Veronika (31): Svého otce jsem poprvé viděla před rokem, bylo to dojemné

29. 4. 2018
Veronika (31): Svého otce jsem poprvé viděla před rokem, bylo to dojemné
Celý svůj život jsem si myslela, že nás otec opustil a nikdy mě nechtěl vidět. Tím mě ostatně odjakživa „krmila“ moje matka. Prý o mě neměl zájem, neplatil alimenty, prostě choval se, jako bych neexistovala. Teprve před rokem jsem zjistila, že všechno bylo úplně jinak.

Matka se rozvedla, když mi byly dva roky. Byla jsem tedy dost malá na to, abych si pamatovala svého tátu. Když jsem rostla, samozřejmě jsem se zajímala, kde je a proč k němu nechodím. Moje máma mi ale neustále říkala, že táta o mě nemá zájem. S matkou nebyl jednoduchý život, velmi často večer odcházela a vracela se opilá. Střídala muže a na mě měla velmi málo času. I proto jsem jezdívala za babičkou, která se o mě více méně starala.

Na tátu jsem se už potom přestala ptát, proč taky, když o mě nikdy neprojevil zájem? Babička slova mé matky podporovala a říkala totéž. Táta byl floutek, který nebyl pro rodinu, a tak to prostě musím akceptovat. Nebýt babičky, kdo ví, co by ze mě bylo. Ona se snažila, abych studovala a po maturitě jsem okamžitě odešla z domova. S mámou se nedalo žít, čím dál více pila a já nechtěla žít v takovém prostředí.

Pronajala jsem si byt a našla si přítele. Brzy jsme spolu začali žít, bylo mi dvacet, a i když jsem byla velmi mladá, toužila jsem po rodině. Zřejmě to bylo podvědomé přání, když sama jsem úplnou rodinu nezažila. S matkou jsem se moc nevídala, utápěla se v alkoholu, a přestože asi třikrát skončila v léčebně, nikdy se z alkoholismu nevyléčila. Pila dál a zbyla z ní troska.

S Markem jsme žili téměř deset let, teprve pak jsme si řekli, že je čas mít dítě. Syn se narodil těsně před mými třicátými narozeninami. Ležela jsem v porodnici a na pokoji se mnou byla asi o deset let mladší žena. Překvapilo mě, že její příjmení je stejné, jako bylo moje za svobodna. Jak je to možné? Jaké bylo naše překvapení, když za ní přišel do porodnice její manžel se svým otcem. Šokovaně jsem na něj zírala a nechtěla věřit svým očím. Byli jsme si totiž velmi podobní.

I on se na mě upřeně díval a po chvíli se mě zeptal: „Vy se jmenujete Veronika? A nejmenovala se vaše matka náhodou Anna?“ Zůstala jsem jako opařená. Po několika minutách mi došlo, že přede mnou stojí můj táta. Táta, který o mě nikdy neměl zájem. Chtělo se mi brečet. Než odešel, požádal mě, zda bychom se později mohli vidět a o všem si promluvit.

Po dvou měsících jsem sebrala odvahu a zavolala mu. Sešli jsme se v parku, já tam přišla s kočárkem, on přišel s kytkou. Chvíli jsme mlčky seděli a pak si začali povídat. To, co vyprávěl, bylo dojemné a taky neuvěřitelné. Prý za mnou pořád chodil, ale moje matka ho nikdy nepustila dovnitř. Alimenty poctivě platil, přinesl mi o tom důkazy. Psal mi, ale nikdy nedostal odpověď.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že mi moje matka lhala a proč ji v tom podporovala i babička. Od té doby se s tátou vídáme pravidelně, poznala jsem i jeho novou rodinu a jako floutek tedy vůbec nepůsobí. Vím, že lež mojí mámy se nedá nikdy odpustit, ale jsem ráda, že osud to zařídil jinak. Najdeme k sobě s tátou cestu? Bude to těžké, ale snad to dokážeme.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Venuše ve vašem znamení má nad vším kontrolu a její zářivá dlaň dokáže být vskutku štědrá. Trošku vás vypeče snad jen kvečeru, kdy můžete mít zvýšenou tendenci přehánět. Když se ukvapíte,…

Nejčtenější články

Články odjinud