jenže zhroutil se mi svět , začínám od nuly a říkala jsem si přesně co vy. Co teď ve 46 , jsem stará a s takovými zkušenostmi.Dostávám se z toho velmi pomalu a zvykám si taky na život singel. Děti jsou velké a najednou je prázdno. Nechci se už trápit, nechat se smest tím vším. Je to hodně těžké , neměla jsem koníčky a kamarádky jen v práci. Ale pomalu to jde. Musím.
Přítel si našel hned další mladší ženu , která nemá děti. Bude se už po půlroce ženit a chtějí rodinu.
Píše mi ,jak je šťastný a to samé přeje mě, hrozně moc ,báječné ženské. A omlouvá se mi za ublížení.
Těžce se mi s tím smiřuje. Jak může někdo takový být šťastný a život mu běží dál.
Ano , může. Snaží se prostě jít dál.
A já si říkám , že jednou musím být šťastná i já. Vše není hned.
Takže hlavu vzhůru a nás věk je opravdu jen číslo. A netrapte se tím.A žijte!

mimochodem - pánovi je těsně po čtyřicítce a to prostě chlapi tak mají, že chtějí začít ten druhý, lepší život :-D nemá smysl jim v tom bránit, ani řešit důvody.

ve 46 jsem teprve začínala pořádně žít. chlapa mám o 10 let mladšího a troufám si říct, že vypadám mladší, než on - občas mi někdo nevěří, že mám vnouče, ne že bych v kině musela ukazovat občanku, ale abych se válela na gauči, to by mě teda fakt nebavilo. jestli byla tak aktivní i v ložnici, je důvod rozchodu jasný. pochybuju, že důvodem je to, že nemají společné dítě (i když vyloučit se to nedá), chlapi mají tohle většinou jinak, než my.

Pořád dokola znovu a znovu příběhy kdy si jeden myslí že mají neuvěřitelně šťastný vztah a přitom druhý to rázně ukončí tak že ten se v tom čozhodně šťastný necítil už delší dobu. Já ještě pochopím, že takhle teoretizuje o tom "pročš odešel" nkdo po ročním vztahu, kdy už se v tom nechce vrtat a ahoj odcházím prostě musí vzít jako fakt a pak takhle dumají co asi bylo příčinou. Ale boha jeho po tak dlouhém vztahu by snad měli být schopni si o tom alespoň promluvit, aby paní věděla co ho k tomuto rozhodnutí přimělo. Nicméně na rovinu, k ničemu jí to nyní už nebude kromě faktu že "už bude vdět", pán se zřejmě vrátit nehodlá, takový rozhovor měl nastat mnohem mnohem dříve. Není mi z toho jasné, jestli má novou partnerku (možná jsem to tam přehlédla) pokud odešel k nové partnerce tak je to jasná s novu se cítí prostě líp než se starou a pokud odešel aniž by měl novou partnerkou tak mu doma muselo bejt už tak zle že je mu líp samotnýmu.............to je v kostce takové shrnutí všech možných důvodu.;)

mambule: no ne, to jsem už "sbalená" byla, nějaký čas jsme spolu chodili, a pak mě pán požádal o ruku, což jsem zamítla a následoval rozchod, nicméně je fakt, že to netrvalo 17 let, a pán nedělal mým synům otce. To se musí uznat, že je to jiná úroveň vztahu. Jen jsem chtěla poukázat na určitou "neschopnost" některých jedinců slyšet argumenty, takže i když se jim důvod řekne, stejně tomu neuvěří, a hledají ještě nějaký jiný, lepší :-)

Elynor: to je ale něco jiného než konec vztahu po letech, ten pán vás chtěl sbalit. Nevím jestli to tak ještě chodí u rozvodu, ale domnívám se že ano, že žádost o rozvod musí být nějak zdůvodněná. A v případě rozchodu by se to mělo říct taky. Může to být nuda a chuť začít nový život, může to být ale ledacos jiného.

Asi se to nedá hodit jen na "lenost", ačkoliv-jestli byla paní líná i v sexu,tak pána chápu,že si sbalil kufírek.

mambule: no, slušnost... asi bych to takhle nenazvala. Ovšem z článku není moc jasné, co jí vlastně řekl, nicméně to na mě dělá dojem, že ať by řekl cokoli, stejně by si paní vymýšlela nějaké svoje teorie. Z vlastní zkušenosti - bohužel - znám takový případ, kdy jsem jistému pánovi jasně a srozumitelně vysvětlila důvody, proč ho nechci, proč nemíním s ním žádný vztah rozvíjet, a že to je konečné rozhodnutí, které nezměním. Nebylo to nic platné. Všechny důvody smetl jako nepodstatné detaily a velmi přesvědčeně tvrdil, že to chce všecko jenom čas a dostatečně velikou lásku a vše se překoná. A že počká, až nahlédnu, že on je ten nejlepší a druhého takového není na světě, a rozmyslím si to. No, to se načeká. Takže jsem přestala ztrácet čas se zdůvodňováním, a jednoduše mu sdělila, že si nepřeju nadále žádný kontakt. Možná je to nezdvořilé a neslušné, ale zabralo to. Ono to někdy prostě jinak nejde, než natvrdo říct sbohem a šáteček.

Slušnost ale je, po tolika společných letech, důvod rozchodu tomu druhému říct.

Ja bych řekla, že ta její "únava" bude fakt hlavni problém. Děti mají (tedy ona) prakticky dospělé a mohou se věnovat sami sobě, koníčkům apod. Nikdy nezažili být jen sami dva a když konečně mohou, paní by sebou flákla na gauč a pila víno. Neni divu, kdyz odmítala spolecne aktivity, ze jde jinam. Představa takto strávené druhé pulky zivota se mu asi moc nelíbila. A já ho chápu. Jsem jen o dva roky starší než ona a rozhodně nehodlám trávit čas válením se doma. Obcas si voraz dame, ale ať už sami nebo i s velkými dětmi trávíme čas aktivně. A vidím to i u svých vrstevnic, děti jsou z domu, je čas dělat aktivity, které člověk s dětmi z různých důvodů nemohl. Jejich dospělostí život nekončí, ba naopak - začíná nová etapa. A paní to nějak nepochopila.

Mno, a kdyby spolu měli další dítě, tak by teď měla doma školáka a to by jako nebyla unavená? To by byl čas a energie na ty divadla a výlety a akce ve společnosti? Pochybuju. A věk sám o sobě - 5 let není zas takový dramatický rozdíl. Tam spíš jde o ten rozdílný přístup. Pán se patrně cítí ještě mlád a plný energie, a paní píše jako by jí bylo 66, ne 46 let. To se asi nedá nic moc dělat, buď se jeden nebo druhý bude trvale přizpůsobovat a bude dělat věci, o které moc nestojí, nebo jako v tomto případě se rozejdou. Upřímně - já to moc nechápu. Je mi o 10 let více než údajné paní Věrce a dosud mě nenapadlo přemýšlet, s kým, proboha, budu stárnout... Jasně, taky jsem někdy unavená, a někdy hodně, nic se mi nechce, maximálně čučet na film nebo si číst. Ale to je normální, to každej občas potřebuje voraz, pochopitelně. Ovšem s tím by se pán jistě smířil - kdyby to bylo jen příležitostně. Ale jestli se paní více než rok tvářila jako bóží umučení pokaždé, když se po ní chtělo, aby se zvedla z gauče, tak holt pánovi asi došla trpělivost. Vymýšlet teďka, co by, kdyby, to nemá cenu, stalo se, a časem se může objevit jiný zajímavý muž. Nicméně bych si troufla tvrdit, že doma u televize ho paní těžko potká :-)

Mata69: Souhlasím, v tomhle věku nabývá život na kvalitě, děti odrostené, konečně čas na vlastní aktivity... jen je potřeba si ujasnit priority a neunavovat se nedůležitými odsávači energie:-) a papuče to až někdy po 80-ti, je tolik možností....

Paní chce ve 46ti letech sedět u televize a sklenky vína? A to chce dělat i dalších cca 20 let?

Věrko, buďte ráda za ty společné roky a nechte ho jít. Udělal pro Vás a Vaše děti strašně moc a asi chce žít svůj život jinak. Vy časem potkáte někoho, kdo bude o nějaký ten rok starší, než Vy, a taky si rád sedne k televizi a nikam se nepožene. Bude rád s Vámi doma a třeba i mlčet u kafe po práci. A oběma vám to bude vyhovovat. Nikdo nemládneme. S Vaším bývalým přítelem byste ten krok v budoucnu určitě přestala držet. My ženské jsme vystaveny tlaku v práci, v rodině, máme zkrátka těch povinností nějak tak víc a často jsme to my, kdo je unavenější. Nechte to tak, že mu poděkujete za společné roky a popřejete vše dobré.