Veroniky přítel miluje jídlo. Je schopný si v noci upéct bůček a polovinu ho sníst. Miluje fastfoody a levné jídelny. Veronice se to víc a víc hnusí.
S Milanem žiji deset let. Náš vztah lze považovat za více méně klidný a stabilní. Můj syn má přítele rád víc než vlastního tátu, což se pochopitelně také počítá. Opravdu slabým místem našeho soužití je Milanův vztah k jídlu. Přítel prostě jí, jak to jen říci slušně, jako jistý nepřežvýkavý sudokopytník. Konzumuje obrovské porce, jí šíleně nezdravě, nekultivovaně a podle toho také vypadá.
Když jsme se seznámili, měl odhadem o čtyřicet kilo méně. Už tehdy měla jeho hmotnost tři číslice, ale vzhledem k jeho výšce to nebylo nijak odpudivé. Milan býval chlap jak hora, něžný obr, můj méďa. Teď je to spíš chlap jak hrouda.
Je ve vztahu důležitá tolerance? Podívejte se na video:
Můj „něžný obr“ je nyní schopen uvázat si v deset večer zástěru a upéct si v troubě dvoukilový bůček a v půlnoci jej polovinu zkonzumovat. Druhou si nechá na snídani, výpek si k tomu maže na chleba.
Já v zimě snídám obilné kaše s oříšky a ovocem, v létě klidně jen různé domácí ovocno-jogurtové koktejly či plátek tmavého domácího chleba s něčím lehkým. Snažím se o sebe a své zdraví i kondici se hodně starat. Není divu, že mám o rovných osmdesát kilogramů méně než můj přítel.
Zajímavé je, že Milan nemá kromě vyššího cholesterolu a občas bolavých kolenních kloubů žádné velké zdravotní problémy. Je ale pravda, že je o šest let mladší než já a vše se může ještě změnit, z toho mám docela strach.
Martina Šebestová
4. května 2021
Kupodivu mi nenahání tolik obav kus pečeného vepřového (takové jídlo je aspoň trochu „domácí“), ale přítelova záliba v různých kantýnách, jídelnách a hlavně fastfoodech, které přítel doslova zbožňuje. A miluje je bohužel i můj syn Tomáš, který u nás stále půl týdne bydlí.
Když se občas Milan přikulí domů s papírovými taškami napěchovanými několika druhy hamburgerů z minimálně tří fastfoodových řetězců, musím si zalézt do jiného pokoje. Syn a Milan totiž mají takový zvláštní rituál; když je nějaký zajímavý fotbalový zápas, zpestřují si ho „testováním“.
Martina Šebestová
2. května 2021
Testují, přesněji konzumují, různé typy hamburgerů, novinek z fastfoodů a vše zapíjí litry sladkých limonád – když je pak prázdný stůl, vyhlašují vítěze. Je to nechutné! Ty zvuky bych vám nepřála slyšet. Naštěstí syn stále sportuje a tyto obžírací akce na něm nejsou vidět. Zatím!
Popravdě se přiznám, že po takovém „večírku“ nejsem schopná dát Milanovi pusu, natož něco víc. Ono i to „něco víc“ je vzhledem k naší nyní stále více rozdílné fyziognomii poněkud komplikované. No raději otočme list!
Dalším naprosto příšerným zážitkem byla „romantická“ večeře, na níž mě Míla na podzim pozval, měli jsme výročí seznámení. Šlo sice o luxusnější restauraci na krásném místě v hlavním městě, ale také o jakousi večerní akci „sněz co můžeš“…
Martina Šebestová
25. dubna 2021
Asi si dovedete představit, jak ten romantický večer probíhal. Měla jsem pocit, že sedím u stolu s Homerem Simpsonem, vlastně jsem si i vybavila jednu epizodu, kdy byl Homer a Marge v podobném podniku. Měla jsem chuť utéct!
Nevím, zda existuje skutečná závislost na jídle, ale dle Míly bych řekla, že ano. Přijde mi, že má k jídlu vztah jako alkoholik k alkoholu či kuřák k nikotinu. Nedokážu si představit, že to takto půjde dál. Přítel je rok od roku žravější.
Zatímco já mívám v nákupním košíku pár jogurtů, kila ovoce a zeleniny, kus ryby, luštěniny, rýži, ale nebráním se také kvalitní čokoládě a sem tam dobrému vínu, přítelova polovina košíku přetéká masem, levnými masovými konzervami a uzeninami, pro něž má z nějakého důvodu velkou slabost.
Jiřina Sivcová
20. dubna 2021
To vše obvykle trůní na kartonech plnotučného mléka, kterým je přítel schopný (ale musí být vychlazené) zapíjet i řízky nebo pečenou kachnu. Mlékem zapije i litr smetanové zmrzliny, kterou s chutí zkonzumuje u seriálu na posezení. Aby se neřeklo, tak si do ní nakrájí na kolečka banán a vylije kompot s mandarinkami – prý aby to bylo zdravé! Mnohdy mlaská a funí tak, že musím dát televizi hlasitěji.
Nějak to v posledních dnech a týdnech již nedávám. Možná i kvůli tomu, že jsme oba dlouhé týdny pracovali z domova. O všem se snažím mluvit, ale Milan vše zlehčuje a ze všeho dělá legraci. Často si v posledních dnech kladu otázku, zda chci strávit další desetiletí s nekonfliktním hrochem. Opravdu nevím.