VERONIKA (26): Romantický sex v letním lese se změnil v horor

VERONIKA (26): Romantický sex v letním lese se změnil v horor

Léto, teplo, dlouhé večery - to všechno láká k milování v přírodě. Vloni v létě jsme ale s přítelem místo romantického zážitku prožívali horor. Od té doby by mě k sexu v lese už nikdo nepřemluvil.

Romantický sex v letním lese se změnil v hororový zážitek

Stalo se to vloni koncem července. Chodili jsme s Kryštofem půl roku a vyrazili na naši první společnou dovolenou. Vybrali jsme si romantický penzion na Šumavě a těšili se na výlety po horách. Hned při první túře jsme narazili na obrovské plantáže borůvek. Mám je ráda, a tak jsem trhala o sto šest. Tedy hlavně já, Kryštof nejdřív trhal do pusy a pak se spíš díval, jak se činím já. V jednu chvíli začal komentovat můj zadek, který na něj vyšpulený trčel z borůvčí, v další jsme se líbali a pak Kryštof navrhl, že bychom se mohli pomilovat.

Připadalo mi to jako super nápad, ta romantika! Vyšli jsme z vysokého borůvčí na kraj paseky, vlastně to byl vysekaný polom s pařezy, mezi kterými rostly také sem tam borůvky a byla tam krásná měkká tráva. Našli jsme místo na kraji, kde byl příjemný polostín. Měli jsme s sebou srolované pláštěnky a ručníky, které jsme rozložili na zem.

Jak se vyvíjel Veroniky příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.

Pokračování 2 / 4

Položila jsem hlavu do trávy...

Dlouho jsme se objímali a líbali. Pak jsem si sedla na pláštěnku, chytila Kryštofa za triko a stáhla ho na sebe. Pomalu mě pokládal na zem. Seděla jsem moc vysoko a hlavu jsem místo na ručník položila na trávu. Pak si pamatuju, že jsem u ucha zaregistrovala nějaký divný pohyb, uslyšela zasyčení a vzápětí jsem na krku ucítila něco jako silné štípnutí a potom tupou bolest, která se okamžitě rozlila do celé hlavy.

Kryštof nade mnou vykřikl a bleskurychle vyskočil na nohy a mě za ruce vytáhl do stoje. Podívala jsem se dolů a v trávě uviděla - zmiji! Nebyla moc velká, předtím dokonale splynula s trávou a hlínou a my si jí nevšimli. Zato teď, jak hleděla zmizet, se její vlnění v porostu nedalo přehlédnout.

Byla jsem v takovém šoku, že jsem jen stála, držela se za krk a vůbec nic neříkala. Kryštof v první chvíli zpanikařil a začal hrabat v batohu, že vytáhne nůž a ránu rozřízne. Pak jsem se já vzpamatovala a zarazila ho, že nic takového se při uštknutí nedělá. Místo toho jsme hned volali záchrannou službu.

Pokračování 3 / 4

Motala jsem se jako opilec

Dispečerka na lince se nás snažila uklidnit, že situace je vážná, ale rozhodně nejde o život, a řekla nám, abychom volným krokem kráčeli z lesa zpět k obci a že pro nás posílá sanitku. Kdysi jsem četla, že zmijí jed dospělého zdravého člověka nezabije. Jenže jsem v tu chvíli nemohla vůbec tušit, že jako alergik na hmyzí bodnutí mám alergii i na hadí jed. Nikdy předtím mě totiž samozřejmě had neuštkl.

Hlava mi už po pár minutách bolestí málem praskla, začala jsem otékat nejen na krku, ale i jinde po těle, viděla jsem dvojitě a bylo mi na omdlení. Pak se přidala nevolnost, brnění v nohách, motala jsem se jako opilec. Tím rychleji jsme se snažili jít, navzdory radám dispečerky záchranné služby. Při uštknutí má být člověk pokud možno v klidu, aby příliš nerozproudil krevní oběh. Mě Kryštof táhl, až jsme skoro běželi. Naštěstí na nás už čekala sanitka. Naložili mě a pak už si jen matně vybavuju, že jsme jeli rovnou do nemocnice.

Pokračování 4 / 4

Strach z lesa mám dodnes

Tam jsem dostala infuze a řadu podpůrných látek a nakonec i antisérum. Poležela jsem si týden, otok splaskával jen pomalu a lékaři se chvíli obávali poškození ledvin. Ale nakonec všechno dobře dopadlo.

Od té doby mám k chození po lese velký respekt, neustále se dívám pod nohy i na cestách a vlézt mimo ně se téměř neodvážím, ani sbírat borůvky už asi nebudu. Natož abych se ještě někdy nechala přemluvit k milování v přírodě! Nejen v lese, ale kdekoli. Klidně na louce v městském parku. Zkrátka mám blok a nic bych z toho neměla. Není nad postel v klidu domova.

Doporučujeme

Články odjinud